Monstrum

Když se ve filmech pojednávajících o dobách nepamatujících letadla do záběru s oblohou vplete nějaká ta kondenzační stopa (souboj o Calahorru v El Cid/1961, Spartacus/1960), je to celkem zanedbatelné nedopatření. Penetrace takového prvku je právě tak nevinná, jako by bylo absurdní považovat ji za nevysvětlitelnou uvnitř děje a podřizovat jejímu výskytu celý natáčecí proces. V realitě, na jejímž pozadí se umělý děj odehrává, nelze uhlídat průnik každého jednoho možného anachronismu. Některé průsaky reality jsou ale přímo cíleně voleny jako atmosféricky či jinak vhodné a omluvitelné pohádkami o smysluplné výpravné "licenci". Zde to bude zřejmě Hotel International, o němž jsem si schválně zjistil, že byl stavěn víceméně paralelně se Stalinovým pomníkem, a tak sotva mohl již před započetím jeho výstavby vypadat tak kompletně, jako se nám vnucuje ze scény u Vltavy. Lze takovou výtku nazvat pedantskou a lze takový postoj dovést do důsledků, jejichž produktem jsou pak všechny brutálně bezohledné a matoucí pseudohistorické braky, v nichž se čaruje už ne s budovami, ale s životními příběhy, okolnostmi a rozhodnutími aktérů. (29.05.2017)

Na rozdíl od všech současných podobných povrchních filmů a seriálů z doby totality (a neváhal bych říct moderních agitek) si tady alespoň zpočátku drží snímek nějaké ty kvality, rozehrává lidské osudy a snaží se uvěřitelně přejít k oné sochařově depresi, což jen díky Janu Novotnému nevypadá křečovitě. Ale jako by posléze někdo vystříhal z filmu stěžejní scény a zápletky. Že pan sochař nebyl dva měsíce na stavbě, to se dozvíme jen tak na půl huby někde během řeči. Jaký byl osud svazácké herečky, to nám taky není prozrazeno. Co vedlo Jirku k tomu, že chce za kopečky a nemá rád režim, to je taktéž ve hvězdách. Udávala ta herečka, nebo ne? A ta poslední sochařova lež ve prospěch Pavla, to se nijak neřešilo, když přišli na to, že je to lež? A vůbec, když dá Pavel přes hubu svazákovi, to mu taky jen tak prošlo? Kam zmizela během děje postava v podání Etzlera? Říkejte si, že jsou to drobnosti, ale na tom stojí důvěryhodnost postav. Třeba Stivínové jde skvěle, když se jí dvoří mladý kluk, ale v předvedení vnitřní tragédie je sama tragická. A pak je tu pár nelogičností typu do přísně střežené dílny naklušou mladí si popovídat, když se tam zrovna natáčí ideologický film. Pavla po lese nikdo nehoní, když měli psy? A proč jsme jeho únik neviděli? Opravdu se v té době dalo vylézt na hlavu Stalina bez trestu? Ale no tak. A že by v 50. letech, imrvére po vraždě Horákové, si tolik lidí (jako Jirka a lidi v dílně) pouštělo hubu na špacír? Když připočítám všechny ty prvky současné české ideologie (abychom ukázali, jak byl ten režim fuj fuj zlý, je nutno připomenout Horákovou, Božu Modrého, aniž by to sem zapadalo. Jinak mi i hodně vadil obsazený Čtvrtníček do role taxikáře - ne, Čtvrtníčkův projev skutečně není bodrý český dědek za volantem, ale afektovaný inťoš, který si sedl za volant a trousí rádoby moudra. K samotnému filmu - líbila se mi kamera, nepřeplácaná výprava (i když třeba žluté natírání okrajů schodů je moderní vynález, a jak čtu komentáře, podobných anachronismů je ve filmu více), využití dronu, jen mohl být film o dvacet minut kratší, některé scény jsou totiž naprosto zbytečné a ukecané (a jak jsem psal, jiné, podstatnější scény chybějí). (29.05.2017)

