Ve jménu Krista

Jsou filmy, jejichž řemeslná stránka je taková, že vás vyloženě donutí věřit v to, co se na plátně odehrává. A pak jsou filmy, který jsou technicky a režijně tak nezvládnutý, že za vším tím děním vidíte jenom týpka s kamerou letícího na jeřábu a režiséra lámajíc hlavu nad tím, jak danou scénu uchopit. Tohle je případ dvě! První půl hodina je totiž neskutečnej režijní, hereckej i scenáristickej fail, jehož teatrálnost a amatérismus budí cukání v koutku úst (že nesnáším náboženství jde u filmů stranou, takže tím to asi neni). Ovšem následující třiceti-minutka vše zachraňuje od odpadu alespoň vcelku zajímavým a detektivním - až temným - hledáním samotnýho Ježíše. Cosi se pak ale zlomí a on se vážně najde! No a tehdy to jde religiózně do prdele! Mel Gibson na rozmezí několika vteřin ve finále svýho OPUSU prodal víc úplně všeho, než Reynolds za necelý dvě hodiny. To vědomí, že by za lepší vize šel podle stejnýho scénáře natočit stokrát lepší film, je ubíjející! (12.05.2016)

"Jed z Judey" (Edward Gibbon, historik z 18.st.). Jed, ktorý bol podľa mnohých skutočným dôvodom úpadku a konca Rímskej ríše. Tu sme v jeho prvopočiatkoch. Jeruzalem aj Caesarea Maritima vyzerajú k svetu, takisto Ježiš. Žiadny árijský modroočko. Detaily prepracované, rybárske lode autentické, dokonca aj technika ukrižovania. Podcenená je úloha sv. Pavla, pretože ten v skutočnosti spravil pre kresťanstvo viac ako Ježiš. Nebyť sv. Pavla, tak by sa na Krista už o pár týždňov zabudlo. Úplne iný pohľad na tisíckrát prevarené a recyklované udalosti. Príjemné prekvapenie. (02.12.2017)

Pilát Pontský: ,, Ještě nikdy jsem neviděl člověka s takovou touhou zemřít.. '' S filmy pojednávajícími o biblických příbězích je to těžké. Ty příběhy zná i malé dítě pokud se rodičové snaží o jeho rozhled a to bez ohledu na to zda rodina je věřící či nikoliv. V těch filmech se tedy mění jen tváře herců, chudší či výpravnější zpracování, ale jinak se samozřejmě točí podle stejného scénáře a tím je Bible. Na takové ty ryze křesťanské filmy typu Mojžíš atd... nemám ani moc potřebu koukat. Risen mi připadal svým obsahem trochu jiný a proto jsem to riskl. A dobře jsem udělal. Už od prvopočátku ten příběh pojali filmaři úplně jinak. Film začíná ve chvíli, kdy na kříži již vysí již jen Ježíšovo mrtvé tělo. Válečník Clavius, který se právě vrátil s X. legií na rozkaz Piláta z válečného tažení potírat zmatky v Judei se právě objevuje na scéně a je to on kdo ověřuje, že Ježíš je skutečně mrtev. Na rozdíl od těl dvou zločinců, která jsou hozena na mrchoviště vyslyší prosby Židů a dovolí tělo sejmout a pohřbít do hrobky. Sám má pochybnosti, zda tento ,,pomatenec'' nebyl popraven neprávem. Vždyť vlastně nic neudělal.... A je to Clavius, kdo dostane od Piláta rozkaz hrobku zapečetit aby učedníci tělo Krista neukradli a nestvořili tak ten mýtus o příchodu nového krále králů... Jak však víme, Ježíš třetí den z hrobky vyšel a nic na to nezměnil fakt, že ji hlídali dva přiopilí římští vojáci... Pilát zuří, vinu za případné nepokoje klade za vinu Claviovi a nařizuje mu najít tělo Ježíše dřív než se to roznese po zemi a než se to dozví císař Tiberius v Římě. A tady vlastně začíná ta nejzajímavější část filmu. Clavius zahajuje pátrání a my sledujeme klasickou kriminálku, ale rozdíl je v tom, že to není Miami nebo L. A či C.S.I, ale kriminálka Judea :-) ! Na biblický příběh máme možnost nahlížet výhradně očima Římana, důstojníka legie, pro nějž jediným bohem je Mars a který nechápe všechny ty báchorky a děje související se smrtí Ježíše. I on ale začne postupně zjišťovat, že ne všichni učedníci jsou blázni a že by na některých svědectvích mohl by být i kousek pravdy. A to jej znejisťuje, mate a nutí více a více přemýšlet... Co když je vše ve skutečnosti pravda? Když se pak s Ježíšem potká tváří v tvář, je ztracen. Nebo naopak? ---- Za zpracování, výpravu, šedivý filtr, nádherné lokace i výkon Josepha Finnese, který se mi tu opravdu líbil dávám za 4 hvězdy. Je vidět, že zručný scénárista může podat milionkrát řečené zcela jinak aniž by změnil hlavní podstatu a to dává jistou naději i ostatním biblickým příběhům, které by ti co v onen příběh příběhů nevěří obešli jinak jako náboženskou agitku  obloukem. * * * * (30.04.2016)

