Příběh lesa

Tak nejvíce se mi zatím líbil Mikrokosmos. Les patří k těm nejbáječnějším místům na Zemi, z tohohle dokumentu jsem ale trochu v rozpacích. Přišlo by mi šťastnější držet se raději ročních období, než vyprávět o lese od počátku a skákat ze zimy do léta a zase do zimy, z jara do podzimu a naopak. Na druhou stranu snímek obsahuje řadu fascinujících záběrů, takže milovníci přírody si ho jistě užijí. Mezi nejpůsobivější patří scény se smečkou vlků - štvanice na kance i koně jsou téměř dechberoucí. A vedle toho třeba neposedné veverky či hravá medvíďata, vlčata, liščata či rysčata...tedy rysí koťata.Film má dvě slabiny. Nemám nic proti připomínání toho, jak člověk zachází s přírodou, ale do Příběhu lesa mi agitka nesedla. Působila jako pěst na oko. Druhou slabinou je komentář. Kdybych většinu živočichů neznal, tak bych často tápal, jelikož z komentu jsem se téměř nic nedozvěděl. Navíc často šlo o prázdná slova a nikoliv o důležité informace. T.Hanák mi jako herec nevadí, v řadě filmů se mi líbil, ovšem, ruku na srdce, tahle role mu nesedla. Uspávač hadů by komentovat neměl. Přese všechny výtky jsem si ale snímek užil. Čarokrásné obrazy lesa s jemnou párou protkanou slunečními paprsky mi na dlouho zůstanou v paměti. (18.02.2018)

Řemeslně je tento film něco nevídaného – mistrně ukazuje, jakou moc má poctivá, „analogová“ lidská práce s prostorem a herci (zvířaty), čímž z určitého úhlu pohledu na věc deklasuje současnou produkci digitálně vydatně upravených či digitálně komplet animovaných filmů do přežité historie. Myslel jsem si, že některé záběry ještě není v lidských silách vytvořit právě analogově, přičemž je zajímavé, že z každého záběru, tj. i těch akčních, čiší důslednost a elegance (stabilizovaný obraz, plynulý pohyb kamery, nic nechtěně nepřesahuje rám ani mimo něj nečekaně neutíká). Celek drží pohromadě moderní montáž, dělící film na několik desítek krátkých, nepřiznaných epizodek, vzájemně se bezešvě prolínajících, udržujících roztěkaného tvora současnosti neustále v pozoru. A jednalo by se o naprosto čistě o přírodě hovořící dílo, kdyby... kdyby v něm nebyl přítomen lidský faktor. Ten je otravný již od samého začátku – „kamenné pyramidy“ doby ledové –, v obtěžování pokračuje s lovci a domestikací zvířat a vrcholí ekologickou agitací na pozadí obrázků současnosti. To zkrátka k přírodě nepatří. Vyčnívá to jako kůl z plotu a agitka v závěru pak nudí k smrti. Otázkou je: šlo to natočit i bez lidí? Odpověď se nabízí sama: jistě že ano! Avšak kde by se pak film ocitl coby dokument? Pokud by dokument uměle zkresloval fakta (v tomto případě vymazával by z přírody člověka, jenž je její nedílnou součástí), nešlo by již o dokument. Šlo by o fikci. Příběh lesa si na fikci sice občas hraje, ale vždy je tak činěno čistě jen pro účely dokumentárního žánru (zvířata chycená v pastích, souboje mezi zvířaty | kontra | závěrečné sdělení, že „se zvířaty nebylo zacházeno špatně“). To, že lidský faktor při sledování filmu rezonuje s čistotou přírody, je záměr. Ano, lze to vnímat jako těžký průser a hodnotit zde kvůli toho nízce. Kdo tak však činí, nepochopil pravou podstatu filmu, jsem o tom přesvědčen. Myslel jsem si při a těsně po projekci, že snímek neměl být vůbec nijak komentován a měl končit depresivním záběrem na zuboženou přírodu dneška, který by diváka nechal svobodně přemýšlet. Po čase mi ale došlo, že ten film je pod svou nádhernou, nablýskanou slupkou celý velmi depresivní a zubožený a to právě díky prezenci lidského faktoru (projevuje se jako řeka: začíná pramínkem, končí tučnou čarou na mapě). Ano, lidský faktor (a to nejen člověk v obraze, ale i Tomáš Hanák v audiostopě) nevybíravě ničí čistotu Příběhu lesa, stejně ale jako člověk ničí skutečný les. Film je tak ve zkoumané problematice uzavřen dokonale a stává se výpovědí člověka, který se cítí být součásti lesa. Osobně s tím pohledem na věc nesouhlasím, přijde mi to přehnané, nýbrž necítím, že by nás příroda o něco prosila – poradí si se vším sama, byť by to mohlo znamenat i náš zánik. Ovšem hovoří k nám a hovoří svým vlastním jazykem – a Příběh lesa tak jako snahu o jeho co nejjednodušeji pochopitelný překlad (člověk k člověku) zkrátka nemůžu akceptovat negativně. (31.05.2016)

Kdo šel do kina a chtěl vidět dokumentární film, tak bude hodně zklamán. Během promítání filmu odešlo plno lidí z kina. Film funguje spíše jako soubor videí z přírody se strohým komentářem ale s hlubokou myšlenkou. Záběry jsou neskutečně nádherné a ještě k tomu z naší přírody, která je mi velmi blízká. Malinká škoda, že do filmu pletli člověka, ale to se dalo přehlédnout. Jsem rád, že někdo natočil krásnou přírodu evropských lesů místo několikrát ohraných lvů, kteří někde leží na zemi nebo loví antilopy. (17.05.2016)

Dokument, který mapuje naši přírodu od Doby ledové po současnost. Zachycuje v něm nejen překrásné záběry zvířat, žijících v lesích, ale i jejich postupnou domestikaci. Víceméně je to smutný pocit, když si uvědomím, jak člověk přírodu po staletí plundroval až k dnešní podobě. Jisté je, že budoucnost přírody a vůbec celého světa půjde velice brzy do kytek. A to je na tom to nejsmutnější. (10.09.2017)

Pro oko překrásné. Nedokážu pochopit natočení některých záběrů. Jsem v šoku z toho přiblížení krásy přírody. Ale pointa dát tu krásu do kontrastu s tím, jak člověk zdevastoval planetu, se míjí účinkem. Za prvé dokument saturuje krásou a nepřináší zajímavé fakty a za druhé u té agitky jsem doopravdy na drsňáka usnul - ano, v kině u velkého plátna, kam tu krásu promítali. (10.04.2016)