Takový hezký příběh to mohl být. Příběh člověka, který miluje své řemeslo, má udělat práci, která je vrcholem jeho díla, ale ideologický s ní nesouhlasí a za to se dočká pohrdání ostatních. Toto zpracování je pouze plytkou pohádkou, ve které jsou všechny postavy umělé. Emoce zde nefungují, jsou totiž ilustrativně popisovány, takže herci jsou pouhými deklamatéry scénáře. Situace jsou předvídatelné a často působí až komicky. Výběr hudby? Requiem při umírací scéně? Vážně? Proč mi musí tvůrce návodně říkat: "teď buď diváku smutný, teď se máš smát." Kde je nějaký šikovný dramaturg? Škoda. (30.05.2017)

Když jsem o příběhu Stalinova pomníku nad Prahou četl v Szczygiełově Gottlandu (mimochodem povinná četba pro každého Čecha), měl jsem pocit, že čtu další temnou pověst ze staré Prahy, že kolem Švecova Stalina pracuje týž genius loci jako kolem orloje, Golema či Faustova domu. Silnější námět filmu si člověk nevymyslí. Polesný s ním naložil tak, že si vymyslel dokonale zaměnitelné melodrama, zjevně bez jakékoli umělecké ambice. Sledujeme milostný a skoromilostný několikaúhelník, k tomu kompletně přebytečnou linku jak z Danyho Smiřickýho o svazačce, která nechce dát (jasně, potřebovalo se nějak pořešit prozrazení toho výletu na hranice) a od začátku do konce všichni vedou hustý protikomunistický řeči jak ti nejdrsnější kovbojové. Pokud zrovna nevedou patetický řeči o tom, že snad jednou bude líp. Samotný námět se rozpadá v několik průřezových epizod bez atmosféry. Jestli někdo v brzké době zkusí "Frontu na maso" zfilmovat jinak a lépe, tak toho Novotného v roli Švece bych možná klidně nechal. Panu Polesnému doporučuji pro příští projekt z 50. let vyvarovat se takových slov, jakože někdo něco "má v genech", nebo že provedením kritiky kultu osobnosti začíná "tání". Espézeteky reklamuje už Marounek. (29.05.2017)

Názorná ukázka toho, jak by neměl vypadat film, respektive jak by v žádném případě neměl vypadat scénář a herectví. Nezajímavé postavy bez vlastností, ke kterým si divák nevytvoří žádný vztah, nevidíme, čím si prochází, protože o většině důležitých věcí, co se jim přihodily, jen mluví. Tím pádem je nám jejich osud úplně lhostejný. Dále nechápu zájem tvůrců zaměřovat se na dva naprosto nezajímavé mladé pomocníky (tragicky „zahrané“ Krausem a Polívkou ml.) a nevylíčit spíš atmosféru doby, narůstající tlak okolí na Otu Švece a jeho ženu. Což, jak jsem se domnívala, mělo být jaksi náplní děje. Padesát procent snímku tvoří archivní záběry z dob komunismu, což by bylo v pořádku, pokud by se jednalo o dokument, a ne o hraný film. Snímek ani přesto, že si to jeho tvůrci takto velmi usnadnili a ještě měli šanci provázat scény mezi sebou právě dokumentárními záběry, působí roztříštěně a vůbec nedrží pohromadě. Jedna událost pořádně nenavazuje na druhou, není vidět žádný postupný vývoj děje, ani postav. A co bylo asi vůbec nejhorší - neherectví, které předvádí drtivá většina osazenstva, je až pobuřující. Může mi někdo vysvětlit, jakou shodou náhod se k filmu dostali Kraus, Polívka ml. a Solaříková? První dva asi kvůli jménu, talent už dnes zřejmě není potřeba. Myslím, že většina lidí, které by tvůrci oslovili jen tak na ulici, by hrála daleko přesvědčivěji. Neschopnost výše jmenovaných, (ale i mnohých dalších v epizodních rolích) dát najevo emoce pomocí mimiky obličeje, intonace hlasu, či pouhé výslovnosti, je až neskutečná. Takže i přes dobrý námět je tento snímek špatný po všech filmařských stránkách, proto 1*. (29.05.2017)