Ready Player One: Hra začíná

Trochu jsem váhala, jestli jít s hodnocením až nejvýš, ale nakonec mi došlo, že tak strhující a zábavný film už jsem vlastně neviděla, ani nepamatuju. Vizuálně parádní, plné odkazů na hudbu i kulturu z osmdesátých let, ve kterých si každý najde to svoje (za mě vede DeLoraine, Shining a Twisted Sisters). Spielberg prostě stále umí. (29.12.2018)

Velmi volné zpracování knihy Ernesta Clinea, updatované jak pro modernější generaci, tak pro filmové fanoušky. Spielberg už dlouho nenatočil nic tak hravého a vysloveně pro zábavu a nechybí zde jeho klasické trademarky. I když se úkoly týkající se klíčů diametrálně liší, jádro příběhu zůstalo stejné a je to právě Mark Rylance, který ho nese na svých bedrech. Jeho Halliday má dokonale nastavené parametry roztomilého šílenství a i proto nezní jeho klasické pravdy o životě banálně. Poselství o tom, že internet není všechno není zase tak důležité jako ta neskutečná porce zábavy, kterou si hromada fandů užije při opakovaných projekcích a hledání těch "jejich" věcí. Akce je totiž bobastická a narvaná odkazy až k prasknutí. Každého dostane jiná drobnost (za mě Godzilla theme ;) jaká dostala vás? (28.03.2018)

Zvláštní změť. Ne zrovna nejaktuálnější motiv hromadného úniku do virtuálu autoři vzali, famózně natrikovali a vecpali do něj imbecilní haranty s podivnými cíli. Jak sama ,,nerealita" působí výborně, tak pak vše, co se má dít ve světě skutečném, je až směšně ploché. A dětinské. A na hovno. A.... ajvaj. ,,Konečná premisa" filmu na téma léčby problémů ve světě, který se zcela logicky hroutí, ve vyznění ,,v úterý a čtvrtky se bude žít, zbytek týdne pařit"(a konkurence tu díru na trhu samozřejmě nevyužije) se tváří optimisticky, což mi zkroutilo již tak podivnou mordu v neskutečný škleb. Přečtěte si místo toho třeba Hetešu. (03.06.2018)

Je to snad poprvé, co jsem nejprve četl předlohu a pak viděl film, takže toho musím náležitě využít. Stevenovi Spielbergovi se minimálně u mě povedlo zhmotnit představy a fantazie, které ze stejnojmenné knihy přímo tryskají a v první polovině filmu jsem si říkal, že jestli to bude celé z 90% z prostředí OASIS (přesně to, co neměl filmový Animus v Assassin´s Creed) a jakože bylo, tak bych si místo toho střihl nějakou 6-8 dílnou minisérii s rozpočtem Altered Carbon. Prostě bych se na to mohl koukat pořád. Napoprvé je prakticky nemožné zachytit všechny skryté twisty, různorodé postavy, tajemství a všemožné easter eggy nasáklé moderní i osmdesátkovou popkulturou. Akce je na špičkové úrovni a například závod, který byl hlavní chloubou trailerové kampaně je ještě o dva řády epičtější než v upoutávkách, až jsem si říkal, že to musel točit nějaký podstatně mladší nadšenec a geek typu Duncana Jonese (tedy pokud by ten teď neupadl v nemilost). Zatímco v první hodině filmu příběh sice jede rychlostí blesku, ovšem ještě víceméně podle knihy, v druhé polovině se už děj s předlohou rozchází v podstatě ve všech linkách a čtenáře knihy jistě také mnoho věcí překvapí, nutno říct, že vesměs pozitivně. Okolnosti v reálném světě mě hlavně po plném našlápnutí plynu v OASIS bavilo podstatně méně a vyloženě jsem se těšil, až neškodný Tye Sheridan s mojí oblíbenou Olivií Cooke nasadí VR brýle, ke cti režiséra ale musím dodat, že v závěru se umně daří mezi těmito realitami plynule přeskakovat a seňor Spielbergo si nevystřílí všechnu munici už na začátku. Takže co je vlastně Ready Player One? Našlápnutá audiovizuálně nádherná povinnost v kině pro všechny fandy her a limitovaně i filmů, která prostě musí vydělat. Tolik zklamání krátce za sebou (Tomb Raider, Pacific Rim 2) už bych nezvládl.. PS : Jestli je jeden film, který bych doporučil před RPO vidět, tak Kubrickovo Shining, nic víc neřeknu. (28.03.2018)

„…celý život jsem měl strach. Až do té doby, kdy jsem zjistil, že umírám…tehdy jsem si uvědomil, že i když realita dokáže být hrozná a bolestivá, je to taky jediné místo, kde se slušně najíš. Protože realita je skutečná. Chápeš, co tím myslím?“ Hezká pohádka. A zdaleka nejen pro puberťáky, jak jsem si myslel před zhlédnutím, řadu narážek by snad ani pochopit nemohli. Nezastírám, taky jsem ani zdaleka nepobral úplně všechny odkazy (otázkou je, zda se to vůbec dá při jediném zhlédnutí, zvlášť když člověk nezná předlohu), ale to mi nezabránilo se dobře bavit (hlavně tím co bylo v OASIS, který byl podstatně zajímavější než „reál“, ovšem na celkovém zážitku se to až tak neprojevilo). Z filmu jsem cítil obrovské nadšení pro věc, které mě okamžitě nakazilo. „Nabušený“ zvuk a vizuál tomu jen dodaly. Mezi herci vládne Rylance, který nad všemi vyčnívá, a to i přesto, že nemá až tolik prostoru (potěší i podobně skromná přítomnost Pegga). A také na něm vše nestálo jako v Mostě špionů, takže u mě si Spielberg po předchozím zklamání reputaci vylepšil. (21.07.2018)