The House of Lost Souls
Režie:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Evžen IllínHrají:
Jiří Adamíra, Miroslav Zounar, Jana Štěpánková, Alexandra Myšková, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jan Jánský, Josef Bláha, Ota Sklenčka (více)Obsahy(1)
Za zdmi blázince je jiný svět, ale motivy pro vraždu jsou tam možná stejné jako kdekoliv jinde... V lese v Jeseníkách je nalezen zastřelený chovanec nedaleké psychiatrické léčebny Franz Moose. Smrt, na které zdánlivě nikdo nemohl mít zájem, vyšetřují kapitán Havel (J. Adamíra) a poručík Mareš (M. Zounar). Brzy se ukáže, že pachatelem musel být někdo z ústavu, odkud Moose v noci před smrtí utekl. Podezření padá na doktora Koláře (R. Brzobohatý), který nemá na osudnou hodinu alibi, ale také na primáře Holého (J. Bláha), jenž tají svůj vztah s pohlednou mladou úřednicí Rýdlovou (J. Štěpánková). Kriminalisté jen pomalu rozkrývají síť drobných indicií, z nichž kterákoliv by mohla být klíčovým vodítkem k řešení. Moose například maloval obrazy s motivem květin, které rostou právě na louce, kde později zemřel. Při každém ze svých útěků přitom z léčebny směřoval právě tam. Otázka je, co a kde tento bývalý nacistický důstojník ukrýval, a kdo kromě něj o tom věděl… (Česká televize)
(více)Recenze (64)
Viděla jsem to uprostřed noci přímo v jedné z cel želivského domu ztracených duší, ale domnívám se, že i jinde by atmosféra dalece předčila všechno ostatní. Děj mi připadal trochu nepřehledný. Po několika hodinách už bych nedokázala říct, kdo byl na oddělení, když zmizel Moose, přestože to nezvykle žoviální Adamíra opakoval pořád dokola. ()
Já nějak těm filmům od Kanibala nemůžu přijít na chuť. Tohle je sice asi nejlepší film, co jsem od něho viděl, ale stejně je to takový pomalý, zbytečně moc ukecaný a chvílema skoro uspávací. Tady to asi zachránila hodně silná herecká sestava v čele s Adamírou v roli vyšetřovatele. Celkem ujde i taková ponurá atmosféra a dobrý je i to, že jsem až do konce netušil, kdo je vrahem. Celkově ale jenom lehce nadprůměrná detektivka, kterejch se tady v 60. letech natočily mraky. Kdybych si měl vybrat, radši bych se podíval na něco s majorem Kalašem. ()
Vyšetřování mrtvého jenž odešel z psychiatrické léčebny se kořeny vrací 15 let zpátky. Plejáda našich výborných herců v mírně nadprůměrné kriminálce. Sice rozvleklý děj, bez výraznějších zvratů, ale napínavé v otázce kdo je vrah, to bylo. Atmosféra pochmurné léčebny s primářem Bláhou tomu dodala svou "šťávu". ()
Jeden z pacientů psychiatrického ústavu uprchne, a jen o několik hodin později je nalezen zavražděný o několik kilometrů dál. Stop je málo, zato podezřelých - personálu v ústavu - je hned několik, jen motiv stále chybí. A když už to vypadá, že by jeden z dalších pacientů mohl něco vědět, je také nalezen mrtvý... Kdysi dávno jsem četl perfektní českou detektivku o tom, jak detektiv předstírá duševní chorobu, aby v psychiatrické léčebně nalezl pachatele několika hrůzných činů. A tak nějak jsem doufal, že tento film bude filmovým zpracováním oné knihy. To se bohužel nestalo, a navíc film působil proti oné knize, ale i proti jakékoliv jiné detektivce, docela uboze. Po filmové stránce sice film nabízí docela hutnou atmosféru (i když budování atmosféry neměl až tolik složité, protože jakékoliv zdravotnické zařízení z poloviny minulého století je depresivní samo o sobě, a blázinec dvojnásob). Jenže samotná atmosféra, byť podpořena zajímavým hereckým obsazením, film neudělá - a nudný příběh je.. přece jen nudný příběh... ()
Působivý, ponurý film, kterému svědčí nejen výběr hereckých představitelů (Adamíra, Bláha, Brzobohatý, Jirásková, Štěpánková, Myšková), ale především prostředí, v němž se příběh odehrává. Hříchy minulosti v podobě nevyjasněných špinavých machinací, jichž se dopouštěli jak příslušníci nacistického režimu, tak jejich horliví přisluhovači, byly a jsou součástí naší historie, přestože z ryze kriminalistického hlediska je tento spor poněkud diskutabilní. Nicméně atmosféra je v případě Hanibalova filmu správně psycho. ()
Reklama