Milada

Na české filmy posledních let se nedá dívat. Perličkou je zajisté ještě před nedávnem mohutně v TV a všude jinde možně propagovaný doják o Miladě Horákové. Ted jsem ten brak konečně "zčásti" viděl (do konce jsem to bohužel nevydržel) a skoro jsem se pozvracel. Prý hluboce věřící zásadová žena, no tak všechno možné, ale toto fakt ne. Člověk, který vyzývá vědomě jinou zem, aby na jeho vlast shodila jaderné bomby, je v mých očích odporná stvůra a to jsem ještě dost slušný. Soud a rozsudek považuji za spravedlnost či snad karmu – chtěla smrt pro ostatní, dostala ji sama. Amen. Ps; Do hlavní role taky zřejmě jinou než izraelskou herečku neměli, chápu. :) (05.11.2018)

Pani doktorka Horáková si jistě svůj film zaslouží, ale film a ne střih na sebe nenavazujících scén a naprosto zmatených záberů kameru. Trošku podezírám tvůrce, že s daného tématu chtěli jen vytěžit. Doufám, že si osudu pani Horákové všimnou naši přátelé v Polsku a natočí film o pani doktorce Horákové, který bude skutečnou filmovou poctou této hrdince, protože naši filmaři to zjevně neumí. No a k dnešním komunistům a jejich voličům. Jste na sebe hrdý ? Fakt ? Vy (Vy, protože, jste přece komunisti, že jo) jste popravili úplně zbytečně nevinnou ženu ? Nic to s vámi členové KSČM a jejich voliči nedělá ? Co vy komouši jste zač, to mě hlava nebere. (02.08.2018)

Ještě větší průser než Lída Baarová. I tady máme před sebou k dispozici kulervoucí a silnej příběh ženy, kterou semlely dějiny. Ale styl podání je tak zoufalej, že se to nedá pozřít. Plus naprosto nulová práce se střihem, to zatmívání začne srát už tak po čtvrthodině. Některé scény jsou až trestuhodně doslovné (třeba když si lidi, co se roky pohybujou ve veřejné sféře, musej říkat, jakou funkci zastává Jan Masaryk). Z dalších drobných nelogičností bych vypíchnul scénu s koláčem po návratu z koncentráku. Obávaná státní bezpečnost je tady shrnuta do karikatury primitivní svoloči, která obchcává kapličky a žere svačiny z papírovýho pytlíku. Proměna společnosti směrem k víře v komunismus je tady směšně personifikována do karikatury Anežky Hodinové-Spurné. Chybí tomu širší spektrum a souvislosti, protože všichni víme, jak to dopadne, ale nějak vůbec nedává smysl, proč se to stalo. A že žádné z postav se nedá věřit ani slovo, za to může úplně tragickej českej dabing, kterej zničil většinu filmu. Jako celek zážitek prakticky bez emocí. (04.11.2017)

O tom, ako ľahko dokáže naivita a ľudská hlúposť zabíjať. Áno, aj taká bola Horáková. Asi čakala na božie zmilovanie či čo. Od pádu Jána Masaryka z okna nebolo inej cesty ako útek.... ale žiaľ niekedy ideály zatemnia zdravý sedliacky rozum. A to môže byť osudné... Dlho som to odkladal, no zbytočne. O žiadnu filmovú slávu síce nejde, avšak príbeh Milady Horákovej predsa len dokáže hravo zaujať a po celý čas pútať pozornosť diváka. Réžia a výkony niektorých hercov ale mohli byť trochu lepšie. Zaujímavý bol najmä Vladimír Javorský, škoda že ho tam bolo tak málo. Lepší priemer. 65/100 (27.01.2021)

Při vší úctě k paní Miladě Horákové, přes veliký obdiv nad její osobou a statečností, 3 hvězdičky jsou opravdu maximum, které mohu Mrnkovu filmu Milada dát. Za mě tím nejhorším byla velmi chaoticky zpracována první polovina z let 1933–1948, kdy se o Horákové činnosti člověk dozví skutečně velmi málo (nejvíc prakticky hned v psaném prologu) a naopak zde výrazně akcentuje nepříliš přesvědčivé rodinné drama, přičemž některé dialogy ze soukromé sféry zde dosahují až úroveň agitky.. i těch pár silných okamžiků z koncetračního tábora v tom snadno zapadne. Celou politickou linku kolem Horákové se tvůrci snaží podat ve zkratce natolik, až se dopouští velmi rozpačitých dějových vyústění (opravdu potřebovali Američané tajně pašovanou zprávu od Horákové, psanou neviditelným písmem, na to aby se mohli dovědět něco o Únoru 1948 ?). Skutečně silné dojmy začal ve mě tento film vyvolávat až ve scénách po Horákové zatčení, když se ocitá tváří v tvář s nekompromisními vyšetřovately, potažmo i celým komunistickým režimem, který pouhé tři roky po skončení Protektorátu prakticky jen nastolil novou totalitní diktaturu, v mnohém té nacistické skutečně podobnou. Marný boj proti systému, které v tuto chvíli nezvrátily ani tisícky dopisů od lidí prosící o milost na čele s Einsteinem či světovými politiky. Kdyby tvůrci místo první hodiny ještě více rozehrály tuto část Horákové životního příběhu včetně soudního procesu, kdyžtak i s malými návraty do minulosti před zatčením či za války, a nekazili některé z nejpůsobivějších scén před popravou tak nemastnou a neslanou hudbou (zcela tiše to mohlo udělat daleko víc strhující dojem), mohl dát výsledek vzniknout skutečně nezapomenutelnému zážitku. Takto dal vzniknout snímku, který sice ocením jako relativně důstojné připomenutí si významné osobnosti i kapitoly z národních dějin, protože odkaz Milady Horákové nesmí zapadnout, ale v námětu byl rozhodně daleko větší potenciál, jenž zůstal zčásti nenaplněn. Rád bych ke dvou starším a nesmírnně působivým filmům Doznání (Costa-Gavras, 1970) a Jen o rodinných záležitostech (Jiří Svoboda, 1990) připojil i nějaký současný filmový příspěvek na téma stalinistických procesů 50. let v Československu, ale vypadá to, že ještě si budu muset dlouho počkat... 60% (28.08.2020)