Ready Player One: Hra začíná

Celkem paradox vidět film, který trikově staví na virtuální realitě, a CGI tu vypadá reálněji, než ve filmech, které trikově staví na "realitě" (zdravím Jurský svět a Rogue One). Tohle je starý dobrý Spielberg ... a jak jsem psal, ten digi bordel si tu člověk vyloženě užívá (o všemožných odkazech nemluvě) ! (29.03.2018)

Po delší době jsem se v kině přistihl, že (skoro) nedýchám. Zato Spielberg ventiluje jako mladý muž. Co mohlo skočit jako skladiště nostalgie a hromada fanouškovských odkazů se pod jeho rukama mění ve frenetický, přitom naprosto přehledný a systematicky uspořádaný blockbuster, kterému nechybí pára, emoce, popkulturní rozmach, ale hlavně něco skrz naskrz současného. Způsob, jakým Spielberg dokáže přirozeně vklínit digitální Avatary do pomníku své filmařské generace (The Shining ride), je nejlepším svědectvím o tom, že za dekády v byzu neztratil nic ze své relevance. Umí se ohlížet, přitom pevně stát v současnosti. RPO není ufuněné snění o zlaté době velikonočních vajec, je to zářivá raketa, která svojí průrazností nechává za sebou filmaře o generaci mladší. Jo, trochu bych to přistřihl, ale jinak strašně čistá a krystalicky zábavná jízda. Realita je možná nejvíc, ale tímhle se nechám krmit vždycky rád. (03.04.2018)

Trend videoherních digifestů zachytil i mistr Steven a výsledek je obecně spíše pozitivní, nemohu se zbavit ale pocitu, že je místy Ready Player One zbytečně zběsilý a nepřehledný. Obecně se nepředpokládá, že by snad Spielberg chtěl po tolika letech áčkového točení v Hollywoodu ještě někoho šokovat samoúčelně napěchovanou akcí, či strhujícími triky za každou cenu, ale těch situací tak trochu na hraně je tam docela dost. Instantní romantika, ani závěrečná bitva nejsou nic co by se vyhlo typickému klišé. Pomrkávání na filmové klasiky, přičemž pár z nich je dílem samotného tvůrce této vypalovačky, je v pořádku. Těch 140 minut ale už ke konci docela drhlo a komediální vsuvky nic moc. Víc jsem si užil pozvolnějšího, osudovějšího a AUDIOvizuálně vypiplanějšího Trona Legacy od Kosinského, jehož digitální scénografie a cit pro vizuál jsou dál, narozdíl od jeho režisérských schopností uchopit slušný scénář. (15.06.2018)

Kdo jiný by měl natočit film, který čerpá z osmdesátých let, než jedna z jejích hlavních filmových ikon, Steven Spielberg. Navíc přizvat jako hudebního skladatele (i když můžeme přemýšlet, jak moc to byl záměr) Alana Silvestriho, je odkaz na druhou. Ze začátku mě snímek moc nebavil, ale postupně, jak se člověk pomalu ale jistě dostával do jeho světa, jsem byl čím dál víc pohlcen. DeLoreanem, King Kongem, Zemeckisovou kostkou, i mým nejoblíbenějším citátem ze Supermana, plakátem starosty Goldieho Wilsona, MechaGodzillou a tak. A to prosím osmdesátá léta nijak zvlášť nemusím! Co se týče obrázků, zažíval jsem po dlouhé době v kině opět tu fanouškovskou fascinaci filmem. Pokud si ale vybavím slova a situace, už to tak slavné není. Hrdina - outsider, hrdinka, která má co skrývat, génius, který je nespolečenský. Takovou tunu klišé by jiný film neunesl a v podstatě je s podivem, jak se to zde tvůrcům podařilo obstojně zvládnout. Pravda, osmdesátá léta byla hodně plytká, ale že se takto sofistikovaně bude obsah snímku odrážet v tom, o čem vypráví, se mi věřit nechce. A na mém hodnocení to musí být vidět. 90%. (05.04.2018)

Fakt zábavnej film, kterej uteče jako voda. Všechno to tajtrlíkovaní ve virtuální realitě je moc dobře udělaný a prostě jsem se bavil. Děj je jednoduchej a je to něco jako mix Karlíka a továrny na čokoládu a Posledního akčního hrdiny. Herci jsou vesměs sympatičtí, ale opět jim vládně Mark Rylance. Je fakt vtipný, že se takhle megadobrej herec dostal do povědomí, až na starý kolena. (31.03.2018)