Interiéry

Skvělý film, v některých momentech mi přišel až geniální (jakkoli to klišé nemám v kontextu mluvení o filmech rád). A fascinující herecká kreace Geraldine Page, byť jsem její postavu asi nedokázal pochopit (pokud to vůbec lze). Pro někoho, kdo má Allena zaškatulkováno jako autora konverzačních komedií, může úvodní rozjezd znamenat až šok, jak moc je to jiné. Což je dobře, protože to jen dokazuje stupiditu tohoto stereotypního vnímání (a to nejenom v případě tak všestranného tvůrce, jako je právě Woody Allen). Navzdory tomu, že mi to přišlo jako dost depresivní film, mě to hodně bavilo, ty postavy jsou prostě napsané tak dobře, až to není možné (téma lidí bez talentu a sebereflexe mě fascinuje už dlouho - jak má vlastně člověk poznat, že mu talent skutečně chybí?), a celou dobu během sledování ve mně sílil pocit, že to celé musí skončit tak, že někdo zemře, což se taky potvrdilo. Myslím, že to je hodně inspirativní film, nad kterým by se dalo dlouho přemýšlet, co o nás vypovídá, eventuálně i na něj umělecky reagovat. Btw. hudbu to absolutně nepotřebuje a nechyběla mi tam v jediné scéně. (23.03.2021)

Taka typicka Allenovka, typicka spolocenska konzervacka, rezisersky na urovni, Wudy Allen sa hra na Bergmana a myslim, ze nanho aj rezisersky a talentom ma, takze v pohode. Medziludske emocia vztahy v ramci normy, hoci len na malom priestore. Diane Keaton samozrejme vyborna, hlavne kvoli nej dam sivy, sedivy priemer . 50 % (26.08.2017)

Myslím si, že každý režisér je ovplyvnení mnohými tvorcami. Je jedno či sa jedná o spisovateľov, hudobníkov, alebo režisérov. Woody Allen je známy predovšetkým ako tvorca vzťahových komédií, kde hlavná postava - intelektuál - čelí obyčajným nástrahám života. Interiéry sú ale vážnym filmom. Táto pocta Bergmanovi je podľa môjho názoru veľmi silnou výpoveďou o vzťahu členov jednej rodiny. Dlhé zábery, striedme herectvo, absencia hudby a hlavne finále v rozbúrenom mori, dopomáhajú filmu k tomu aby bol emocionálne bohatší a pritom dialógovo striedmejší než ako sme u americkej produkcie a vôbec u tvorbe Woodyho Allena zvyknutý. Skvelá pomalá dráma, ktorá mi značne ulahodila a ktorá ma podľa môjho názoru v jeho tvorbe neoceniteľné miesto. (15.04.2012)

Depresárna "ze života" nepřinášející žádné povzbuzení, žádné náznaky řešení, žádnou naději ani žádné filosofování kolem, jenže nevzbuzující ani takřka žádnou ematii, žádný zájem o postavy, žádné emoce, prostě nic. Interiéry pouze skoro dokumentárním způsobem ukazují, jak se někdy věci mezi lidmi mají, kam směřují jejich myšlenkové pochody a jak se chovají. Jindy i s těmito vlastnostmi některý film funguje (a někdy velice dobře), ovšem v případě Interiérů jsem nenašel žádný závažný důvod a hodnotu, proč se na film dívat, co vlastně má divákovi přinést. (30.06.2008)

Rezisersky rozhodne jeden z nejlepsich Woodyho filmu. Necpe se pred kameru, nemasti tam jednu trapnou hlasku za druhou, snazi se o zajimave a vizualne pusobive zabery, prestoze je to klasicky Allenovsky vztahove, tak si to drzi urcitou poklidne negativni atmosferu, ktera me osobne vyhovuje mnohem vic, nez kdyz tam jako obvykle strili sva sarkasticka sex moudra a sice se to nezbavilo Woodyho tradicni nudy, ale rozhodne ocenuji snahu o neco netypickeho, coz se u Drevaka deje opravdu malokdy. "At the centre of a sick psyche is a sick spirit." 6/10 (10.04.2010)