Hlas pro římského krále

Opět ušito horkou jehlou, ale v tomto případě už je pro mne další historický počin veřejnoprávní televize v pohodě sledovatelný. Snímek je to dobrý, ovšem ve všech směrech dosti nevyvážený. Počáteční skvělé chorály vystřídá závěrečné disko, precizní snímání narušují chaotické střihy a dějové skoky (základní linie příběhu je vlastně zasedání o Karlově důvěře) a ze stránky herecké, se jedná o nefalšovanou horskou dráhu. Někteří zúčastnění si skutečně jen odskočili ze seriálu. Osobně mi z toho nakonec vyšel vynikající film o Janu Lucemburském, neb jeho ztvárnění Stanislavem Majerem bylo již nadprůměrné. Např. retrospektiva syna Jana Jindřicha, jenž je jako osmiletý vystaven nahému tělu Markety Korutanské či jeho majestátní odjezd do bitvy, i když je zcela slepý, řadí film skutečně už do vyšší kategorie. Ovšem účel filmu byl jasný a proto sledujeme fyzický i duševní vývoj Otce vlasti, v podání vstřebatelně hrajícího Kryštofa Hádka, který dokonce všemu přizpůsoboval i svou mluvu...jako jeden z mála. O Karlu IV se učilo, učí a v zemi české bude učiti i nadále, jestli k tomu poslouží i tento film, ukáže možná až čas. (16.05.2016)

Je mi sympatická snaha točit podobnou látku. V českém prostředí to ale často dopadne polovičatě, ukázkou je Jan Hus z loňského roku a letošní Hlas pro římského krále. Intriky při získávání hlasů pro Karla jsou zajímavé a potřebovaly by minimálně minisérii. Stopáž jednoho filmu, která má 104 minut je opravdu nešťastná. Na diváka je vychrleno tolik informací, jmen a postav, že zorientovat se, je opravdu náročné. K tomu zrovna nepomáhá přeházený děj a flashbacky. Karel s Janem neustále cestují sem tam, v jednu chvíli jsou v Německu, pak v Čechách, potom zase v Itálii. Čtyři kurfiřti, kterak čekají na svého pátého kolegu, vypadají, že v tom stanu na břehu Rýna sedí snad už měsíc, až jsem si říkal, jestli vůbec chodí na záchod. Na domě, kde měl Karel sen, jsem si mohl prohlédnout plechové okapy, jednoho z pobočníků krále Jana, zase znám z reklamy na kakao. U bojové scény v Itálii jsem měl co dělat, abych se nesmál. Roztřesená kamera, zpomalovačky a rádoby cool hudba z repertoáru nějaké středověké rockové kapely. Tvůrci šli cestou nejmenšího odporu, a než složitě (a nákladně) vymýšlet alespoň trochu zajímavou bojovou scénu, tak si pomohli těmi nejlacinějšími triky. Na facku jsou dialogy, kdy postavy nemluví, ale proklamují, každou informací musí sdělit vážným a dramatickým přednesem, jak kdyby to byla divadelní hra. Nevím, jak se mluvilo ve středověku, ale tohle je k smíchu. Do vývrtky mě pokaždé dostanou kostýmy. Obleky ze 14. století vypadají, jak kdyby je na tom člověku ušili ten den. V českých historických filmech je to furt! Copak nemohou vypadat aspoň trochu obnošeně? Zapojení nadpřirozena v historickém filmu? Nechápu… Kryštof Hádek hraje dobře, ale typově se na roli nehodí, já mu prostě toho Karla nevěřil. Stanislav Majer naopak působil velmi autoritativně a majestátně. Nikdo snad nečeká Hru o trůny, v českých podmínkách a s českými penězi už vůbec ne, ale tenhle výsledek je rozpačitý. Přitom to v některých chvílích je opravdu zajímavé, ale těch scén je málo. Pořádný rozpočet je tady prostě potřeba, nedá se svítit. Nadšení ani velká představivost to nezvrátí. (15.05.2016)

Co napsat!? Mám rád výpravné historické filmy (o to více, když jsou tuzemské výroby, ale musí být srozumitelné. Dějová roztříštěnost, pasáže přeskakující z jednoho období do druhého, na obrazovce velmi krátce zobrazené letopočty a místo konání děje v sice pěkném, ale poměrně nečitelném snad gotickém písmu nedovolovaly dostatečnou orientaci v časoprostorové mozaice dějů. Pochválit mohu výpravu, kameru, snad i herecká podání. Bohužel zbytek byl vytvořen zmatkovitě, pro diváka nepřehledně a mnohé podstatné skutečnosti o životě Karla IV. byly zcela vynechány. Natočit film v celkové délce pouhých 104 min vyžaduje od scénáře podrobně rozebrat celý život tohoto panovníka, vytyčit nejdůležitější rozhodné body jeho života a ty (pouze ty) do filmového děje vsadit. Museli jsme však sledovat pouze jakési neurčité náznaky (diváku domysli si, nejsi přece hloupý), které jistě většině diváků plně neznalých faktů o životě Karla IV. naprosto nic neříkali. Za sebe mohu napsat, že jsem se alespoň trochu před zhlédnutím Hlasu pro římského krále s jeho životem seznámil. A přesto jsem při sledování tápal a občas nechápal. Kde jsou ty časy, když točil historické filmy Otakar Vávra. Najde se někdy někdo, kdo se Vávrovi alespoň trochu přiblíží? To je můj názor a jak tak čtu jednotlivé komentáře, nejenom můj. Nejsem ten, který apriori odsuzuje české filmy, ... když však není filmařská kvalita, není ani dobré hodnocení. Bohužel, moc mě mrzí, že se to nepovedlo. Třeba příště. (16.05.2016)

Poměrně dobrý nápad, zajímavý scénář, ale dost špatná realizace. V podstatě to zvedají jen výkony herců (tady mi to nedá a musím vyzdvihnout Majera jako Jana Lucemburského), jenže když nemají ani pořádně co hrát, jde to celé dost do háje. Škoda. I kostýmy se vyvedly a hudba byla poměrně netradiční, přesto sympatická. Jenže to už je opravdu vše. (15.05.2016)

Karel is coming! Intriky, holé cecky a prořízlé chřtány měli asi připomenout, že se Hraje vo trůny, ale já hlavně viděl dramaturgická klopýtání, strojenou vznešenost a castingové minely. Ono je trochu zvláštní, když si film o nástupu Otce vlasti k moci bezostyšně ukradne pro sebe jeho otec.. Každopádně jsme mohli být svědky toho, že na Pražském hradě řádila viróza už ve 14. století, akorát tehdy ty následky nebyly tak viditelné.. (16.05.2016)