Monstrum

Slušný tv film, který dojíždí na to, že jednak honí příliš zajíců na jedno, například vůbec není o sochaři Švecovi, ale hlavní postavou je jeho student (docela by mě zajímalo, zda je v něm alespoň náznak nějaké reálné postavy). A to je docela problém, protože pokud by se vymazali hrozně naivní dialogy, které tenhle pakoňista vede, jsou občas dost mimo a Martin Kraus tomu taky zrovna nepomáhá. A to to mohl bejt fakt dobrej film. Kurńa ČT, sežeňte si nějaké kvalitní dramaturgy, prosím, prosím, smutně koukám.. (05.06.2017)

Viděl jsem už tolik mizerných českých filmů, že i přes spoustu oprávněných kritik (ale místy i kritik pro kritiku) považuji tento film za lehce nadprůměrný. Co mi snad vadilo (rozhodně to nebyly herecké výkony, Jan Novotný dokonce velmi dobrý, dramaturgie trochu pokulhává, ale přece jen jakž takž) bylo používání součaného jazykového úzu - přitom se to snadno dalo ohlídat. Zobrazení tragedie sochaře Otakara Švece (předpokládám, že to byl hlavní záměr filmu) patří do stálé mohutnějšího proudu světové kinematografie suplujícího výklad dějin. Oddělit je (historickou verbální fikci od explicitně zobrazené), případně vytvořit si vlastní názor (komentátoři se vesměs snaží oddělit se sami od filmu), je stále ošidnější. Dovedu si představit, že v hodině dějepisu se budou promítat jen filmy bez verbálního komentáře. Samozřejmě historické (nebo vizionářské, scifi), protože současnost film nenabízí. (25.09.2018)

Tomuhle filmu prozaická, tvrdá, neuhýbavá doslovnost ve skutečnosti sluší, je to chytré zpracování, vhodně zvolený materiál pro ztvárnění specifického námětu, stejně jako tvrdá a hrubá žula pro veřejný prostor opanujícího, dozorujícího Stalina. *** Přitom se však tím přímočarým vykreslením kontur dohledu moci uvolňuje moře nerozlišeného, spojitého nedohledného prostoru zneviditelňovanému, soukromému, ale vším prosakujícímu jemnocitu, němým škálám neartikulovaných, polykaných, do sebe se navzájem slévajících a prolínajících hořkostí, bolestí, bezmocí, zoufalství, a z toho všeho emanující blyskotavé smutné ironii a těžce zkoušené, zkalené lásce. Na televizní film v té jednoduchosti překvapivě silné a působivé a zdařilé i jako pocta umělci a medailonek. *** O to víc pak vrtím hlavou nad zdejším slabým hodnocením a vyčítáním doslovnosti, když si vzpomenu na nezaslouženě přechvalovaného a opěvaného Sedláčkova Palacha, což je pro mě ukázkové dílo blbé doslovnosti spočívající v návodné a vyděračské filmařině, v loutkovosti neživých postav a ve frázemi napěchovaném scénáři, kterým to nepřestávalo šustit ani na okamžik. Není zkrátka doslovnost jako doslovnost. (17.02.2020)

Nějaké ty hvězdičky musím dát už jen proto, že jsem se během filmu chtěl (musel?) podívat, jak to s tím památníkem resp. sochařem Švecem bylo "doopravdy". To je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu hodně špatně, když film samotný není schopen to dostatečně atraktivně a věcně podat. Oceňuji taky tu snahu o autenticitu, která se i s televizním rozpočtem poradila a exteriéry jsou koukavé. Herecky jsem ovšem moc spokojený nebyl. Ne že by mě vadil Čtvrtníček, ani Jan Novotný nechyboval, ale ostatní mě nezaujali, dokonce spíše vadili... (29.05.2017)

60% - Film to není úplně špatný, ale čekal jsem od něj víc. Osud hlavního hrdiny byl sledován s jakýmsi odstupem a tak trochu neosobně. Najednou jsme se dozvěděli, že pije, pak zas najednou si byli s ženou cizí, ale proč tomu tak bylo, jak k tomu (postupně) došlo, jsme se nedozvěděli. Jako kdybychom se dívali na leporelo starých fotografií a někdo nad nimi vzpomínal. Škoda nevyužitého potenciálu. (29.05.2017)