Interiéry

Woody Allen se tímto filmem pustil do vážné polohy a musím říci, že skvěle. Na velmi malém prostoru s devíti herci rozehrává příběh o pocitech a nitrech lidských povah. Do svých rolí obsadil jak jinak než výtečné herce, kteří do jednoho odvedli skvělé výkony. Žádný zde není do počtu, každý má svůj prostor. Atmosféra je dosti dusná a vrcholí závěrečnou scénou na pláži. Důkaz, že Woody není jen svělý komik, ale dokáže si skvěle pohrát s lidskými city a vstoupit do hloubi lidských duší. Jen někoho nesmí zmást jeho přítomnost na režisérském křesle (ve filmu se neobjeví) v očekávání nějaké komedie. "Interiéry" jsou docela syrové psychologické drama. 85%. (12.07.2007)

Vskutku záměrně bergmanovské pojetí bolestného soužití nudných vypruzenců, mrtvolně strnulých ve svých pózách, stejně, jako interiéry, v nichž pronášejí své neživé dialogy, až do obrození, jež přichází s postavou Pearl, která je sice opačným, jásavým typem plným života, ovšem tím nešťastným způsobem, který nedovolí opustit záporné hodnoty na stupnici mých sympatií, takže za mě po dvou hvězdách, za zprostředkované nahlédnutí do míst, kterých bych nechtěla být součástí... (17.09.2013)

„Nemohu ze sebe setřást skutečné důsledky umírání.“ Hysterické ženy, neurotičtí intelektuálové, rodinná traumata aneb Bergman projetý kafemlejkem. Ve smrtelně vážném kontextu působí Allenovi intelektuálové jako nesnesitelní narcisové, za jejichž dušezpytným patosem není nic než kopa nafouklých banalit. Stejně jako Allenovi jim chybí zakotvenost v hlubokém životním prožitku, jejich realitou je prožité umění jiných. „Chci se milovat se ženou, před kterou se necitím méněcenný.“ Scény, ve kterých postavy rozebírají druhý plán divadelních her nebo vyčilují ze špatných kritik, v jiných filmech Allen zesměšňoval, navážno vyznívají jako nechtěná sebeparodie (jak jinak parodovat vlastní komediální styl než přehnaně vážným patosem!). „Připadala jsem si jako stroj, který se co nevidět zhroutí.“ A navíc je tu Keatonová ve svých nejošklivějších letech. (17.10.2005)

Rozhodně, rozhodně by mi stačilo, kdyby se to utlo na té pláži. Konec mě vytočil. Celkově byly vztahy vyhnány do takového extrému, že pro mě místy přestávalo být příjemné je sledovat. Celkově dospívám k názoru, že nemám ráda afektované, hysterické, neurotické lidi, když se u toho ani nesmějí. Kamera byla ovšem moc moc moc pěkná. (20.06.2011)

Woodyho pomníček pro Ingmara - pitva vztahů, které hnijou a kvasí v prostředí škrobených rozhovorů o moderním divadle, interiérovém designu a frustracích nedoceněných literátů. Nejen zhrzená matička je psychicky labilní, prakticky všechny postavy jsou více či méně pokřivené, takže je jen otázka času, kdy se ta vší silou udržovaná konstrukce zhroutí. Takhle nějak si představuju peklo. Allen sice na Bergmana nemá, místy to trochu smrdí levnou pózou, ale přesto - takhle hutnou atmosféru bych od něj nečekal. Škoda, že v poslední době rezignoval na experimenty a vážnější témata a točí jen nedbale zábavné taškařice. (23.09.2012)