Labyrint

Tak nějak mám pocit, že Jiří Strach aspiruje na to, aby se po něm pojmenoval nový filmový žánr – konspirační mytologický thriller. To totiž není poprvé, co do těhlech vod zabruslil, čímž mu musím sklonit obrovskou poklonu. A Labyrint mu dělá ještě velkou službu už jenom tím, jak dobrý mini-seriál je. Musím říct, že na každý další díl jsem se vysloveně těšil a rozplétat zajímavý příběh spolu s režisérem byla vysloveně radost. Každopádně i Labyrint má nějaké ty mouchy a těmi nejzásadnějšími mi přišlo to, že ve filmu prakticky herecky a emotivně fungoval akorát Jirka Langmajer a Stanislav Majer. Ti předváděli naprosto perfektní výkony a nebejt sem tam Táborskýho, Němce nebo Batěka, měl bych skoro pocit, že nikdo jiný v tomhle mini seriálu vlastně ani nehraje. Všechny ostatní postavy jako kdyby v tomhle příběhu jenom byly, aby jej vyplnily. Nic víc, nic míň. To je skoro až škoda pro takový příběh, ale je pravda, že Jirka a Standa si to vysloveně kradli pro sebe. Jo a postava Miroslava Donutila mi taky přišla trošku zbytečná. Možná až zbytečně náladová, drsná…Drsný by to bylo vlastně i bez něj. Každopádně Labyrint je super. Konečně zase Česká televize vystřelila příběh, na který je radost koukat a já se nemůžu dočkat dalších projektů Jirky Stracha. Věřím, že zase budou stát za to. (13.10.2015)

A tak je to pořád! Jakmile se ve zdejších vodách objeví něco, co konečně oproti všem těm furtdokolovým Homokriminálkám Invalidovna a dalších skvostům komerčních žump trochu přitvrdí a nebojí se mystiky a tajemna, něco, kde dobří herci i hrají a režisér je Režisér, a ne osobní štětka ředitele Planety opic, co měl dosud na kontě jedno amatérské video se svojí enormní starou a jednu reklamu na vložky, po níž si začaly ženy raději znovu krvácet na stehna, přiřítí se sem obvyklá banda esoterických buzerantů s pozérskou zálibou v Tarkovském a Felínym, kteří si to pustili jen jako kulisu k žehlení boa, protože na ČT2 byla místo jejich milovaného literárního revue 666 ta fuj, fuj atletika, aby vystavili na odiv svůj maligní kokotismus, tichými, táhlými prdy zadštili trochu síry a demonstrovali neochvějné sebepřesvědčení o své yntelechtuální nadřazenosti. Ve druhé vlně pak nastupují naše milé ženy s kužely, tedy obvyklá armáda podřadnými dvouletými obory kvalifikovaných, profesionálních pečovatelek o domácí bekofisy, co není líná pořádně se nažrat, aby vyjádřila své blahoslavené rozčarování nad tím, že to „ani sdaleka nebilo tak pryma a chitré“ jako Deflorace v růžových zahradách či Sračky v Benátkách a mnohé dialogy se jim díky genetickým predispozicím jevily až jako „nesmislné“. No a pak přicházím samozřejmě já, celý v hnědém a jeden z mála soudných a neoddiskutovatelně objektivních, s hlasitým „Běžte do piče, ufoni!“ na pobaveně sešklebených rtech. Bubák do pilotu vletěl na plné uši a elegantně navázal na své nejlepší tradice Ďáblových lstí a Ztracených bran, Dlouhý a Ten méně obdařený Majer jsou přirozeně hrající, sympatickou dvojkou, děj je temný, zábavný a poutavý, no a kvalitních mysteriózních kriminálek je tu jako šafránu, protože Jiříka furt někdo otravuje s homopohádkami. Po prvním dílu samozřejmě nehodnotím, nelze totiž vyloučit, že scénárista nefetoval jen v úvodu, ale zatím je to přesně takové, jak to mají mazlíčci rádi, tedy ušiplné, poušné, vzrušující a strhušící, tedy Bubák v nejlepší formě a rozhodně z toho nemusíte mít Strach. (01.09.2015)

