Padesátka

Padesátka zaujme i baví, jen Kolečkův humor se musí brát s rezervou. Padesátka je velmi příjemným snímkem, který si neodpustí hodně rýpavý a leckdy dost přehnaný humor, a zároveň nám přináší pěkný příběh, s dobrými herci a vskutku pozoruhodnou režií Vojtěcha Kotka. Jako debut je to hodně dobré. Jsou mnohem horší filmy a minimálně úvodní sekvence z Padesátky si vždycky rád pustím. Kotek dokázal, že mu stačí tvůrčí styl a trochu zajímavý scénář a originální téma. Zpracování příběhu je dobré, a atmosféra také. Kolečko se zde našel a napsal opět dobrou černou komedii, ke které využil prostě dobré dějiště v podobě zasněžených Krkonoš a tématu tříkrálové padesátky. A Pavka Bulán je na světě. Pavelka, troska z Novy, zde překvapivě předvádí dost dobrý výkon. Prachař jako jeho povedený synek také ujde a Taclík, tak ten to je standardista. Plus Schmitzer jako myslivec a kámoši Mádl či Voříšková. Kotek si vybral herce se kterými se mu prostě dobře pracuje a proto film herecky funguje. Vilma Cibulková jen působí dost trapně a její výkon mě vůbec nepřesvědčil. Kamera je pěkná, záběry doslova malebné a k témau horské atmosféře skvěle sedí i úvodní písnička a docela i ta finální. Není to žádná revoluce u filmu, ale je to komedie, která si drží úroveň, předává nám i nějaké to poselství a zároveň ukazuje, že pořád dokážeme natočit pěkný a sledovatelný vtipný film. Kolečko má sice své místo u seriálů, ale když zrovna nedělá Masaryka (po scénáři prostě nic moc), jeho jiná díla jsou též dobrá. Máme tu i zvraty v ději a prostě to funguje. Druhá část je nudnější, to rozhodně, ale pořád se na to dá dívat. U mě 65% a čtyři hvězdičky, protože si je Padesátka zaslouží. Nejlepší scéna je asi se stromkem na Tři krále, a pak možná odhalení v chatě. (08.01.2019)

Pro někoho laciná pokleslá zábava, pro mě osobně kurevsky dobrej poctivej horalskej humor na úrovni. Zdejší podivné horské panoptikum mě (až na pár momentů) královsky bavilo a co víc, v samém závěru (tak jako v případě svérázného nekompromisního hlavního hrdiny Pavky Bulána) vykouzlilo spokojenej šmoulí úsměv ve tváři a to se počítá. Tahle režijní prvotina Vojty Kotka s nezaměnitelným rukopisem Petra Kolečka se nebere vůbec vážně (včetně dramatické poslední čtvrtiny) a byť příběh není tím, o co se může snímek opřít, překvapivě přesné herecké obsazení Pavelka-Taclík–Schmitzer a jím zdatně sekundující Tříkrálový (ne)pijan Dulava, to bohatě vynahradí. 75% P.S. zdejší hodnocení mě nepřekvapuje….. (15.02.2016)

Když někdo posbírá řadu velmi solidních herců několika generací, kteří by mohli polovinu filmu skvostně improvizovat, a takhle to zvrtá, je to průšvih. Kotek s Kolečkem místy neuvěřitelně bloudili. Vsadili na hořkosladkou tragikomedii, u které se snažili vyloudit nějaký ten přesah, ale tuším, že se stejnojmennou divadelní hrou to na prknech dopadlo o poznání lépe. Na pozadí tradičního běžkařského závodu se odehrává i jedno hledání biologického otce, zklamání z jednoho syna, hodně vzpomínek i nějaké to souložení se staršími ženami v krmelci. Ve skutečnosti je ale všechno jen mdlá vata, která místy pobaví (zejména díky hercům jako Taclík, Pavelka, Schmitzer, Mádl..), retro pasážím naopak chybí věrohodnost, hlubší záběr postrádá i současné vyprávění. Přes prsty by měl pak dostat hlavně „mistr zvuku“. V české kinematografii to není bohužel nic nového pod sluncem. Každý třetí film je prachbídně ozvučený, že si divák musí dialogy domýšlet. Jsem velmi rád za mladou krev českého filmu, ale nesmí se podbízet knedlíkovitému publiku (nevím, koho ještě může bavit Pavla Tomicová) a nesnažit se o další upocenou tuzemskou blbůstku, která přitom měla velmi solidní základ. (23.08.2016)

Seděla mi poloviční retro stylizace (parodování sedmdesátek) i obsazení, ocením dobré nápady, právě ve scénáři je ale nejvíc znát bezmocnost. Mezi vtipy se povedly spíše ty z kategorie nečerných, amputační a kastrační sráží rating. Pletu se, anebo si do hudby "půjčili" kousek motivu z Krkonošských pohádek? Auto v potoce je navíc. (30.04.2016)

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)