Milada

Jen encyklopedické heslo. Osobnost Horákové zůstává skryta. Zlo - dobro tu je jen v nástěnkových heslech. Film není špatný, ale nezáživný a neobratný. Čas ubíjí leteckými záběry na automobily, úmorně opakuje zatmívačky. Naštěstí se nevyžívá v názorné brutalitě jako Anthropoid a vyhýbá se provokativním smyšlenkám. (02.02.2019)

Jediná pro mě nová či užitečná informace z tohohle filmu je, že se za milost pro Miladu přimlouval i spisovatel Jean-Paul Sartre. Jinak je ten film naprosto tragický, jenom se to ty dvě hodiny a deset minut šíleně táhne, nějak se tam mluví a člověk u toho usíná. Pokud před začátkem a koncem vynecháte nějakou část, vlastně ani o nic nepřijdete. A ještě to předabování? Jindy jsem zastánkyní českého dabingu, který je zde na ČSFD v módě "hejtovat," ale tady to ani nesedí postavám k pohybu úst! Je mi celkem líto těch herců, co v tom museli hrát, a pak ještě sami sebe namlouvat. Na konci mě ještě pobavilo logo Netflixu. Jestli do toho nalili prachy, tak toho musejí sakra litovat ;-). Kamarád mě varoval, že mám čekat s*ačku, ale já tomu nechtěla věřit. Chudák Milada, nevím, jaká doopravdy byla, ale tohle si podle mě nezasloužila. 1/10 (09.11.2018)

Při vší úctě k paní Miladě Horákové, přes veliký obdiv nad její osobou a statečností, 3 hvězdičky jsou opravdu maximum, které mohu Mrnkovu filmu Milada dát. Za mě tím nejhorším byla velmi chaoticky zpracována první polovina z let 1933–1948, kdy se o Horákové činnosti člověk dozví skutečně velmi málo (nejvíc prakticky hned v psaném prologu) a naopak zde výrazně akcentuje nepříliš přesvědčivé rodinné drama, přičemž některé dialogy ze soukromé sféry zde dosahují až úroveň agitky.. i těch pár silných okamžiků z koncetračního tábora v tom snadno zapadne. Celou politickou linku kolem Horákové se tvůrci snaží podat ve zkratce natolik, až se dopouští velmi rozpačitých dějových vyústění (opravdu potřebovali Američané tajně pašovanou zprávu od Horákové, psanou neviditelným písmem, na to aby se mohli dovědět něco o Únoru 1948 ?). Skutečně silné dojmy začal ve mě tento film vyvolávat až ve scénách po Horákové zatčení, když se ocitá tváří v tvář s nekompromisními vyšetřovately, potažmo i celým komunistickým režimem, který pouhé tři roky po skončení Protektorátu prakticky jen nastolil novou totalitní diktaturu, v mnohém té nacistické skutečně podobnou. Marný boj proti systému, které v tuto chvíli nezvrátily ani tisícky dopisů od lidí prosící o milost na čele s Einsteinem či světovými politiky. Kdyby tvůrci místo první hodiny ještě více rozehrály tuto část Horákové životního příběhu včetně soudního procesu, kdyžtak i s malými návraty do minulosti před zatčením či za války, a nekazili některé z nejpůsobivějších scén před popravou tak nemastnou a neslanou hudbou (zcela tiše to mohlo udělat daleko víc strhující dojem), mohl dát výsledek vzniknout skutečně nezapomenutelnému zážitku. Takto dal vzniknout snímku, který sice ocením jako relativně důstojné připomenutí si významné osobnosti i kapitoly z národních dějin, protože odkaz Milady Horákové nesmí zapadnout, ale v námětu byl rozhodně daleko větší potenciál, jenž zůstal zčásti nenaplněn. Rád bych ke dvou starším a nesmírnně působivým filmům Doznání (Costa-Gavras, 1970) a Jen o rodinných záležitostech (Jiří Svoboda, 1990) připojil i nějaký současný filmový příspěvek na téma stalinistických procesů 50. let v Československu, ale vypadá to, že ještě si budu muset dlouho počkat... 60% (28.08.2020)

Životoipisný film to není ani náhodou. O Horákové, jejích pohnutkách a postojích, až na pár neuměle deklamovaných frazí, se nedozvíme nic. Nevíme, proč vlastně byla v koncentráku, nevíme, proč ji zatknuli komunisté. Minimálně do poloviny se jedná o nasládlý zromantizovaný příběh jedné nepočetné rodiny. Žádné historické reálie a vlastně ani postavy se neobjeví. Oceňuji, že tvůrci vědomi si své umělecké impotence nesáhli k hledání konspirační teorie o smrti Jana Masaryka. Pokud měl film vyznít, že Horáková prožila pohodový život a její skon byla selanka, byla ambice autorů do puntíku naplněna. Celý ÚV KSČM děkuje tvůrcům za jejich přínos pro současnou kinematografii a jednomyslně jim uděluje řád Klementa Gottwalda. Gratulujeme! (23.11.2019)

Nechapu, proc tvurci do hlavnich roli obsadili zahranicni herce. Zpetne predabovani tech ceskych pusobi minimalne rusive. Zajimavy namet a celkove solidne napsany scenar degraduje nulova atmosfera. Pribeh je odvypraveny jako "Nedelni chvilka poezie".Divak alespon, ac nechtene ziska podobny pocit beznadeje a prazdnoty jako Milada samotna v poslednich dnech sveho zivota. Po zdejsich recenzich jsem cekal cokoliv, presto se nemohu ubranit zklamani a to predevsim z "prokaucovaneho"nametu. (03.06.2018)