Náhoda

Jedno ze základních filmových děl spadajících do kategorie tzv. filmů morálního neklidu 80. let. Zároveň jde o nejzásadnější Kieslowského film před tím, než natočil svůj mistrovský Dekalog. Kieslowski ve snímku rozehrává tři varianty života svého hrdiny studenta medicíny Witeka a na jejich pozadí vykresluje společenský život na přelomu 70. a 80. let, rozklad komunistického režimu a neklid ve společnosti, který vyústí v revoltu pod hlavičkou hnutí solidarity. Kieslowski sice pracuje s motivem náhody, která může zásadním způsobem změnit lidský život, zároveň ale věří tomu, že je možné vlastními činy a rozhodnutími svůj život ovlivnit a modelovat přes nepřízeň doby. Film přinesl mimořádnou vlnu popularity pro představitele hlavní role Boguslawa Lindu, který se v následujících letech stal jedním z nejvýznamnějších, ne-li nejvýznamnějším, polským hercem. Ve všech třech liniích příběhu se protkávají osudy nejenom Witeka, ale i vedlejších postav, takže skládačka, kterou režisér předkládá, je divácky velmi atraktivní. Je to film o morálce a vymezování lidské svobody. Celkový dojem: 90 %. (26.12.2008)

Tři různé osudy mladého Witka, v závislosti na tom, jestli stihne vlak. V první povídce ho stihne, ve druhé ne a ve třetí také ne. Pokaždé ho ale čeká jiná situace na nádraží. Situace v 70. letech byla v Polsku podobná jako u nás, také fungoval disent, lidé se scházeli po bytech, nechali se tajně křtít, všude působili spolehliví domovní "důvěrníci" a podobní udavači. V Polsku se navíc hodně stávkovalo a odpor byl mnohem silnější. U nás nešlo jen tak odmítnout vstup do KSČ, když měl člověk v kapse titul na medicíně. Tedy aspoň ne v 70. letech, později už to bylo volnější. Witka nakonec čeká vždy diametrálně odlišný osud, ačkoli rozdíl na začátku byl jen v tom, zda stihne vlak nebo mu ujede. (11.06.2020)

Mírně pesimisticky naladěná Náhoda je zasazena do typicky Kieslowské atmosféry, kterou mám moc ráda, ale celý film mi byl poněkud vzdálený. Komunistickou éru si nepamatuji, takže jsem z filmu neměla ten pravý zážitek. Vše kolem samizdatu a dalších ilegálních činností mi připadalo méně nebezpečné, než to asi ve skutečnosti bylo... možná i trochu nudné a zbytečně dlouhé. (23.11.2006)

Tak zprvu musím říct, že mě překvapilo, že každý příběh trvá úplně jinak dlouho, ten první má 50 minut a ten poslední zhruba 20. Na škodu to ale není. Tenhle film je skvěle natočený a nejednou jsem si vzpomněl na Bergmana. Každá ze tří možností (ne)stihnutí vlaku je rozdílná a zajímavá a mě osobně se tohle téma dost líbí. Zase na druhou stranu, místy se to celkem zbytečně táhne a nudí to, takže dávám jenom 4*. (24.11.2018)

Vytýkat skvělému filmu hloubku, myšlenku, skvělé zpracování i mimořádný výkon hlavního představitele tvoří dohromady soubor postřehů, které se vzájemně popírají. Pochopit v tomto případě znamená pracovat na sobě samém. Pracovat na sobě samém znamená seberozvoj a sebevzestup. Bohatství osobnosti se dříve či později zákonitě vyjeví jako posun v profesionalitě bez ohledu na druh povolání. Ale to jen tak na okraj. Tři souběžné sondy do polské společnosti posledních měsíců působení Gierkova vedení PSDS jsou hlubokými vhledy do jevu, se kterým zápasíme dodnes: do postkomunistického syndromu. Film - respektive Kieslowski - jakoby v tomto ohledu předjímal i náš polistopadový vývoj a jeho zákruty. Klikatá statečnost a kulhavá ctnost jsou asi nejpřípadnějším vyjádřením těchto ne katastrofických, ale daleko spíše kocourkovských stránek života zemí někdejšího sovětového vnějšího impéria. Klikatá ani nahodilá není ale kvalita NÁHODY. Ta je naopak i v tomto případě již dnes nadčasová. Také pro nás Čechy. (20.10.2007)