Čokoláda

Jedna z mála světlých výjimek pro romatické filmy, které mám rád. Úžasná Juliette Binoche, jemná a na city hrající hudba, citlivý scénář a bystrá režie jsou zárukou lákavé záležitosti, jíž si rád pouštím i po mnoha zhlédnutích. A to mi věřte, že tenhle druh filmů jinak opravdu není můj šálek čaje – teda přesněji řečeno čokolády. :) (03.01.2010)

Příjemný film. Před zhlédnutím snímku jsem si radši rozbalil nějakou tu čokoládu (naštěstí:-)) a tím bych chtěl upozornit všechny ty, kteří se teprv na něj chystají ;-). Herci byli všichni dobří (teda až na tu Anouk, které jsem jeji roli opravdu nevěřil a dabing mi přišel otravný), příjmená kamera (zvlášť při záběrech na výrobu čokolády), decentní humor (viz pánev či probuzení ve výloze), milá hudba (tu kytaru slyším ještě teď) a zajímavý příběh (tedy až na ten konec, který bych trochu usekl). Na plný počet bych to ze svého pohledu neviděl, ale 4* jsou zasloužené. (29.07.2008)

Ano, od začátku je víceméně zřejmé, jak film skončí (i podle nálady hudby) a i mnoho osudů lehce odhadnete, ale to není podstatné pro tento snímek. Důležitá je atmosféra snímku a vztahy, city, co se smí, co nesmí a jak jednají lidé, kteří jsou celý život zvyklí na asketický rytmus a kteří se setkají s "pozemskými" lákadly, které jejich životu zdánlivě protiřečí. Četl jsem tu několik stupidních názorů, že film ukazuje věřící jako fanatiky, co si ani nekousnou do čokolády...pro mě ale film ukazuje na fanatismus (a v tomto případě spíše zparodovaný), nikoli na obyčejné věřící, a ukazuje na zbytečné předsudky. Ano, takových filmů je několik, ale z toho snímku čiší neuvěřitelně podmanivá, až čokoládově chutná atmosféra, která v kombinaci s krásným francouzským městečkem, výtečnou představitelkou hlavní role (Binoche) a kouzelnou, až éterickou hudbou Rachel Portman činí z toho snímku lehké oslazení života :-) Konec je....opravdu dotažený na maximum, až by to mohlo vadit, ale co...na tom nesejde... depresivních filmů rozsévajících hrůzu jsme měli dost, jsem rád, že jsou i filmy, které rozšiřují zase něco jiného, třeba radost. (31.05.2007)

Hallstrom umí vytvořit jakous takous romantickou atmosféru, či vesnickou (nikoli buranskou, nýbrž odehráhající se na vesnici) idylku. Co mu ve většině (co jsem viděl) filmů chybí je potřebná emocionální síla, či snad magie, která by dokázala v člověku zanechat požítek z filmu na trochu delší dobu. Čokoláda je první, které se to celkem povedlo. Nelze se neubránit srovnání s podobně "vyromantizovaným" filmem Pravidla moštárny, kam se však přes prosluněné záběry a "ťuťínkovské" ksichtíky herců nedostaly emoce skoro žádné a film tak skončil s nálepkou "přeslazeno". Čokoláda je paradoxně vzhledem k názvu tak akorát. Sem tam má dokonce i lehce nahořklou chuť (extempore starosty, oheň). Přesto se jako celek nese v uhrančivě romantické náladě, plné dobrých duší v každém věku a faktu, že ženské srdce může vydat stejné množství síly, jako deset zápasníků sumo. (11.12.2007)

Hodně expertů nechápalo, jak se mohl tak starodávný druh příběhu dostat v tom roce mezi nominované na Oskara. Žena bojující proti zavedeným pořádkům v městečku. Nikdo takm nezná dobrou čokoládu, tak jde do toho. A trvá to, než si najde nějakou klientelu. Pastor jde proti ní, je pro městečko až příliš extravagantní. A to skrz prkotiny. A na závěr najde i velkou lásku v muži, co dost připomíná romantičtějšího Sandokana. (20.09.2010)