Ready Player One: Hra začíná

S bušícím srdcem usedám na dřevěnou židli. Bleskovým pohledem shlédnu rozložení stolu, zatímco pravačka už netrpělivě spočívá na malé myšce. Aktivní stereo repro Sound Blaster 2 kontrolka svítí. Vzrušeně ale s citem mačkám tlačítko na čelní straně desktopu PC 386, 2 Mega RAM. Rozhučí se zadní ventilátor a ozve se uklidňující chroupání pevného disku Western Digital 120 MB. Otevírá se brána do mého tehdejšího virtuálního světa. Je mi 13 let a zde jsem už ostřílený veterán. Byl jsem u zrodu PC v ČR, obrazně řečeno - kopal jsem diamanty na PMD 85 (Boulder Dash), proletěl mnoho vesmírů a bitev na ATARI (Elite), mnohokrát zvítězil na stroji COMMODORE, bojoval s draky na AMIGA 1200 (Myth) a stal se Emperorem na PC 386 DX, 40MHz. V tu dobu jsem ani v nejmenším netušil, kolik velkolepých bitev mě ještě čeká. Následovalo setkání se zákeřnou a proradnou Shodan na stanici Von Braun. Dobývání Civilizací. Vyčištění země od UFO a úklid nekonečných podzemních kobek v Dungeonech. Vývoj šel neskutečně rychle... a vystupňoval se až do „smrtelného“ tempa. Jedni se probudili do reálného světa včas a jiní v něm uvízli na věky. Ready Player One část těch emocí přináší zpět a není pro každého, současně ale přináší nostalgii a vzpomínky na staré "pařanské" časy. A jak víme, minulost je temná, žijme v přítomnosti. (14.02.2024)

U tohodle filmu jsem prožil jedno z nej filmových zklamání posledních let (řečeno slušně). Podle zdejších recenzí jsem se dobře naladil, a pak už jen přicházela jedna sprcha za druhou. Jednak film vypadá jako natočený o dvacet let dřív než skutečně byl. Netuším, proč, ale je to tak. Druhak je to od prvních okamžiků naprosté Béčko, se vším, co k Bé nechvalně patří. Herecké výkony, ale nejen ty, na úrovni telenovely a horší. Vše totálně povrchní a toporné, takže ať se děje cokoli, působí to naivně a pitomě — dialogy, postavy, mimika, emoce, zápletky, vztahy… A to vše se nese na vlnách jednoho klišé za druhým, díky čemuž to působí ještě o třídu debilněji. Přitom námět není zlý, ale to zpracování je trestuhodně diletantnské. Koukání na to všechno svrbí jako vyrážka, a to svrbění se stále stupňuje, až už to nejde vydržet. Nechci to tu pranýřovat, respekt k tvůrcům, ale… No nic,, život jde dál. (29.02.2024)

Kdybych koukal jenom na vizuál byl bych kojen extrémními CGI masy a zásobárnou popkulturních postav, míst... Z tohoto pohledu jde o nadčasovější snímek, který ale za mě trochu trpí na ději. V porovnání s vizuálem je děj prostě pozadu, jde prostě o hrdinský příběh o záchraně "lidstva”, takový formát jsme už viděli tisíc krát. Na poli blockbusterů však tenhle snímek hraje nejvyšší metu. Sedmdesátiletý Spielberg si vychutnává všechny tvůrce svým mladistvým pohledem na věc. (24.06.2024)