Przypadek
Náhoda
Blind Chance
Blind Chance
Režie:
Krzysztof KieślowskiScénář:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Krzysztof PakulskiHudba:
Wojciech KilarHrají:
Bogusław Linda, Tadeusz Łomnicki, Zbigniew Zapasiewicz, Boguslawa Pawelec, Marzena Trybała, Jacek Borkowski, Jacek Sas-Uhrynowski, Jerzy Stuhr (více)Obsahy(1)
Obraz generace, která vstoupila do života v mrazivých sedmdesátých letech. Stále ostré Kino morálního neklidu... Tři příběhy s jedním hrdinou představují různé alternativy životního ukotvení mladého studenta medicíny Witeka. Každá z nich se odvíjí od náhody, zda se Witekovi, odjíždějícímu na pohřeb otce, podaří dostihnout ujíždějící vlak. V první povídce se stane aktivním komunistou, v druhé členem disentu a ve třetí si jako lékař plní lidské závazky umrtvený v občanské lhostejnosti. Tři alternativy existenciálního dramatu odhalující bolestnou nemožnost morální volby v nemorální společnosti nabízejí sugestivní obraz života socialistického Polska v letech 1978–81. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (101)
Niekedy pred desiatimi rokmi sa pochlapila naša verejnoprávna televízia a uviedla v rámci filmového klubu niekoľko KiesloWskiho diel, vďaka ktorým som čiaStočne spoznal jeho tvorbu. Najoriginálnejším snímkom (i keď nie možno úplne najlepším), z nich bola Náhoda. Na veľmi zaujímavom scenáristickom pôdoryse nám v nej ponúka drámu, ktorá nášmu divákovi, ktorý vyrastal v predošlom režime, bude veľmi blízka. Poprosil by som nové vedenie STV, ktoré sa vyhráža novými programovými štruktúrami, aby si na Kieslowskeho znova spomenulo. VIDENÉ KONEČNE ZNOVA: Teda ďakujem (teraz už) RTVS, že si na Kieslowskeho aj mňa spomenula. Stálo to znova zato. ()
Woody Allen povedal ("skorocitát"): "Je príšerné vedieť koľko vecí v našom živote jednoducho nemáme pod kontrolou". Náhoda- pre mňa vo veľkej miere fenomén ktorý determinuje naše životy, voluntaristi "to" volajú osud, whatever- je to o tom istom! Už len tá odvaha a tvrdohlavosť, natočiť v roku 81 tak otvorene kritický film voči systému je pozoruhodná. K tomu je Kieslowski macher, ktorý pobral toľko filmovej empatie a inteligencie ako minimálne 10 "obyčajných" režisérov dokopy. Náhoda je skvelou psychologickou sondou, ktorá sa odohráva v nešťastnom období zvráteného socializmu (ale mohlo sa to odohrávať hocikedy a hocikde, tá základná myšlienka je aplikovateľná na všetko!). VŠETKO v tomto filme je vynikajúce, (bol) som nadšený a záverom úplne konsternovaný! Že by naj film od Kieslowskeho?:) ()
Přepsáno v únoru 2019. Náhoda je dalším z filmů Krzysztofa Kieślowskiho, který musel několik let čekat, až vykoukne na svět v okleštěné, a dnes známé, podobě. Náhoda je existenciální pohled filmového tvůrce, který si pohrává s nejistotou a absurditou života. Náhoda je srovnáním tří variant životních postojů dobového života komunistického Polska. Představuje možnost aktivní, rezistentní a pasivní a nepřestává věřit na prostou lidskou slušnost, byť je samotná víra zdeformována do pouhého torza naděje. Žádná z cest se nevyhne zklamání, ani přehodnocování životních hodnot. Náhoda je hledáním a niterným zkoumáním morálních postojů a životních hodnot uprostřed nekompromisně výhružného stavu politického uspořádání společnosti. Hlavní postavou odlišných životních cest existencialismu je Witek Długosz (velmi zajímavý Bogusław Linda), student medicíny, vyrovnávající se se ztrátou otce. Náhoda formuje jeho budoucí kroky. Buduje, stoupá, přesto stále naivně věří v morálku. Podporuje druhou stranu, přesto touží především po osobním štěstí. Stojí mimo politické vášně, přesto se ho vše osobně dotýká a ovlivňuje. Důvěřivost je předností i slabinou. Witekovou ženou aktivní cesty je Czuszka (pozoruhodná Boguslawa Pawelec), jeho první láska a aktivní členka nelegální opoziční strany. Witekova naivita je rozhodující pro zachování vztahu odlišných politických postojů. Dlugoszovou láskou rezistentní verze je Werka (elegantní Marzena Trybała), sestra jeho kamaráda z dětství. Vztah je nejživočišnější, potřebuje se chvíle k načerpání dalších sil ke zvolenému