Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Obraz generace, která vstoupila do života v mrazivých sedmdesátých letech. Stále ostré Kino morálního neklidu... Tři příběhy s jedním hrdinou představují různé alternativy životního ukotvení mladého studenta medicíny Witeka. Každá z nich se odvíjí od náhody, zda se Witekovi, odjíždějícímu na pohřeb otce, podaří dostihnout ujíždějící vlak. V první povídce se stane aktivním komunistou, v druhé členem disentu a ve třetí si jako lékař plní lidské závazky umrtvený v občanské lhostejnosti. Tři alternativy existenciálního dramatu odhalující bolestnou nemožnost morální volby v nemorální společnosti nabízejí sugestivní obraz života socialistického Polska v letech 1978–81. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (101)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Tak zprvu musím říct, že mě překvapilo, že každý příběh trvá úplně jinak dlouho, ten první má 50 minut a ten poslední zhruba 20. Na škodu to ale není. Tenhle film je skvěle natočený a nejednou jsem si vzpomněl na Bergmana. Každá ze tří možností (ne)stihnutí vlaku je rozdílná a zajímavá a mě osobně se tohle téma dost líbí. Zase na druhou stranu, místy se to celkem zbytečně táhne a nudí to, takže dávám jenom 4*. ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Dobře a pravdivě propracovaný příběh mladého člověka, který se ocitá v klíčovém bodě svého života, v bodě, kdy po smrti otce za sebe přejímá zodpovědnost. V první alternativě se jeho mladická naivita střetne s komunistickým předákem, který ve své duši žádné morální dilema neprožívá - je totiž přesvědčen neochvějně o své pravdě a z jeho hlediska MUSÍ jednat tímto způsobem. Ve druhé se Witek stává odpovědným za své činy a jeho víra v Boha (přinášející jedinou nutnost v jeho životě) mu pomůže překonávat životní pády a najít lásku. Ve třetí zakládá rodinu, je dobrým lékařem, dobrým manželem, dobrým otcem, ale něco mu chybí, což pochopí při pohledu na amatérské žongléry. ()

Reklama

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Ani zďaleka nie apolitické, niečo takéto si mohol dovoliť natočiť v bývalom postsovietskom bloku len málokto. Kieślowského Náhoda je vycibrený snímok s výrazným časovým rozhraním, ktorého symbolizuje 3x odchádzajúci ten istý vlak do Varšavy a mladého Witeka tak dovedie do troch životných situácií, v ktorých poznáva nástrahy život v spoločnosti, ktorá ju tak tvorí a vypĺňa. Výborne mu k tomu dopomohli herci, ktorí váhajú, používajú vo svojich prejavoch mimoriadne civilné pohyby, reč tela i melódiu hlasu. Tak ako neurčito film končí je len výsledkom stavu a jeho neschopnosťou nájsť vnútornú silu v poľskom národe čeliť hrozbám, ktoré majú silnejšie páky. ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Tři různé osudy mladého Witka, v závislosti na tom, jestli stihne vlak. V první povídce ho stihne, ve druhé ne a ve třetí také ne. Pokaždé ho ale čeká jiná situace na nádraží. Situace v 70. letech byla v Polsku podobná jako u nás, také fungoval disent, lidé se scházeli po bytech, nechali se tajně křtít, všude působili spolehliví domovní "důvěrníci" a podobní udavači. V Polsku se navíc hodně stávkovalo a odpor byl mnohem silnější. U nás nešlo jen tak odmítnout vstup do KSČ, když měl člověk v kapse titul na medicíně. Tedy aspoň ne v 70. letech, později už to bylo volnější. Witka nakonec čeká vždy diametrálně odlišný osud, ačkoli rozdíl na začátku byl jen v tom, zda stihne vlak nebo mu ujede. ()

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Tohle dílo má nádherné (ehm tedy spíše pozastaveníhodné) myšlenky a nosné téma, které mohlo být zpracováno stokrát záživněji ( hlavně tedy první část), ale to nevadí ( možná trochu jo). Tenhle mile depresivní počin má totiž mimoto i závěr, který je jedním z těch, na něž se opravdu vyplatí počkat, protože něco takové jsem rozhodně nečekal a moje hodnocení díky němu nečekaně vzrostlo. Ale Náhoda ani náhodou nestojí na něm, je to jen takový marcipán na dortu. Dortu, který budete jíst dlouho, možná vám nebude chutnat, ale příště si ho zase rádi dáte...třeba kvůli dalšímu marcipánu. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (2)

  • Ačkoli se film dokončil už v roce 1981, z důvodu politické cenzury se své premiéry dočkal až v roce 1987. (džanik)

Reklama

Reklama