Shin Godzilla

Zkrácení čekání na Godzillu minus one cestou Shin Godzilly, nebylo moudré rozhodnutí. V mnoha ohledech podivný film, který možná není míněný vážně ale nepoznal jsem to. Samotná Godzilla je vedlejší a spíše jen kulisou, mezi dlouhými rozhovory postav, které se vypořádávají s tím, že jim za okny chodí obří monstrum. Samotná akce a triky, velice mizerné a spíše jak intro z videohry. (11.01.2024)

Odsobněná procedurální satira na (nejen) japonskou byrokracii a neschopnost vlády dynamicky reagovat na zkánosné „jaderné“ zemětřesení 2011. Ano, chápete správně, že tady se nejede na vlně zábavného guilty pleasure monstr snímku jako pozdější (ehm, vlastně dřívější) Godzilly (což na jednu stranu je škoda, ne že ne), ale zcela v odkazu původního Hondova snímku plného poválečných jaderných traumat. V této verzi navíc obohaceného o roli dnešního Japonska vůči sobě sama i zbytku světa. A to skrze desítky mluvících hlav či nulovou přímou provázanost pasáží s Gožirákem. Každopádně většinu času zabírající „zasedačkové“ segmenty jsou fantastické, protože krom satirického a „nastavujeme zrcadla“ módu fungují i samy za sebe jako uvěřitelné zprostředkování, jak by to (ne)fungovalo na nejvyšší exekutivní úrovni v případě národní krize. A zbylou čtvrtinu stopáže pak doplňují neskutečně našlapané katastrofické pasáže s „Probuzenou zkázou“ na ničivé procházce Japonskem, které majstrštykově kombinují totální destrukci, skvostný design vzdávající holdy originálu, nápadité (a sakra působivé) snímání a kongeniální Sagisuiho/Ifukubeho hudbu. "Restart" japonské Godzilly ani náhodou není pro každého a dokonce ani náhodou není ani pro každého nekritického fanouška krále monster. Netradičně zvoleným konceptem i zpracováním si to totiž vyloženě říká o rozporuplné přijetí. A toho se tomu po zásluze dostalo. Každopádně je to minimálně zajímavé a stěží o tom kdo kdy řekne „tuctový katastrofák, který se mi z hlavy vykouřil s náběhem závěrečných titulků“, protože ať už to pro ta odvážná rozhodnutí zatratíte či si to naopak právě pro ně zamilujete, tak chladné a bez jasně vyhraněného názoru vás to nezanechá. A který jiný vysokorozpočtový blockbuster tohle ještě dnes umí? Howgh. (01.08.2017)

Vizuál samotné Godzilly mi zpočátku příliš neseděl a jestli mě něco jó rozčilovalo, tak to byly knoflíkové oči. Nicméně svou destruktivní cestou Tokiem si získala moje sympatie a po mutaci se z ní s konečnou platností stala docela hezká holka. Nicméně tohle nebylo jen o radioaktivní ještěrce. Především cca první polovina byla víc než cokoliv jiným kousavou politickou satirou reflektující poslední zemětřesení v Japonsku, během něhož tamní orgány v mnoha ohledech selhaly. A tvůrci je tu rozhodně nešetří. Některé byrokratické postupy mi připomněly i naše luhy a háje. Druhá půlka se už jen lehce otřela o traumata Druhé světové války a plně se soustředila na likvidaci potvory, což mě hodně bavilo. Mělo to vtip, mraky nápadů a závěrečná sekvence se šikanzeny, jeřáby a já nevím čím vším patřila k tomu nejlepšímu, co mohou godzillí filmy nabídnout. Pro mě příjemné překvápko. 80% (01.08.2017)

Špatnost nového Godzilly mě celkem zaskočila. Jedna věc je trvající archaičnost, tvrdohlavé upřednostňování praktických efektů (a že díky bohu za ně, to odporné CGI na začátku mě dost vyděsilo), které je součástí kouzla. Stejně tak mi nevadí retardované moralizování. Něco jiného je příšerně amatérský střih (ten obzvlášť), hudba, herci, jakoby neexistující postprodukce obrazu. Jestli se vážně pokoušeli o procedurální drama, tak si měli uvědomit, že precizní řemeslo je ještě zásadnější než kdy jindy. To, že scény destrukce jsou lepší než kdy dřív, není k ničemu, když 80 % stopáže se na to nedá koukat. Pokud tohle má být začátek nové éry, tak nevím, jestli chci tu éru vidět. Teda vlastně vím, že nechci. (18.02.2017)

Nový přístup Japonců k jejich nejslavnějšímu monstru rozhodně není slibný. Akční scény s Godzillou jsou super a není jich vyloženě málo, ale přesto naprostou většinu filmu zabírají nejrůznější debaty expertů, vědců a politiků řešících strategii boje, evakuaci měst, nové volby premiéra a podobně - skoro jako by se tvůrci filmu snažili o procedurální realismus. Zároveň jsou tyto dialogové sekvence ale extrémně zhuštěny, výsledkem čehož je chaos, o to horší, že film navíc není moc dobře režírovaný a ještě hůře stříhaný. Z hlediska střihu jde skutečně o naprosté neumětelství, to samé práce kamery a dramaturgie. Celou dobu jsem si připadal, jako by to režíroval Tomáš Magnusek, ale měl k dispozici triky od UPP. (21.04.2017)