Labyrint

Seriál, který si od počátku vysloužil kritiku jak z řad odborníků, tak i laické veřejnosti. I když je kritika v řadě bodů oprávněná, přesto jde v televizní tvorbě o velice zdařilý počin a to nepochybně díky vyzrálé filmařině Jiřího Stracha. O secénáři se diskutovalo v souvislosti s tím, že je překombinovaný, rozhrává víc dějových linek, které pak v konečném výsledku působí rušivě. Předpokládám, že divák usedající k obrazovace neočekává, že uvidí kousek ze života, očekává strhující podívanou, která se pokud možno zcela vymyká tomu, co už někdy v televizi viděl nebo co zažívá denně na ulici a na co by nejraději s chutí zapomenul. Ano příběh je hodně doširoka rozvinutý, pohrává si s mystikou a křesťanskými symboly, opírá se o divácky oblíbenou záhadologii, připomínající Šifru mistra Leonarda. Podařilo se udržet svižné tempo děje, seriál překvapil velmi dobrými hereckými výkony vedlejších rolí, brilantní byla Jana Štěpánková, která si po dobromyslné a poťouchlé babičce Kudrnové a svérázné důchodkyni z Účastníků zájezdu zahrála trošku jinačí kousek. Snímek nabídl zajímavý pohled na církevní osoby a dogmata, zcela nově se otevřelo filmařsky oblíbené zpovědní tajemství, zde ovšem řešeno odlišně než v Polnočné omši nebo ve snímku Je třeba zabít Sekala. Nepředpokládám, že by vyšetřovatelní při běžné praxi vnikali neoprávěněně na cizí pozemek nebo se dopouštěli násilí na právnících a pro strýčka příhodu nosili po kapsách záloží revolver, asi by nám Policie méně pomhala a chránila, mnohem víc by se potýkala s prokurátorem. Kdo nečeká pravdivou story a chce se odreagovat u dobře zrežírované detektivky, nemůže s Labyrintem sáhnout vedle. (13.10.2015)

Po pilotu klasické zoufalství: při repetitivních shrnovačkách vyšetřování jsem se modlil, aby postavy radši poodhalily něco ze svého soukromí, když to začaly dělat, modlil jsem se, aby raději držely hubu. Inspiraci scandinoir zatím vidím jenom v lehkém náznaku politické roviny, jinak rozbředlé, psychologicky naprosto duté a vizuálně třeskutě čétéčkové (včetně frontální palby otravnou hudbou). Jestli se vrcholy skandinávské krimi prezentují tím, že vás navzdory prvotní nesourodosti různých linií okamžitě vtáhnou do velmi životného světa, tak Labyrint spíš připomíná odfláknuté bludiště v zámeckém parku, u nějž je vám ukradené, kde se zrovna nacházíte a těšíte se, až si venku dáte pivo a párek. (01.09.2015)

Jiří Strach holt umí točit mysteriózně laděné kriminálky. Labyrint si mě získal již po pár epizodách, kdy zprvu jsem si zvykal na herecké obsazení, jež mi nebylo dvakrát sympatické. Oceňuji zejména fakt, že se děj odehrává na Moravě, konkrétně v Brně, blanenském okresu a okolí Tišnova. Vtipné bylo, když léčebna v Jevíčku suplovala sanatorium na Slovensku. :) Osud vyšetřovatelů dokázal rovněž zaujmout a to nejen tím, jak mnozí z nich dopadli. Dávám slušné 4* a jsem zvědavý na druhou sérii. (13.12.2016)

Začalo to velmi dobře a pár prvních dílů v podstatě nemělo chybu, od režie, přes hercký koncert Langmajera až po napínavý příběh. Jenže postupně to začalo být čím dál ohranější a nudnější, což vyvrcholilo ještě hloupějším "mega" finále. Takže mé nadšení se postupně propadlo až na průměrných 55%. Je škoda, že to scénárista takhle zpackal. (28.02.2016)

Mám za sebou 5 dílů a je to dobrý. Jirka Strach je frajer a zraje....a i když tady si trochu hraje na True Detective, pobavit v krimi duchu dokáže. Míň mysteriózní než obvykle, zato spletitější. Uvidíme po zakončení, které jeho silnou stránkou nebývá. Zatím pěkné 4*. 80% Update: Tipoval jsem to správně, takže nechávám na čtyřce. (30.09.2015)