Ready Player One: Hra začíná

Trochu jsem váhala, jestli jít s hodnocením až nejvýš, ale nakonec mi došlo, že tak strhující a zábavný film už jsem vlastně neviděla, ani nepamatuju. Vizuálně parádní, plné odkazů na hudbu i kulturu z osmdesátých let, ve kterých si každý najde to svoje (za mě vede DeLoraine, Shining a Twisted Sisters). Spielberg prostě stále umí. (29.12.2018)

Nádhera. Knihu som nečítal, takže mám výhodu. Nefrflem totiž nad každou zmenou. Aj bez všetkých tých easter eggov by to bol výborný film. Tie sú totiž iba čerešničkou na torte. Atmosféra super, prepínanie medzi svetmi veľmi funkčné, Práca s virtuálnou kamerou úžasná, tempo parádne, postavy bavili, príbeh takisto a konečne som po dlhej dobe počul v kine, niečo čo môžem nazvať hudbou, Na výnimočnosti potom tomu samozrejme pridávajú tie odkazy. Pocta Shiningu dokonalá, každé cameo poteší (Chucky najlepší) a celé to kočíruje majster majstrov, takže je to pekne dávkované a človek sa neprežerie. Najlepši Spielberg od Minority Report. 10/10 (28.03.2018)

// Z malé velké knížky se stal velký malý film. Změny jsou bohužel cítit a nejvíc se zde doplácí na zkracování linek i vztahů. Tím ale zápory končí a zbytek je celkem slušná jízda napříč všemi kouty popkultury, během níž se Spielberg místy vrací k tomu nejlepšímu ze své kariéry. Za mě polonadšenej palec nahoru a teď si jdu dohnat filmografii Olivie Cooke. 7/10 (29.03.2018)

Zvláštní změť. Ne zrovna nejaktuálnější motiv hromadného úniku do virtuálu autoři vzali, famózně natrikovali a vecpali do něj imbecilní haranty s podivnými cíli. Jak sama ,,nerealita" působí výborně, tak pak vše, co se má dít ve světě skutečném, je až směšně ploché. A dětinské. A na hovno. A.... ajvaj. ,,Konečná premisa" filmu na téma léčby problémů ve světě, který se zcela logicky hroutí, ve vyznění ,,v úterý a čtvrtky se bude žít, zbytek týdne pařit"(a konkurence tu díru na trhu samozřejmě nevyužije) se tváří optimisticky, což mi zkroutilo již tak podivnou mordu v neskutečný škleb. Přečtěte si místo toho třeba Hetešu. (03.06.2018)

Na READY PLAYER ONE mě zaujala spousta věcí, ačkoli tedy nejsem hráč počítačových her a kinematografické pocty shledávám inspirativnějšími v "jonesovkách" - leč nechám si je ještě projít hlavou (teď jsem se vrátil z kina... ano, konečně), takže jen pár hrubých poznámek. ___ Je to každopádně suverénně vyprávěné - přičemž jednoduchý příběh o mladých rebelech je toliko prostředek, materiál k ozvláštňujícímu uchopení. Velmi silným nástrojem je střídání dvou hlavních vertikálních subsvětů: reálně-fikčního a virtuálně-fikčního. Finále vystavěné na souběžném prolínání obou dvou je inscenačně i vypravěčsky čistší a přehlednější než v jiných filmech s tímto konceptem - NEKONEČNÝ PŘÍBĚH, MATRIX, POČÁTEK, ačkoli každý volil jinou taktiku, jak s ním naložit. Velmi účinné je v něm zejména zpomalení a zklidnění namísto sbíhavé eskalace napětí. ___ To by nemohlo fungovat, kdyby nás film velmi soustavně pomalu, leč v železném rytmu neseznamoval s postavami v jedné poloze (OASIS), v druhé poloze (realita) a v postupné syntéze těchto poloh, jež vede k bezmála novým postavám (plus je tam pěkný motiv vztahů mezi nimi, třeba pouze naznačený nerozvíjený milostný trojúhelník, vlastně dva...). Pravdou je, že na rozdíl od většiny diváků jsem si na READY PLAYER ONE užíval hlavně opojnou filmařinu, precizní vypravěčství a schopnost logicky přeuspořádávat dominantní hodnoty společně s hrdinou, aniž by to působilo jako teze, k níž se chce dospět... protože vyplývá z logiky jednání kladných postav. Více po čase na poznámkách. (11.04.2018)