...a jitra jsou zde tichá

Jednotka měla permanentní problémy s kázní, staršina tak požádal o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit za sukněmi. K jeho překvapení dorazí nové posily, jen je tu jisté ale: jde o samé mladé ženy. Pánové bojují na frontě, ony za sebou mají těžké časy a do armády se přihlásily dobrovolně, aby pomohly své vlasti. První velký úkol je tady: v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté. Jsme totiž v Rusku, léta páně 1942. Fajn (krev a mlíko) hrdinky, překvapivě slušná atmosféra, mírné napětí a moc pěkné scenérie. (15.07.2020)

Len zriedka kedy hľadám slová, no musím priznať, že ma táto vojnová dráma vzhľadom k štruktúre príbehu pomerne dosť zaskočila. Obsah som nečítal, a tak keď došlo k obratu a uvedomil som si, že prvé husle v tomto snímku hrajú nežné polovičky, ovládla ma skeptika. Lenže tento počin je tak nečakane podmanivý, že pochybnosti ani omylom nie sú na mieste, ba práve naopak, ponúka toho rozhodne viac, ako ktorákoľvek americká pseudo vlastenecká, ideologická sračka. Ja som si to "užil", a či sa to bude páčiť iným? To mi je úprimne povedané úplne u riti. (16.06.2016)

Prapodivnej kočkopes, u nějž jsem dlouho váhal, nakolik se bere vážně - a ono to ve finále není na škodu. Tichá jitra jsou totiž ve svým celku tak nějak nepodlejzavě bezelstný, na emoce si dávaj bacha, nenudí ani chvíli a - možná SPOILER - je strašně sympatický, jak neslavně nechá všechny skončit. O tom byla celá řádka silných historických okamžiků - hrdinové totiž často neumírali v okázalých a důstojných pozicích. Sílu měl až dopad jejich činu. "Pět děvčat, jen pět děvčat! A neprošli jste. Nikam jste nedošli a teď zdechnete!" (14.03.2020)

Možná vás zaskočí ten KONTRAST ... všední obrázky prostého venkovského života uprostřed panenské přírody, kde jen ubytovaná vojenská jednotka připomíná velkou válku, zuřící kdesi za obzorem ... válku vzdálenou a neskutečnou jako zlý sen, který spolehlivě zažene svítání. A potom ... potom přijdou. Ti, kdo ----- " ... nejsou lidi. Ani lidi, ani zvířata. Jenom fašisti." ----- A je třeba je zastavit. Vyprávění vás může zaujmout zvláštní drsnou poetikou, které nezbyl žádný prostor ke snění ... i osudy těch dívek, tak mladých a tak rozdílných - dobrovolnic, z nichž každá měla svůj důvod vzít do rukou zbraň k obraně vlasti ... z nichž žádná nebyla super-hrdinkou, neboť opravdová válka je o nezměrném množství drobných hrdinských i méně hrdinských činů, které se v bolestech rodí z každého těžkého dne - a které ve spojení se správnou strategií mohou, ale taky nemusejí přinést dílčí či globální vítězství. P.S.: Ve filmu je - byť pod neutrálním úhlem pohledu - okrajově zmíněna i Zimní válka. (17.11.2018)

Sovětská   jitra znám jen z doslechu a tato ruská mi dlouho tiše ležela na disku.  Mentalita našich východních bratří na mě vyskočila hned od prvních minut a jen jsem čekal, kdy se objeví rozjařený Ivánek s písní Před naší, za naší, a tak mi chvíli trvalo než jsem se na ruskou notu naladil. Nicméně jakmile přijechaly děvušky a začaly se odvíjet jejich minulé a současné příběhy,  už jsem si zpíval s nimi. Po příchodu zlých nazivlků mě hned napadlo Nu pogodi! , už se blíží mela.  A skutečně, mladý staršina vybral pět švarných děvčat a už si to všichni štrádovali přes hory,  doly a zejména bažiny za plížícím se germánským zlem.  A nebylo ho málo, poměr 6:16, a tak cirka v průměru z jednoho spoileru zmírala jedna děvočka  na 1,3 nacisty a v závěru  geroj staršina vypořádal a za(u)jal zbytek. Čekal jsem větší nálož patosu než jakou jsem nakonec dostal , v sovětské verzi by to bylo počítám přesně naopak, a tak vlastně milé překvapení.  Rozhodně se ale nedá říct, že to naši bratia nemají trochu všechno jinak a možná i díky tomu bych trochu v duchu oxymóronu jitra označil za pohodový a oddechový válečný film. A to přes pohnuté osudy hrdinných děvčat, protože život jde dál. To totiž taky napsal Vasiljev. четыре, товарищ (21.12.2021)