Nejsem fanoušek detektivní tvorby, popravdě v dnešní době, kdy televizní obrazovka nenabízí v podstatě nic jiného, než krimiseriály, zábavní estrády a nekonečné přitroublé několikaleté seriály, jsem už celkem znechucena při pohledu do TV programu. Na tvorbu Jiřího Stracha jsem ale vždycky zvědavá a nikdy mě nezklame. Týden od týdne s napětím čekám na další díl a jsem opravdu napnutá, nadšená a pohlcená a to po všech stránkách. Seriál je neskutečně vygradovaný, pro mě je tam vše dokonalé, chtěla jsem s hodnocením vydržet až po 7. díle, ale když čtu ty některé hnidopišské komentáře tady, a že jich není málo, už jsem nedokázala čekat. Je to klasika, vše české automaticky někteří háží do stoupy, bez rozmyslu. Jsme opravdu divný národ. Hodnocení poctivě udělím až po posledním díle, i když už teď myslím, že vím, že bych mohla rovnou. Jen by mě zajímalo, proč pan režisér angažoval M. Donutila. Já si nemohu pomoci, ale ten člověk prostě neumí hrát, je strašně nepřirozený. Tady naštěstí nemá co pokazit, ale nemohu se ubránit jistým úvahám, proč sem vůbec byl obsazen :-). (06.10.2015)

Potřetí to bylo pět až šest dílů velmi napínavé a potřetí to v závěru vyšumělo. Ale tentokrát byl ten závěr celkem důstojný pád , který se podařilo ustát. Celkově hodnotím Labyrint kladně, protože to hlavní, tj. tajemná atmosféra a napětí, se Strachovi daří budovat natolik dobře, že jsem ochoten přimhouřit oko nad těmi zbabranými závěry. (16.10.2018)

Jsem poněkud na rozpacích. Téma rituálních a seriových vražd mě rozhodně baví a těším se na vývoj údálostí příštích dílů, ale to čétéčko z toho smrdí, jak z Langoše ethanol. Ačkoli konkrétně u něj to na škodu herectví asi není, ten hraje pořád stejně. A přijde mi tedy, že i ve všem pořád stejně. Takže slušný standard, nicméně už nepřekvapí a nenadchne. Z obsazení stojí za zmínku ještě Donutil, kterému kupodivu nekomediální poloha sedí výborně. Pak tu máme pro mě zcela nepochopitelný fail, aneb trapný zlozvyk tvůrců filmových a zejména seriálových kriminálek, obsazovat do role vyšetřovatelek na oddělení vražd drsně se tvářící dvacítky s vizáží semifinalistek miss aerobic, které vědí všechno o životě, mají za sebou nějaké drsné trauma (o kterém samozřejmě nerady mluví, aby to působilo ještě záhadněji), s kolegama komunikují komisně věcně, případně k nim trousí cynické a pohrdlivé poznámky a i přes celodenní těžkou práci v terénu a nedostatek spánku zvládnou dokonalý makeup, že se i blogerka roku v kategorii beauty může jít vysrat. Asi jim došly prachy na odbornýho poradce, nebo možná ta hudba ve stylu solfeggio léčivých frekvencí stála opravdu balík, jinak si nedokážu vysvětlit tento nešvar. Jo počkat, ještě se nabízí, že je to divácky zajímavější! Já upřednostňuju více reality, méně podbízivosti na první signální. Se scénářem je to opět jako na houpačce. Místy jsem se až zasmála, jak pěkně ze života ty dialogy působí (např. rozhovor s hajzlem fakanem, co si fotil místo činu) a místy to zas vypadalo, že scenárista dostal befelem napsat tam i "něco pro ženský", čili narvat do scénáře za každou cenu nějaký ty vztahový slinty, aby sme to trochu natáhli. Sečteno podtrženo, je to zatím na český poměry lepší průměr, ale osobně doufám, že po jakžtakž vnadném rozjezdu to nespadne do kategorii "zasenudnáteleviznísračkasatmosferickouhudbou" (01.09.2015)