Pravidla moštárny

Hold režiséru a scenáristovi (tedy díky Johne Irwingu, že jsi napsal lepší scénář než je tvůj román!), který vytvořil takové obdivuhodné dílko z tak příšerné "americké" knihy. Film se najednou z roztáhlé dějové fresky přetvořil v minimalistické dílko, kde místo dvaceti keců hrajou herci, krajina, hudba a jistě pan režisér. Naštěstí. (19.11.2004)

Jinde ve světě odcházejí mladí muži z domova za vidinou nadějné budoucnosti. Tady v St.Clouds je těžké i vystoupit z vlaku, neboť tomu kroku musí předcházet závažnější rozhodnutí. Přijmout či opustit dítě…. Sirotčinec – žádné hororové psycho, ale místo, kde mohou být dětské duše, vyhlížející s nadějí návštěvníky i šťastné. JAKÝ JE SVĚT TAM VENKU? L.Hallström dokáže vykouzlit takovou atmosféru, že loučení se sirotky vám připadá jako největší tragédie. Dále je to film o jablkách, moštu, potratech a pravidlech, která možná nic neznamenají, ale jsou. Přesto vše je SIROTČINEC svými loučeními a návraty tím nejsilnějším zážitkem z filmu. Na to ostatní se taky dobře dívá, ale emoce, ty jsou tam, kde chodí spát PRINCI MAINŠTÍ, KRÁLOVÉ NOVÉ ANGLIE. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (21.05.2009)

Člověk je lehce udiven tím, že Irving stvořil podle vlastní sarkastické a naléhavé knihy napohled lyrický film z dob válečných. Ale stačí nahlédnout pod povrch novoanglických vilek, javorových lesů, jabloňových sadů a písčitých pláží a člověk ví, že ho tam čeká leccos včetně tělíček nechtěných dětí. Maguire a Theronová dojímají, ale kreace Michaela Cainea je o pět tříd převyšuje. "Good night, princes of Maine, kings of New England." (24.06.2007)

Lasse Hallström zkušeně uchopil další román s velkou emocionální a výpovědní silou, ale tentokrát na můj vkus strunu přetáhl. Snad se nechal příliš unést, a já mu to neberu, ale i tak musím říct svůj názor, a ten se odvíjí od prvních slov, která mě při vzpomenutí Pravidel Moštárny napadnou. A ta znějí: "Příliš dlouhé a příliš melancholické." A já odmítám propadnout takové náladě, byť by to bylo sebepoetičtější a může se přitom desetkrát herecky i hudebně koncertovat. Nicméně Oscar pro Michaela Cainea je od první do poslední vteřiny jeho působení na plátně naprosto zasloužený a vypadá to, že kouzlo Irvingova románu a Hallströmovy přesvědčovací schopnosti ve spojení s talentem herců prostoupilo celý film a povzneslo ho. Třeba až se tou bichlí prokoušu, uvidím to jinak, zatím ale 70%. (05.08.2005)

Že Pravidla Moštárny jsou spolu s Gilbertem Grapem dva nejlepší Hallströmovy filmy je nad slunce jasné, ovšem zvolit jen jeden by byl pro mě nadlidský úkol. Oba jsou zatraceně citlivé a dojemné snímky a u obou jsme mohli být svědky dvou výborných hereckých výkonů, který zde však byl konečně po zásluze proměněn v oscara. Avšak je nutno podnotknout, že nemalou zásluhu na oblíbenosti Michaela Caine jako doktora Larcha má jednoduše ona scénářem předepsaná postava... Film tedy jako něžný doják, který "zabolí" i pohladí, funguje dokonale, od prvních záběrů sirotčince, přes poslední slova pana Rose "Ain't that right?" až po opětovný návrat k dětem, ale přesto mi právě tento přímočarý "lov" diváckých emocí brání udělit aspoň pomyslné procento navíc, které by hodnocení převážilo na stranu pěti hvězdiček. 9/10 (24.04.2008)