Čokoláda

Čokoláda mi chutnala o trošku více, než předchozí Hallstömova jablka. Čím že to je? Jednoduše, ačkoliv film nemá výraznou dějovou linku, dokáže šířit pohodu a příjemno od začátku až do konce. Vianne s dcerou se po příchodu do bezejmenné francouzské vesnice ujímá s úsměvem a zdánlivě nezlomným altruismem cukrárny a... a to stačí. V programu je přeměna zapadlé komunity, nechutně přecpané starými zvyklostmi a předsudky, na hřejivější místo k bytí. Kouzelnou hůlkou bude čokoláda a Viannina schopnost odhadnout zákazníkovi chutě, morálním zrcadlem banda říčních tuláků. Vianne je vskutku kouzelná v podání Juliette Binoche, a jakýsi pohádkový podtext má ve filmu skoro všechno - dal by se krásně vyprávět dětem před spaním. Starosta, snažící se v zahleděnosti do starých tradic Viannu vypudit, představuje lotra, kterému nevýrazně konkuruje násilnický Serge. Tulák Roux se stává Vianniným princem, nechybí ani nezbedná dítka a symbol moudrosti v podobě stařeny Armande. Otázkou je, zda pohádka dobře skončí, nebo sebou smýkne a předvede v druhé polovině nějaký nevídaný obrat. Myslím, že je to jasné. Viannina dilemata (zůstat, nebo prchnout před věčnými předsudky - usadit se, nebo pokračovat v kočovném životě předků) jsou klišé a ani se jinak tvářit nesnaží. SPOILER Spolu s popelem Vianniny maminky odchází i minulost, Vianna zůstává ve svém novém domově, s rodivší se láskou, s rodivším se krásným místem pro život. Ne nadarmo je první záběr na vesničku zahalen do chladných modrých barev, zatímco ten poslední krásně hřeje teplejšími odstíny . Čokoláda je ohromně hezký film, se sympatickými postavami, krásnou kamerou, neskutečně pohodovou atmosférou a neopomenutelnou hromadou čokoládových výrobků, kterému nesluší právě ty momenty, jež se snaží vytrhnout z pohádkové lehkosti a brázdit vody větší dramatičnosti. Nehledat katarzi, nehledat psychologickou hloubku, nehledat převratno a objevno. Nechat se unášet pohodou. (06.04.2008)

Ne, ty tři hvězdy musím nechat, výš prostě nepůjdu. Kdysi se mi zamlouvala a stále zamlouvá ona ustrašenost a zatuchlá nehybnost jednoho městečka zajatého tradicemi, které je plné falešné morálky a kterému vládne samozvaný ochránce všeho a všech. S tím vším má pomoct čokoláda vonící z barevného obchůdku plného sladkého pokušení. Do šedých ulic totiž vítr přivál mladou ženu s dcerou a do jejího krámku brzy vstoupí řada zajímavých postaviček. Pokušení tu zápasí s odříkáním, švédská žánrová legenda Lasse Hallström pak s tím, zda vstoupí do chladnějších vod. Nevstoupí. Nakonec totiž nikdo není vyloženě zlý, jednotlivé figury jsou prostě jen oběťmi jakýchsi dávných muk, omylů či strachu. S podobnými látkami má Hallström zatraceně hodně zkušeností. Ví moc dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus a emoce. Částečně zahřeje a pohladí, o to rychleji ale jeho poetickou pohádku ten samý vítr odvane. A já coby divák? Raději znovu strávím čas s jinými outsidery, třeba Gilbertem Grapem nebo s Homerem a doktorem Larchem. Ti se zaryli mnohem hlouběji a ani k tomu nepotřebovali dráždivou chuť čokolády. (18.07.2022)

Milý film, který se věnuje mému oblíbenému tématu a to trefování se do církve. Ne, dělám si srandu, moje oblíbené téma je čokoláda:) 4**** jsou naprosto adekvátní ohodnocení za Johna Deppa, Juliette Binoche, Alfreda Malinu, Carrie-Ann Moss, Judi Dench (+ Petera Stormareho), za hezký příběh, za spoustu čokolády a za dobře zvládnuté technické náležitosti filmu jako je hudba nebo kamera. (03.09.2006)

Ten film je tak nějak prvoplánově hezký, milý, přátelský voňavý. Postavy jsou miloučké, J. Binoche je hezounká.... Ale je to nuda, ve filmu se v podstatě nic moc neděje. Navíc, nevím, jaké zkušenosti mají francouzští soudruzi, ale podle mých zkušeností potulní rómové většinou nevypadají jako Johny Depp. (16.07.2007)

Hrejivé filmové predstavenie, ktoré miestami dokonca hraničilo so snovou realitou, do ktorej ma prostredníctvom tohto príjemného príbehu Hallström dostával. Spontánne, úprimné a presvedčivé herecké výkony, podmanivý scenár a sebaistá réžia mi pripravili naozaj príjemné prekvapenie s filmom, ktorému som sa dlhé roky nevedomky a nepochopiteľne vyhýbal. 85%. (30.09.2009)