Z počátku je Dementius mile polyteistický římský tribun a člověk má důvod těšit se na racionální demytizaci nejsmrtonosnější pohádky všech dob. A začíná to tak hezky! Naturalisticky hnusný a prašný starověký Blízký východ a roztomilé latinské potírání jeho okupantů. Tedy pardon, samozřejmě jsem chtěl říct „nade vši pochybnost oprávněných faraonských otroků, kterým přece při poslední pozemkové privatizaci odsouhlasil nárok na území úředním zápisem do sbírky bajek samotný předseda katastrální komise, velký Jehova“. A to má úplně stejnou váhu, jako by třeba mně Božena Němcová v pohádce Čert a píča přiklepla Václavák a já se ho na to konto vydal uzurpovat a násilně čistit od Pražáků a Arabů. Prostě země mezi řekou a Středozemním mořem je „právoplatně“ jejich. Řeku už podle názvu naštěstí fousatej strejc přiřknul nějakému negrovi, který hrával závodně Enbíej, a na co by byl Majklovi nějaký veletok, že? Tudíž nekonkvistadoří a na vodě je klid. Ale zpět k filmu. Západní břeh tedy mají naši milí latiníci pevně ve výpravných a příjemně brutálních rukou, dokud nepřitlučou k hranolům v tomto případě otylého Mexičana Chesuse Gonzálese. Docela škoda, že nebylo tehdejším koloritem třeba lámání v kole. Byla by to docela hlína, kdyby se dneska kudlanky ve své slaboduchosti regresně kolečkovaly. A v tuto chvíli vskutku dokonáno jest! Všechno jde rázem do prdele, do anotace ke snímku se nemilosrdně vkrade „otravná, nudná a pomatená fantasy“ a vy opět následující hodinu a půl znechuceně sledujete uspávací epizodu „Alibaba a dvanáct fanatiků“ z nekonečné a tisíckrát omleté telenovely „Jak jsem poznal vaší Bibli“. Seňor Gonzáles se furt někde zjevuje a apoštolové se za ním s plným pytlem vypatlaných demagogických keců táhnou jak smrad. Pohádkaření následně podléhá i dříve kůl tribun Dementius, posílá daleko neškodnější Jupitera s Marsem do Juny a začíná se přiblble blahoslaveně usmívat s vševědoucím výrazem profesionálního downa v očích. Takže si můžeme odškrtnout jen další zkurvené fantasy píárko, ospravedlňující dva tisíce let teroru První římskokatolické a.s., jejímuž zabíjení a kradení ve jménu synátora by symbolicky daleko více slušelo, kdyby tehdy před přitlučením mlel schizofrenní pičoviny raději o hranol vedle visící zloděj a vrah Dysmas. Avšak pohádky jsou pohádky a já jsem docela zvědav, kdo bude mít hustší bajkařský základ, až jednou čmoudi z Koránu vyinterpretují, že byl Mohamed na Řípu první. Aha, oni už to vlastně zjistili. Rozlučme se dnes tedy památnými slovy jednoho moudrého muže, tedy mě: „Bůh nás ochraňuj před náboženstvím!“ (17.05.2016)

Zaujal mě rámec bezmála detektivního pátrání po zmizelém těle ukřižovaného údajného Mesiáše, které zavedlo smírného tribuna mezi pronásledované učedníky. Samozřejmě, když Ho našel, nestačil se divit a rychle přehodnocoval svou víru i životní cíle, jelikož se stal svědkem zázraku (a ne jednoho). Jestli už vyšetřování v pěkných „sandálových“ kulisách mírně ztrácelo náboj (protože jej tížil jasný význam), následování do pouště pak nepřineslo žádné překvapení, jen doslovné potvrzení: „Viděls to na vlastní oči a přesto máš pochybnosti. Představ si, jak asi pochybují ti, co to neviděli.“ (09.03.2021)