James White

Poměrně intenzivní kus, který představil novou zajímavou tvář: energického Christophera Abbota. I kdyby nic jiného, tak právě on stojí za pozornost. Ale postupně. Tahle nezávislá vlaštovka vypráví poměrně intimní příběh, kterak se musí jeden mladík vypořádat s výzvami dospělosti, respektive s hrozbou ztráty milovaného rodiče. Má se osamostatnit, začít pravidelně vydělávat, ale starání se o matku je optimální záminkou, jak to ještě na čas odložit. Snímání hlavního protagonisty převážně ve velkých detailech nijak neruší, režisér má cit pro to vystihnout daný moment, nikam nespěchá, nepodlézá – ač je trochu přímočarý. (18.06.2016)

Jestli si na film vyhradíte čas záleží na vaší toleranci na další film o tom, jak je to pro chlápka těžké, když má pílliš mnoho pocitů. Hrdina ve věku mileniála je zavřený v malém temném pokoji bez vzduchu. Tato charakterová studie vyvolává víc emočního adrenalinu než je její dramatická stavba. Hrdina má hudební vkus jako jeho generace - přednášení hrubé poezie o drogách a životě na ulici neboli rap a hip-hop. Hnus. (25.05.2020)

Zrána v baru, dopoledne pro změnu... zase v baru, tedy v gay(sic!) baru, samozřejmě - a máme tu přežívací typ z iGenerace, kolikátý už... Jen další nahlédnutí pod pokličku poločasu rozpadu tradičních hodnot, proto netuším, co mě mělo oslovit na rozvrácené rodině s evidentním pochybením v matčině výchově, to snad všichni víme, máme to denně na očích... a že nakonec hošíček vzbudil nějakou tu lítost, tak to je teda fakt pecka! Když už se chce někdo probírat morálním marastem, který nám zbyl z primární jednotky společnosti, ať tedy předloží relevantní příčinu následků, namísto bezpředmětného rochnění se v důsledcích. Co jako? A že jste to vy, trochu si zavěštím a dodám pointu - sice úplně netuším, jakým směrem se bude nesympatický James ubírat, ale role milujícího otce v pařížském bytě jeho cílem určitě nebude (leda by měla matka hodně vysokou pojistku), je už totiž vcelku neodvratně lapen do osidel svého mizerného životního stylu. Ohledně zpracování - kamera vlezlá až obtěžující a na hudbu si nevzpomínám, takže jasno... a komu že to mělo být dvacet? Ale jděte! Jen Cynthii Nixon se ta rakovina dala skutečně věřit. (23.06.2016)

Je mi jasné, na čem tvůrci chtěli postavit celý příběh. James White se nám svým chováním měl ze začátku zhnusit, abychom se nám ho nakonec zželelo. A docela mu to i prošlo. Příběh je totiž o něm, ale hlavní příběhovou podstatu má jeho nemocná máma. Dále jsou tu hodně slušné herecké výkony, ale také série dalších nesmyslných výpadů Jamese, který se s máminou nemocí vyrovnává po svém. Zajímavý film, který dokáže hlavně to, že Christopher Abbott je hodně šikovný herec a máme se od něj nejspíš ještě na co těšit. (31.12.2016)

Christopher Abbot hrál skvěle a rozhodně to neměl snadné. První prvek, který mě zaujal je ten, že zde absentují střihy. Jsou zde opravdu dlouhé záběry a mě se hrdina zaryl pod kůži, protože kamera byla fakt blízko u těla a projevovat emoce do kamery delší dobu bez výdechu určitě není nic snadného. Navíc si podobnou situací procházím. Nebudu zde spoilerovat svoje trable, ale k hrdinovi mám blízko. Jen mi občas přišlo, že scénář zbytečně tlačil na pilu. Jinak nechybí ani příjemná hudba, dokonalá minimalistická atmosféra a výborné dialogy. Nejlepší scéna je rozhodně v koupelně, kdy má Abbot dlouhý monolog ke své matce. I na slzy z mé strany došlo. Pouze závěr mi přijde takovej nejasnej a něco tomu chybělo, nějakej ten hlavní prvek, cíl, ke kterému by se film hnal, či přesah. Přesto si myslim, že Abbot je kvalitní herec a John Mond suprovej režisér, kterej je schopen napsat i ideální scénář. Film je zcela civilní a Cynthia Nixon mi bylo skutečně líto. (12.08.2016)