Okno do ložnice

Starší kúsok, a pritom aj dnes mi ponúkol veľmi slušnú dávku napätia. Od osudného pohľadu z okna až po klasický záver nastane viacero neočakávaných aj očakávaných zvratov, ktoré svedčia o existencii Murphyho zákonov. Ako v tom vtipe, že niektoré veci nevysvetlíš. Polícia tu nie je ani blbá ani geniálna, ale robí si len svoju robotu, a nadprácu robí sám hlavný hrdina, hlavne na svoju škodu. –––– Proč by se měl můj život obrátit vzhůru nohama jen proto, že jsem se podívala z okna? –––– Tak co, jak se cítíte jako korunní svědek? ... A to nejpodstatnější je: Mluvit pravdu! (18.04.2017)

Tenhle film překonal má očekávání. Vynikající thriller se zápletkou, jejíž podobu jsme v různých obměnách sice již viděli (taky co se dá v tomto žánru donekonečna vymýšlet nového), ovšem působí to zcela uvěřitelně. Terry Lambert se nesnaží být za každou cenu hrdina a dostává se do takových situací, kdy s ním divák prostě musí soucítit. Steve Guttenberg, ač jsme jej zvyklí vídat z jiného žánru, se své role zhostil s grácií, stejně tak proti hereckým výkonům Elizabeth McGovern (konečně obyčejná holka), Isabelly Huppert (v tom okně byla opravdu k sežrání) či Brada Greenquista (odpornějšího záporáka abys pohledal) se nedá říct vůbec nic. "Okno do ložnice" je opravdu poctivá podívaná s postupně houstnoucí atmosférou, která se v závěrečné půlhodině zvrhává v jedno nevydýchatelné inferno (tvář vraha za dveřním sklem si budu pamatovat hodně dlouho). A propos, s tím Alfredem to má společného snad jen to okno. 95%. (03.08.2010)

Nebýt oné scénáristicky nedomyšlené zápletky, točící se okolo kontaktních čoček, mohl to možná být i průměrný osmdesátkový thriller (tedy když pominu tu doslova parodickou akci v baru Solid Gold, kde by oné ženské volavce sedl na lep snad jedině Limonádový Joe). S blížícím se závěrem je však jasné, že tentokrát jde jen o politováníhodný filmový přešlap režiséra druhdy povedeného snímku L. A. - Přísně tajné! A pokud jde o Steva Guttenberga v hlavní roli, člověk tak nějak podvědomě očekává, že vyvede nějakou taškařici. Prostě: jednou Mahoney vždycky Mahoney... (24.06.2024)

Nemám remaky rád, ale semtam některej je opravdu dobrej a občas i lepší, jak původní film. To sice v tomhle případě neplatí, ale je alespoň slušnou verzí Hitchova Okna do dvora a jak by taky ne, když se režisér Hanson rozhodl natočit poctu právě již zmíněnému Hitchovi. Svůj příběh vypráví i podobně, nepříliš velká výprava a vlastně úspora ve všem, co si lze vymyslet (nepříliš postav, jasně daná zápletka, žádná přílišná akce). Steve se dostane do potíží, když si na něj zasedne chlapík, kterýho se snažil dostat do vězení za několikanásobnou vraždu. Kdo by se mu divil? A protože se mu nepodaří vraha usvědčit, logicky se policie obrátí na něj a začne si myslet, že chtěl svou vinnu hodit na jiného. A pak je teprve ten dvousečný nůž krásně rozkmitán. S přibývajícími minutami se napětí zvyšuje až do sice nepříliš objevného, ale přesto dobrého konce. Kvalitní kriminálka, která člověka vrátí zpět do komornějších časů. (01.12.2005)

Úvodních 75 minut jsem si pochutnával na neokoukané detektivní zápletce, velmi pozorně zpracované. Pak však následovalo to, čemu se říká „vyvrcholení“, a to bylo bohužel perfektně konformní, předvídatelné, až béčkové. Přitom rozehraný příběh přímo vybízel k zakončení mnohem chytřejšímu a závažnějšímu. Běda! --- Domnívám se, že Hickock se ve svých pozdních filmech snažil o vybočení z klišé, která předtím sám pomáhal zavádět. Hanson by Hickocka poctil mnohem lépe, kdyby nekopíroval jeho standard, nýbrž naopak navázal tam, kde klasik přestal. (29.09.2011)