Pravidla moštárny

Výborná adaptace románu Johna Irvinga s neopakovatelně staromilskou atmosférou a poetickým pomalým plynutím filmového děje, kde prim hraje hlavně úžasná režijní práce v amerických scenériích naturalizovaného mága Lasse Hallströma a uměřené, ba ,,zdrženlivé" herectví Tobeyho Maguirea a Michaela Caina. Takhle má vypadat filmová romantika a takhle vkusně se mají točit dojemné filmy... (osobně mám ale z Irvingových adaptací raději Svět podle Garpa a z filmů Lasse Hallströma Co žere Gilberta Grapea? ... jedině proto nedám pět hvězdiček...) (17.02.2007)

Teda ... to byla ale doba, co? Pravidla nejen moštárny se porušovala a nikdo se nad tím nijak zvlášť nevzrušoval. Ikdyž! Vzrušení tam přece jen bylo a jaké. Některé předvídatelné a zcela předpokládané a některé dost šokující. Film to byl jinak vážně milý, pomalu plynoucí, žádný zmatek a tak. Drama se konalo ryze v srdcích zúčastněných, kdy každé z nich svádělo svůj vlastní boj. Byla tam i jedna velmi dojemná chvíle, když si malý a zvídavý Fazy "konečně našel svou rodinu". Jediné co mi na filmu vadilo bylo obsazení Tobeyho. Jako pavouk byl fajn, ale já si na něj nemůžu zvyknout v tak jemném a citlivém dramatu. Zato Michael Caine zahrál svou roli lékaře, koketujícího s éterem, opravdu skvěle. 3,5* (28.04.2014)

Ze začátku to vypadá dobře, pak se to dobře rozvíjí, pak se začnou množit klišé, přibývá trapných(možná je to až moc silné slovo) scén a konec nakonec nic nespraví... možná bych dal i tři hvězdičky, kdyby mě začátek nenavnadil, že to bude dobrý film. Scénárista bohužel neměl cit pro důvěryhodné vykreslování charakterů, hlavně otec, který zneužívá svou dceru se podle mě chová jinak... a hlavně ten takový černošský verbální patetizmus, ten fakt nemusím. Pravidla moštárny považuju za špatné zpracování několika dobrých nápadů... aspoŇ že je tam ten Caine... (06.04.2005)

Smutek v očích sirotků, interrupce, smrt malého dítěte, incest, vražda, ochrnutí a to vše násobeno nejedním teskným smyčcem - tolik zábavy jsem si snad ani nezasloužil. Naštěstí toto dramatické drámo nepodnikalo nijak zvlášť zákeřné útoky na mé slzné kanálky, takže mohu se suchým okem poměrně objektivně konstatovat, že jsem viděl velmi dobrý film. (20.10.2011)

Že Pravidla Moštárny jsou spolu s Gilbertem Grapem dva nejlepší Hallströmovy filmy je nad slunce jasné, ovšem zvolit jen jeden by byl pro mě nadlidský úkol. Oba jsou zatraceně citlivé a dojemné snímky a u obou jsme mohli být svědky dvou výborných hereckých výkonů, který zde však byl konečně po zásluze proměněn v oscara. Avšak je nutno podnotknout, že nemalou zásluhu na oblíbenosti Michaela Caine jako doktora Larcha má jednoduše ona scénářem předepsaná postava... Film tedy jako něžný doják, který "zabolí" i pohladí, funguje dokonale, od prvních záběrů sirotčince, přes poslední slova pana Rose "Ain't that right?" až po opětovný návrat k dětem, ale přesto mi právě tento přímočarý "lov" diváckých emocí brání udělit aspoň pomyslné procento navíc, které by hodnocení převážilo na stranu pěti hvězdiček. 9/10 (24.04.2008)