Než jsem tě poznala

Fantastická vztahovka. Není to tak komplexní a osudové, jako třeba rok staré Age of Adeline, ale Emilia Clarke hraje snad nejsympatičtější trubku pod sluncem a to vůbec není k zahození. Emocionální nálož par excellence. Neřešit zda je to OK ze života nebo není, just enjoy the show. A jelikož jsme v době, kdy všechny žánry musí být superchytré a superfundované, idealně koncepčně převratné, či alespoň inovativní, tak tahle svěží oldschool romantika působí trochu jak zjevení z jiného světa. A v ničem v podstatě inovativní není, je jen skvěle vybroušená a natočena s péčí a citem. (15.08.2016)

Americká „romanťárna“ navíc ještě s takovým tématem? Nakonec jsem přece jen dal na místní hodnocení a reference oblíbenců. Předně, americky to opravdu nepůsobí. Prostředí Walesu, plno rodilých Britů, nádherná britská angličtina…to vše k mé potěše. Navíc, Lou si musíte hned oblíbit i navzdory tomu (či právě proto) jak příšerně se obléká (vím, řada divaček bude přesně opačného názoru). Pak s ní divák absolvuje pohovor, následuje první setkání s Willem (též sympaťákem)...a jeden se musí pořád smát. Humoru pak sice ubude, ale i tak vám po většinu času zůstane úsměv na tváři. I přes to, že se zvážní a místy je to romantika jak trám. Jakože směrem k závěru jsem byl řádně dojatý. A nutno dodat, že jde asi o nejlepší „žánrovku“ za poslední dobu. Ne snad proto, že by byla nějak super originální či objevná, prostě v ní jen funguje vše přesně tak, jak má. Objektivně to je asi spíš na 4*, ale já tu hvězdu navíc rád přiklepnu. „Jen mě něco škrábe za krkem.“ - „Aha. Cedulka. Máme nůžky?“ - „Nevím. Obvykle si sám nebalím.“ (13.01.2017)

Tak tohle slaďoulinký mávání kapesníčkama ze mě sůl nedostalo. Jak se mám nekriticky dívat na herečku, která svým šíleným přehráváním dělá z hl. ženské role nenáviděnou pipinu? Je mi u zadku, že měla Emilia šklebení a dětinskou naivitu ve scénáři, když mi z její křečovitý mimiky cuká v zaťaté pěsti. Plakání na povel tentokrát nevyšlo, do kvalitních cukrkandlovejch dramedy to má tááákhle daleko. Zpátky na draky. (21.10.2016)

Hezké. Oproti nedotknutelným Nedotknutelným trochu moc přeslazené a americky infantilní, s jednoznačným průběhem a závěrem přizpůsobeným populárnímu romantickému trendu (kdy už se tvůrci konečně oprostí od potřeby "prohlubovat" emocionálně působivé chvilky rádoby dojemnými songy), ale jinak strašně milý a sympatický film o tom, že druhým je potřeba pomáhat, i když si o to nahlas neřeknou. Pocitově vyvážené, od příjemného humoru a ironie až k depresi plynoucí z bezvýchodné životní situace, vyjma posledních minut plynule odvyprávěné a celkově povzbuzující - především díky božské Emilii Clarke, z níž se klube charakterní osobnost schopná rozzářit pouhou přítomností a úsměvem každou scénu.... Rachel McAdams tímto dostala vážného (ale vítaného) konkurenta :-) 80% (01.08.2016)

Ty knihy Jojo Moyes se všechny tváří jako výrazné bestsellerové události. Mají sjednocený design a jsou tak oblíbené. Bohužel jsou to ale jen prázdné kýče. Něco jako Nicholas Sparks a milion dalších. A ani v tom filmu se nic neděje, jen se tu zobrazuje typická slzopudná situace. Pokud už se mám dojímat, tak lépe s kvalitním filmem, například Guzaarish je jedna z variant. (13.02.2024)