Café society

"Chodili sme vtedy veľa do výpravných kín s lacným vstupným" - no hej, to by sa páčilo aj mne. Plusom je okrem čarovnej dobovej atmosféry tiež zopár uchechtnutí počas filmu. Príjemné ako popoludňajší čaj, či ranná káva. Ako príjemný rituál, ktorý je súčasťou každodennej rutiny či ako príjemné porozprávanie sa o vzťahových peripetiách tých druhých. Zároveň ale táto rutinná príjemnosť nie je obohatená niečím výnimočnejším, čo by zanechalo v pamäti trvalejšiu stopu. (10.01.2017)

„Where’s character? Where’s loyalty?“ Otec hlavního hrdiny se ptá správně. Vícerozměrné postavy s osobností, které by se vůči sobě chovaly loajálně, v novém filmu Woodyho Allena nenajdete. Marně v něm budete pátrat také po humoru (pár úsměvných replik jen recykluje, co jsme u Allena slyšeli dříve ve vtipnější verzi), kompoziční motivaci řady scén (třeba hned té úvodní s prostitutkou), typově vhodně obsazených hercích (do 30. let se jakž takž hodí pouze Steve Carell s pěšinkou), smysluplném zapojení vševědoucího vypravěče (vážně je třeba popisovat úplně všechno, i krásu východu slunce, který právě vidíme?), náznaku, že zápletka odněkud někam směřuje (ve skutečnosti by příběh mohl cyklicky pokračovat, dokud by postavy nezestárly a nezemřely) nebo po důvodu, proč se příběh odehrává v éře klasického Hollywoodu. Tedy po jiném důvodu než je ten, že Woody má tuhle dobu zkrátka rád a dokud někdo nepostaví stroj času, bude se do ní moci vracet jedině prostřednictvím filmů. Láska k zachycenému období a prostředí, nikoli potřeba odvyprávět poutavý příběh a sdělit neotřelou myšlenku, byla zřejmě hlavní (možná dokonce jedinou) pohnutkou k natočení Café Society. Díky kameře (Vittorio Storaro) vypadá film nádherně. Přemíra světla a zlatavý nádech dodávají záběrům nadpřirozený půvab a je zřejmé, že jsme ve světě, kde vznikají sny. Zalidněte tento svět postavami, které neustále žvaní o slavných hercích, herečkách a režisérech (a žvaní jen proto, aby se nemlčelo – pointa a hlavní smysl těchto dialogů spočívá pouze v tom, že slyšíme známé jméno), přidejte jazzový soundtrack a máte film. Vlastně ne, ještě je potřeba alespoň lehce propojit jednotlivé scény tou nejtuctovější romancí pod sluncem, i když vám na aktérech této romance ve skutečnosti vůbec nezáleží a spíše vám překážejí v tom, abyste se mohli kochat dobovými kostýmy, architekturou a dekoracemi (podle čehož jsou hlavní role napsané – dvě samolibé figurky, definované jen tím, že chtějí k filmu a nedokážou učinit samostatné dospělé rozhodnutí). Café Society je tak duchamorným případem totální režisérské a scenáristické laxnosti, že nebýt vyšších produkčních hodnot a pár známých herců, domnívám se, že jde o první filmový pokus ne moc dobrého spisovatele, který nechápe, že vyprávět obrazy není totéž, jako vyprávět slovy. Bráno z té lepší stránky, výrazně teď stoupla pravděpodobnost, že Allenův první seriál (Crisis in Six Scenes) bude mnohem zábavnější než jeho (zatím) poslední film. Jde ale o útěchu srovnatelně nanicovatou jako celé Café Society. 40% (22.09.2016)

Stokrát recyklovaný Woody posledních let. Kdo viděl alespoň jeden film Woodyho Allena z poslední doby, patrně nebude nijak překvapen. Kristen Stewart i Blake Lively mě potěšily, Jesse Eisenberg v nekonečné variaci na samotného Woodyho spíše nudil. Zároveň docela pěkná výprava, ale příběh ničím nevybočující z očekávané linie. 5/10 (30.01.2017)

Umíš to mnohem, mnohem lépe, Woody!! :-/ Tohle bylo plytké, až zoufale nudné, neslané nemastné. S prominutím kočičí hovínko zabalené v luxusní, bohatě zdobené navoněné krabičce. Zatím nejslabší film od W. A., co jsem viděla. Když pominu ty krásné kostýmy, tak tam nebylo tam prakticky nic, čeho bych se mohla chytit, dokonce ani ten typický Woodyho styl mi zde chyběl, vlastně jako by to ani nebyl jeho film. Odehrávat se to např. v současnosti, dala bych jen jednu hvězdičku. (30.12.2020)

Nutnou premisou pro zhlédnutí tohoto snímku je nehynoucí láska a nekonečný obdiv vůči Woody Allenovi. Dodnes se bohužel nedovedu rozhodnout, či mám tohoto postaršího poloplešárda rád nebo ne. Jeho dřívější tvorba se mi obvykle docela zamlouvá, ale mám pocit, že s přibývajícími lety mu ubývají nejenom vlasy, ale kosmickou rychlostí i IQ, a proto se mu sem tam podaří vytvořit sračku, jako je třeba tento film. Rozhodně doporučuji věnovat pozornost minimálně těm úvodním kecům, které diváky seznamují s veškerými rodinnými vazbami všech zúčastněných. Já samozřejmě úvodního uspávače hadů neposlouchal, takže jsem rodinné vazby registroval až v průběhu. Za pochvalu stojí určitě moc pěkné prostředí, kde se celá tato nudírna odehrává. Příběh mě opravdu vůbec ničím neoslovil a jak tak koukám na hodnocení kolem, tak jsem v tom nebyl sám. Pochválil bych určitě výkon Eisenberga, který znovu ukázal jak dobrý je herec. Naopak bych nepochválil Kristen Stewart, která naopak znovu ukázala, jaká je píča, což mě nepřekvapilo, neboť jsem s tím byl již obeznámen z toho nesmyslu o pseudo upírech, pseudo vlkodlacích a další prapodivné havěti, ve kterém účinkovala. Dostála tak v podstatě mé premisy. Ani zde nehrála až tak diametrálně odlišnou roli a opět si dle mé premisy vybírala mezi dvěma penisy, stejně jako tomu bylo v Twilightu. Nějak si snímek nedokázal získat moji pozornost a postupně jsem se jím pronudil až k závěrečným titulkům. Hvězdička je maximum. Woody už by si měl zaplatit zálohu za rakev a začít pomalu přemýšlet o odchodu na věčnost. Minimálně alespoň o odchodu z filmové scény. Obávám se, že už nemá moc co nabídnout a čím překvapit. Poslední jeho snímky už s notnou dávnou sebezapření ocení zřejmě jen jeho nejtvrdší fanouškovské jádro. (26.09.2016)