Tarzan, syn divočiny

Prvá zvuková a dlhé roky najpopulárnejšia verzia o legendárnom hrdinovi. Svoju tvár mu prepožičal dvojnásobný olympijský víťaz v plávaní Johnny Weissmuller. Obrovský finančný úspech znamenal množstvo pokračovaní a obrovský kult. Tradičná dobrodružná zábava v Hollywoodskom balení možno starne, no stále spoľahlivo baví. (07.12.2017)

Pri týchto dobrodružných snímkoch je ešte viac citeľná naivita tvorcov - zrýchlené pohyby hercov a zvierat, súboje so zvieratami, každý tvor v džungli je takmer vždy krvilačný netvor (viď hrochy, antilopy a pod), veľakrát divné chovanie zvierat či domorodých obyvateľov. Ale napriek tomu o dobrodružstvo nie je núdza takmer od začiatku do konca a celkom sa mi páčila práca so slonmi, (ozajstnými) opicami či napr. aj sám macho Weissmuller (sranda, že dokonale oholený alebo vlastniaci nôž z odlievanej ocele). Naopak, iba márne by ste vo filme čakali hudbu, miesto neho je tu otrasný škrekot a zjapanie (necudnej) hl. predstaviteľky či veľmi ukecaných hercov - akoby si tvorcovia chceli vynahradiť desiatky rokov nemého filmu v jednom snímku. Na konci uvidíme aj čiernych hulákajúcich trpaslíkov či jednu megagorilu. Hodnotenie: 60% (21.10.2013)

Mňam, to je ale pochoutka. Johnny Weissmuller jako pečlivě učesaný a oholený divoch provádějící veletoče na větvích a skotačící na liánách. Maureen O'Sullivan vzpírající se v jeho náručí a zoufale si přikrývající zraky při každém úmrtí, jimiž se to v jejím okolí jen hemží. Hroši, sloni a krokodýli polykající domorodce o závod a skvělí Pygmejové. Jen by to chtělo o něco méně zadní projekce. (27.08.2005)

Příběh toho filmu mne neskutečně zklamal, protože nereflektuje původní příběh seznámení Tarzana s Jane a vůbec tam není odkaz na Tarzantův šlechtický původ. Na druhou stranu scény se zvířaty jsou strhující, vážně by mne zajímalo, jak to vše točily, v té době prostě unikát. A to z toho filmu pro mne dělá neuvěřitelnou klasiku. Proto za 5* (15.07.2015)

Na filmu je fajn, že se u něj člověk baví a ani chvíli nenudí…ehm, ale…nutno hned upřesnit, že za „bavit se“ patří v tomto případě „nechtěně“ (a to hodně). Nevím, jak to působilo na dobové publikum, ale já se musel začít smát už u toho úvodního nepříliš zdravě vypadajícího uvítání otce a dcery. Pokračovalo to zadními projekcemi, všemožnou umělou faunou (u mě to vyhráli zabijáčtí krokodýli), genderovým stereotypem (přestože ostrostřelkyně Jane je příjemným chvilkovým vystoupením z něho), neskrývaným rasismem (a otroctvím), spoustou „drsných“ úmrtí, ať už lidí či zvířat (určitě bych film nedoporučoval jejich ochráncům; už jen to obhajování zabíjeni skrz slonovinu…chudáci chobotnatci, kdyby jen věděli, komu to zachránili kůži) a vůbec nejvíc jsem se nasmál nad postavou Tarzana (při jeho počáteční absenci, kdy byl pořád dokola slyšet odkudsi jen jeho známý pokřik, který postupně s každým dalším užitím chytal stále více parodický charakter, jsem si pohrával s představou, jak geniální by bylo vypůjčit si cimrmanovský nápad a sehrát Tarzana bez Tarzana…jenže to by zas divák přišel o spoustu akrobatických přemetů, zardoušení šelem, plavecké závody a taky, ehm poznávání mezi ním a Jane). Zkrátka to není zrovna snímek, který by odolal zubu času (spíš naopak), ale na druhou stranu, třeba taková práce s některými zvířaty mi obdivuhodná rozhodně přišla. Hvězdičky ovšem (alespoň většinou) nerozdávám jen za to, že mě film rozesměje svými nedostatky (že?), tudíž celkově to vidím pouze na lepší průměr. (23.03.2015)