Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Niektoré momenty vyznejú zjednodušene a nedomyslene, ale emocionálne film funguje. A tak čistá práca s cukrlátkovo zlatohollywoodským vizuálom vždy poteší. Statočné srdce ale išlo hlbšie do konfliktu postáv, a rebélia hlavného hrdinu bola vášnivejšia. Hacksaw Ridge oproti nemu zostáva "iba" pekne uhladenou vojnovou drámou, pritvrdenou zakrvavenými vnútornosťami a stovkou drsných priestrelov. Garfield dobrý, zatiaľ jeho najlepšia rola. (30.11.2016)

Gibson to holt má v paži. V civilní/romantické/výcvikové první polovině si jeho pacifistický hrdina diváka získá a v druhé je on i divák po hlavě vhozen do sugestivně nasnímaného brutálního a krvavého válečného masakru. A dobře vybraní herci válí, vedle Garfielda hlavně Weaving jako traumatizovaný opilecký otec, ale i Vaughn (v komediích jsem ho nenáviděl, ale ve vážných polohách mě baví) a Worthington. (05.06.2017)

Desmond Doss byl asi slušnej pošuk, o tom žádná. Nikomu neberu jeho víru v Boha, ale vyrazit do Tichomoří na fanatické Japončíky s Biblí, to chtělo opravdu buď sakra odvahu a nebo mít sakra dobrý krytí tam nahoře...Doss totiž nezačal až na Okinawě, ale mnohem dříve. Měl za sebou Guam i Filipíny a kdo o tom něco ví, to byla místa, kde se dalo zařvat skutečně rozmanitou škálou smrtí a to nesčetněkrát a kdykoliv... Z války v Pacifiku jsem už viděl lecos a ne jen z Pacifiku, ale co se týče zpracování bojových scén, tady nejde opravdu nic vytknout. Jestli byla prvních 5 minut Ryana řež z níž tehdy divák lapal po dechu, pak tady ta řež dělá dobrou půlku filmu. A jaká řež! Když jsem byl malý a někoho ve filmu zastřelili, nakecal mi kamarád, že to jsou vězni. Filmaři použijí vězně odsouzené k smrti a ty ve filmu zastřelí... Nějaký čas jsem tomu věřil, než jsem zjistil, že někteří zastřelení se po své smrti objevují i v jiných filmech a dokonce pohádkách! Proč to píšu? Tady filmaři nechali postřílet desítky ba až stovky vězňů!!! No a teď vážněji. Okinawa byla strategicky nesmírně důležitá. Jenak se už nejednalo o nějaký atol v Tichomoří, ale regulérní ostrov se silnou vojenskou a dobře vybavenou posádkou, jakési předpolí ke vstupu na Japonské ostrovy. Dobití by pochopitelně mělo na Japonce a jejich morálku vliv a také by to bylo ideální místo pro zřízení letecké základny pro těžké bombardéry B-29 Superfotressy. Nejedna osádka pak zcela jistě po nouzovém přistání svého rozstříleného bombardéru v duchu děkovala klukům od pěchoty za dobití ostrova... Myslím, že Mel věděl co točí a dnes je to poprvé co se zcela s dojmy rozcházím s DaViDem´82. Asi si jen těžko dokáže představit co je plamenometný útok, co to muselo být, když vás vykouřili z bunkru hořící látkou, která ulpěla prakticky na všem... Pokud jste vyběhli ven, docela klidně se mohlo stát, že mariňáci uznali, že je pro vás kulka škoda a nechali si vás to vyžrat do konce.... Pak už se jen běhá jako ,,Palachové'' dokud nepřijde smrt. Díky množství bunkrů, nor a tunelů, byly plamenomety velmi účinné na ničení palpostů i větších opěrných bodů a bunkrů. To co Doss dokázal, se opravdu rovná zázraku. Je dobře, že byl příběh natočen. Jistě, lecos by šlo ubrat, lecos změnit. Hlavní obrys je dán, ale jestli Doss dělal to či ono, či to mohl dělat či nedělat bych nechal historii a také tvůrcům filmu. Nabízí pohled jak to vidí oni a kdo nechce, ať na to nekouká. Konec konců je to už pěkných pár let, co Doss a jeho rota šplhali tam nahoru... Takže se řadím ke svým přátelům válečným fajnšmekrům a i já dávám za 5 injekcí morfia! * * * * * (31.07.2017)

