Interiéry

Depresárna "ze života" nepřinášející žádné povzbuzení, žádné náznaky řešení, žádnou naději ani žádné filosofování kolem, jenže nevzbuzující ani takřka žádnou ematii, žádný zájem o postavy, žádné emoce, prostě nic. Interiéry pouze skoro dokumentárním způsobem ukazují, jak se někdy věci mezi lidmi mají, kam směřují jejich myšlenkové pochody a jak se chovají. Jindy i s těmito vlastnostmi některý film funguje (a někdy velice dobře), ovšem v případě Interiérů jsem nenašel žádný závažný důvod a hodnotu, proč se na film dívat, co vlastně má divákovi přinést. (30.06.2008)

Woody Allen ma šokoval. Že ten cynik z najcynickejších dokázal s vážnou precíznosťou vystavať rodinnú ságu s detailným poukázaním na každú jednu postavu so svojimi vášňami, emóciami, túžbami? K tomu v jasnom bergmanovskom duchu? Neuveriteľné! Osudy postáv či len kontrastné charaktery ma tak ponorili do deja, že som vychutnávala rad za radom všetky scény. Nádherný zážitok a Woodyho by som - pokiaľ by nefilozofoval - nespoznala. Kto nemá rád Bergmana, nech sa tomuto vyhne. Najúprimnejšie vzdanie holdu švédskemu velikánovi. (12.08.2010)

Woodyho pomníček pro Ingmara - pitva vztahů, které hnijou a kvasí v prostředí škrobených rozhovorů o moderním divadle, interiérovém designu a frustracích nedoceněných literátů. Nejen zhrzená matička je psychicky labilní, prakticky všechny postavy jsou více či méně pokřivené, takže je jen otázka času, kdy se ta vší silou udržovaná konstrukce zhroutí. Takhle nějak si představuju peklo. Allen sice na Bergmana nemá, místy to trochu smrdí levnou pózou, ale přesto - takhle hutnou atmosféru bych od něj nečekal. Škoda, že v poslední době rezignoval na experimenty a vážnější témata a točí jen nedbale zábavné taškařice. (23.09.2012)

Nerozumiem tým vysokým hodnoteniam. Ak sa niekto snaží vo filme pracovať s témami existencializmu, psychoanalýzy, tvorivej krízy, psychickej choroby, odcudzenia, intelektualizmu, nostalgie, estetického cítenia, samovraždy,... znamená to automaticky kvalitný film (?!) Keby som nevedela, kto je autorom, podľa tohto snímku by som si musela myslieť, že ide o slabomyseľného "intelektuála", ktorý sa z teórii svojich kníh nikdy nedohrabal k životu, tobôž aby pochopil, ako sa dá o týchto témach hovoriť prostredníctvom filmu. Zostal len extrémne trápny zhluk prázdnych pojmov a hra na Bergmana, no tu sa všetky postavy správajú v kritických situáciach podľa toho najhlúpejšieho klišé, ktoré poznáme z béčkových snímok. Smutné je, že to autor vážne myslel - v tom prípade je však dobré otvorene uznať, že sa jedná o nepodarok, brak alebo proste shit. Zábavné je, že ak by Allen vložil prvky z príbehu, s nadhľadom jemu vlastným, do komédie, dočkali by sme sa zrejme niečoho prínosného. (Pretože keď hovorí Allen o ťažobe odľahčene, človek si ju uvedomuje omnoho viac, no nadhľad humoru mu poskytuje silnú zbraň, ako ju prekonať...) (27.02.2013)

Velmi depresivní drama, na někoho možná až moc. Nemocná matka, otec chytající druhý dech, 3 dcery, z nichž je každá jiná, a všichni společně čelí existenčním problémům. Tempo filmu je velmi pomalé, ale zas pomáhá si tuhle hořkou černou kávu vychutnat až do dna. Zvlášť, když v některé postavě/postavách částečně poznáte sebe či lidi ze svého okolí (tedy krom Flynn, ta jakoby k těm ostatním ani nepatřila, byla osobou z jiného světa). A líbil se mi způsob rozřešení, pak ten závěrečný pohled kamery… Slabší 4*, jsem rád za další důkaz, že Woody umí i navážno. (15.08.2013)