způsobu života i k poznání nejúplnější svobody. Ženou pasivní možnosti je Olga Matwiszyn (zajímavá Monika Gozdzik), Witekova spolužačka z vysokoškolských studií medicíny. Život se opájí svým rodinným štěstím a úzkostlivě se vyhýbá všem náznakům čistě osobního postoje k politické situaci. Poklid a spokojenost je hlavním životním cílem. Důležitou postavou Witekova aktivního zapojení je Werner (velmi dobrý Tadeusz Łomnicki), starý komunista s vlastní zkušeností nespravedlnosti politického uvědomění. Přesto, a možná právě proto, je jeho podpora oficiálním strukturám nejpohodlnějším způsobem života. Výraznou postavou je Adam (vynikající Zbigniew Zapasiewicz), přední komunista, Wernerův dlouholetý kamarád a Witekův mentor při jeho stranické cestě vzhůru. Neohroženě jde za svým přesvědčením výhodnosti moci i pomocí obratné rétoriky a chlácholení. K výraznějším postavám patří také děkan (zajímavý Zygmunt Hübner) lékařské fakulty lodžské univerzity. Je ušlechtilým mužem, přesto se nepříjemné konfrontaci s politickou mocí nedokáže vyhnout. A je zde Witekova stará teta (příjemná Irena Byrska), bývalá aktivní komunistka a domácí svého synovce v jeho rezistentní životní verzi. Z dalších rolí: aktivní člen opozice a na vozík upoutaný katolický kněz Stefan (sympatický Adam Ferency), obratný přední člen komunistického svazu mládeže (dobrý Jerzy Stuhr), přední člen vzbouřených narkomanů v léčebně (Piotr Skarga), Witekův spoluvězeň a romantický člen opozice Marek (Jacek Borkowski), Witekův kamarád z dětství a Werčin bratr Daniel (Jacek Sas-Uhrynowski), komunistickými pohůnky agresí zastrašovaná starší žena (Stefania Iwińska), či ošetřovatelka Witekova otce Kasia (Kazimiera Nogajówna). Náhoda je svíravým pocitem doby v zajetí komunistického diktátu života. Nenabízí rozhřešení, dotýká se víry i její ztráty a kresli neměnnost postojů. Ani pasivita a čisté soukromé zaměření není osvobozující pro morální hodnoty. Náhoda je noční můrou před smrtí a pochmurným stavem doby. Jedinečné existenciální uchopení si pohrává se souvislostmi. () (méně) (více)
Tak zprvu musím říct, že mě překvapilo, že každý příběh trvá úplně jinak dlouho, ten první má 50 minut a ten poslední zhruba 20. Na škodu to ale není. Tenhle film je skvěle natočený a nejednou jsem si vzpomněl na Bergmana. Každá ze tří možností (ne)stihnutí vlaku je rozdílná a zajímavá a mě osobně se tohle téma dost líbí. Zase na druhou stranu, místy se to celkem zbytečně táhne a nudí to, takže dávám jenom 4*. ()
„Kdybych nezmeškal ten vlak, nejsem tu teď s vámi.“ Je náhoda koneckonců Bůh, jak to tvrdil Jiří Marek, nebo spíše blbec? Do jaké míry může být prohra či smůla i menší výhrou před další, mnohem větší prohrou/ smůlou? Kieślowského film nabízí v příběhu ze života studenta medicíny Witka nejen ojedinělé zpracování v podobě tří různých variant odvíjejících se od osudového momentu na vlakové stanici, ale i spoustu podnětů k zamýšlení se nad těmi nejsložitějšími a přeci nejobyčejnějšími otázky ze života, který stejně jako od náhod může záviset i od správných rozhodnutí. Kieślowski nabízí otázky, vyústění a případnou odpověď nechává na divákovi. Ačkoliv samotná kamera mě okouzlila hned během prvních scén a již úvodní dialog mezi Witkem a otcem nad léty dozrávání na základní škole ve mě vyvolal silný dojem, do děje s lehce roztříštěným vyprávěním jsem se občas hůře dostával, ale v druhé polovině už mě ta skoro až magická atmosféra (i díky vyprávění formou jakési časové smyčky) v naprosto „nemagickém“ prostředí šedivého socialismu dokonale pohltila. K plné spokojenosti možná akorát na mě Náhoda místy působila trochu rozvláčně, obzvlášť v té první nejdelší variantě a osobně mě vůbec nebavily (natož v tak příběhově a myšlenkově silném filmu) ty postelové a sexuální scény. Určitě jde ale o další Kieślowskeho film, který mě dokázal oslovit, byť moje první setkání s panem režisérem (Amatér) zůstalo zatím nepřekonáno. [80%] ()
Galerie (29)
Zajímavosti (2)
- Ačkoli se film dokončil už v roce 1981, z důvodu politické cenzury se své premiéry dočkal až v roce 1987. (džanik)
Reklama