Začátek mě přišel zbytečně zdlouhavej, jak láska, tak rodina, tak vojenský výcvik bych zkrátil na nezbytné minimum, protože nic zásadního na tak dlouhý čas se tam neudávalo. Navíc je škoda, když na výcviku Doss poprvé svému důstojníkovi (Vince Vaughn) oznamuje, že zbraň do ruky nevezme, místo záběru a přímé reakce důstojníka přijde střih a jsme v kanceláři, to si myslím že mohla být zrovna zajímavá scénka. Ale nic, to sou takový miniprkotiny, který tady beztak běžně nepitvám. Jak se ocitneme ve válečném pekle, film se mění v hodně vydařenou jízdu a Mel předvádí dokonalé režisérské umění. Jasně bible ani syrově surové záběry jsou Melovým filmovým monogramem a i tady si jich užjeme do sytosti, ale není to hnaný do extrému a má to s ohledem na kontrast víry hlavního hrdiny své opodstatnění. Co mně přišlo dokonalý všechny ty akční miniscény ve válečné vřavě, zalehnutí granátu, odpal dvou znepatřelných vojáků, to je vynikajcí, ovšem tak jako detailní zábery jsou skvělý i celkové záběry, náběhy Japonců, dělostřelecká palba, fakt luxus, za tuhle podstatnou část filmu bych neměl problém ani s Melovou nominačkou na zlatýho-plešatýho.Poslední zaachraná fáze je asi nejsilnější z hlediska emocí a opravdu pokud je ten příběh blízký pravdě, tak před Dossem velký respekt, kéž bychom měli podobnou úctu k životu jakou měl tenhle symatický vegetarián. Pokud jde o herecký výkony, největší šok mě uchystal Vince, já se přiznám, že jako herce jsem ho nikdy moc nebral, ale tady zahrál důstojníka velmi uvěřitelně. Mela už jsem dvakrát chválil, ale opravdu člověk díky jeho režijnímu umění v týhle válečný bitce skutečně byl a to je velká filmařská frajeřina. (09.11.2016)

Gibson je zkrátka psychopat. První polovinu přepálené stopáže provede diváka za ručičku až nemístně sentimentálním kýčem, ve kterém děsně rovný americký Mirek Dušín poznává vzrušující taje prvních polibků, vzrušující taje zromantizované armády, ve které seržant místo obvyklé buzerace mužstva raději vymýšlí geniální satirické vtipy, aby zpevnil břišní svaly svých mužů, prožije si jakousi utopickou parodii na soud, kde se nad zatraceným případem zasalutuje a uznale pokývá hlavou jakmile se na scéně objeví ztroskotaný alkoholický násilník, který je ale ve fešné uniformě z první světové. No a pak ten australský psychopat tuhle marcipánovou navoněnou trapnost vezme a ve druhé půlce jí s plnou pompou uřízne hlavu motorovou pilou, kdy předvede až absurdní krvavé porno, ve kterém po výbuchu granátu postavy vojáků neodlítnou jen metr daleko, ale udělají u toho dvojité salto s pěti vruty, z nosu jim přitom chčijí litry krve a zbytek těla je v plamenech od salvy plamenometu, všude se vojáci kloužou po střevech a mozcích svých zabitých spolubojovníků, bajonety se zabodávají do hlav jak když bičem mrská a podobná perverzní šílenost na plátně, která mě po deseti minutách úplně odrovnala. Já fakt oceňuju úvodní scénu z Ryana jako krvavě realistickou a fakt úchvatně natočenou válečnou scénu, ale i když byla taky brutální, měl jsem z ní pocit takové pokory a respektu ze strany režiséra. Gibson to natočil ještě víc krvavě, ale takovým tím ujetým způsobem, kdy jsem měl pocit, že sleduji chtěnou parodii a ten antisemita si u toho natáčení honí péro, šňupe kokain a s tím svým šíleným výrazem řve: "VÍÍÍC KRVEEE, KURVAAA". Ne, vážně to jako celek moc nefungovalo, minimálně ty dvě naprosto odlišné poloviny to příšerně sráží. Ta první je regulérní pohádka a ta druhá nemít tu fakt (až moc) efektní akci, nestála by za řeč. Ten chlap byl sice náboženský fanatik naruby, ale nesmírný borec a "hrdina". Škoda, že ten příběh nenatočil někdo při smyslech, přesto musím uznat, že lepší válečnou akci jsem od zmiňovaného Ryana neviděl, i když po deseti minutách je ta razance taková, že člověka úplně otupí. 64% (21.01.2017)