Náhoda

Autenticita a naděje. 1)  Děj se odehrává v roce 1977. Film vznikl o čtyři roky později a dokumentuje tím, jaká atmosféra v Polsku vládla navzdory výjimečnému stavu. Je ovšem třeba dodat, že ho do kin pustili až v roce 1987._____ 2)  Nejvíce mě zaujal přitažlivý, herecky výborný, 29letý Bogusław Linda (Witek, hlavní role)._____ 3)  Autenticita ze snímku prýští jako lži z našeho bývalého premiéra, tak nějak samovolně, jestli mi rozumíte._____ 4)  Pěkný koment: F.W.Colqhoun*****. (11.02.2023)

Za Lindův běh, dlaň od tiskařské černi, "pivo proše", úžasnou kameru mě dosud neznámého Pakulského a mistrovsky vypiplanou cestu k poslednímu dílku ve skládačce, který mě nakonec přinutil dát nejvyšší hodnocení. A ta brutálně ostrá kritická reflexe žité společenské skutečnosti v roce 1981! Poláci byli v tomhle vždycky trochu jinde. (23.12.2014)

„Kdybych nezmeškal ten vlak, nejsem tu teď s vámi.“ Je náhoda koneckonců Bůh, jak to tvrdil Jiří Marek, nebo spíše blbec? Do jaké míry může být prohra či smůla i menší výhrou před další, mnohem větší prohrou/ smůlou? Kieślowského film nabízí v příběhu ze života studenta medicíny Witka nejen ojedinělé zpracování v podobě tří různých variant odvíjejících se od osudového momentu na vlakové stanici, ale i spoustu podnětů k zamýšlení se nad těmi nejsložitějšími a přeci nejobyčejnějšími otázky ze života, který stejně jako od náhod může záviset i od správných rozhodnutí. Kieślowski nabízí otázky, vyústění a případnou odpověď nechává na divákovi. Ačkoliv samotná kamera mě okouzlila hned během prvních scén a již úvodní dialog mezi Witkem a otcem nad léty dozrávání na základní škole ve mě vyvolal silný dojem, do děje s lehce roztříštěným vyprávěním jsem se občas hůře dostával, ale v druhé polovině už mě ta skoro až magická atmosféra (i díky vyprávění formou jakési časové smyčky) v naprosto „nemagickém“ prostředí šedivého socialismu dokonale pohltila. K plné spokojenosti možná akorát na mě Náhoda místy působila trochu rozvláčně, obzvlášť v té první nejdelší variantě a osobně mě vůbec nebavily (natož v tak příběhově a myšlenkově silném filmu) ty postelové a sexuální scény. Určitě jde ale o další Kieślowskeho film, který mě dokázal oslovit, byť moje první setkání s panem režisérem (Amatér) zůstalo zatím nepřekonáno. [80%] (21.08.2021)

Kinematografii 70. a 80.let minulého století můžeme Polákům jen závidět. Zatímco tady panovala těžká nehybnost a (snad kromě V.Chytilové) tvůrci druhého a třetího řádu, u našich severních sousedů se v souvislosti se společenskou situací točily závažné, myšlenkově bohaté filmy. V Kieslowského Náhodě je zdrcující poznání, že i když člověk zůstává slušným (ať už jako naivní člen vládnoucího aparátu, opozičních struktur nebo zcela neangažovaný), utéct není kam. Připočtěte ten Kilarův hudební motiv, když B. Linda třikrát vbíhá na nádraží, a je to jasně za pět. (13.04.2009)

Náhodu lze ve zkratce uchopit stěží. Snímek variuje život mladého Witeka v podání Bogusława Lindy. Tři příběhy vycházející z Witekova života, vždy začínají na nádraží a odvíjejí se od toho, zda hrdina stihne či nestihne vlak. Ukazují tak, že jeden okamžik v životě člověka může celý život naprosto otočit. Kieslowskimu se podařilo zachytit dobu, ve které snímek vznikal. Jakousi nehostinnost a chlad, kterého se člověk nezbaví, ať dělá, co dělá. Snímek je jistě poněkud provokativní, protože Witek zde v každé ze svých rolí získává jiná ideová východiska. Shodný je jen fakt, že jako osobnost se chová čestně a poctivě, až to někdy hraničí s hloupostí. Jako poctivý komunista, jako stejně poctivý disident i jako člověk politiku i náboženství naprosto odvrhující však štěstí nenajde a když, náhoda mu je zhatí. Kontroverznost snímku snad potvrzuje i fakt, že nebyl přijat ani disidenty, ani oficiální mocí. (11.08.2011)