Vyhrát za každou cenu (E05)

Celkem zbytečná je scéna, která nesmyslně naznačuje, že KAŽDÝ kolaborant s nacisty se stal kolaborantem nastupujícího komunistického režimu. Na druhé straně epizoda velmi dobře vykreslila poválečnou situaci Vlasty Buriana a Miloše Havla, kteří byli osočováni z kolaborace. Oba dva přitom zaměstnali za války řadu osob, jež by jinak dost možná skončily jako pracovně nasazené pro německé válečné úsilí. Jestli byl Otakar Vávra taková svině, jak naznačuje seriál, tak je to dost smutné. O Marvanově chování vůči Burianovi raději pomlčet. Celkem nechápu, proč Janě Štěpánkové vadil způsob ztvárnění jejího otce Zdeňka. Osobně je mi jeho postava v seriálu velmi sympatická, navíc skvěle zahraná Michalem Dlouhým. (14.04.2023)

S každou další epizodou si stále víc uvědomuji, že dějiny píší vítězové. V tomto případě vítězové po r. 1989. Každá pravda se dá ohnout tak, aby vyhovovala právě jim. Jistě mnohé z toho, co je zde zobrazeno, má pravdivý základ a je dobré si to připomenout. Zdravá skepse, co,  jak a proč je příslušně ohnuto, je však také nepochybně na místě. (13.04.2023)

–Třicet tisíc barevnýho Kodaku? Kde jste to vzali? –Vzali. Epizoda, která mne bavila trochu víc než většina ostatních hlavně pro to, že dění v kinematografii za třetí republiky mne zajímá trochu více než dění za protektorátu. Dramaturgicky je to ale pořád stejně rozplizlé. Namísto plynulého vývoje se skáče od události k události. Nejnosnější příběhové linie (Havel, Burian) ztrácejí na síle vinou jejich neustálého přerušování tuctovým melodramatickým vyprávěním (herecky i povahově naprosto nezajímavý Žák). Rámcové vyprávění je nadále víc ke škodě než k užitku. Budovatelský optimismus, o němž v roce 68 hovoří Žák, například v poválečných scénách není vůbec přítomen a nedává tak smysl, proč lidé Rusům, potažmo komunismu věřili. Sedláček zvolil tón truchlohry. Všechno je špatné a může to být jedině horší – někdo se projevuje jako bezpáteřní svině, jiní pykají i za to, co nespáchali, do popředí se tlačí lidé bez talentu. Místy, třeba když se na scéně objeví jistý Bouchal ze Státní bezpečnosti, působící zlověstně i při loupání pomeranče, je snaha ukázat nové poměry v co nejhorším světle až (tragi)komická, ale podobných guilty pleasure momentů Bohéma bohužel nenabízí dost, aby oslabily pocit, že je to celé jakési nedomrlé a mdlé. (13.02.2017)

Tak se to podařilo i zde. Našponované napětí pokračuje a vše je daleko více vyhrocenější, než za nacismu. Až mi to připadá, že celý nacismus byl jen předehrou pro toto (což asi nebyl záměr tvůrců). Vidět Buriana mlátící hlavou o mříže byl velice smutný okamžik srovnatelný snad jen s Háchou v minulé epizodě, a ač se příběh odehrává před rokem 1948, občas mi přijde, že již únorový převrat musel proběhnout v květnu 1945 (což je samozřejmě nesmysl). Palec nahoru za napětí, herce i dramatičnost. Snad poslední část si nastavenou laťku minimálně udrží. Teď je to dobré. 75% (13.02.2017)

Tady se pochlapím a dám dokonce i tři, i když vím, že své štědrosti budu dozajista v budoucnosti litovat... ne, vážně - poprvé tady bylo několik scén, u kterých mi nebylo jedno, co se stane a jak to dopadne - úvodní scéna s tankem, zatčení Buriana, nátlak StB, vliv komunistů na poválečný film. Ale vždycky se tam prostě najde taková debilita a tak špatně postavená scéna, navíc proložená tou odporně vlezlou a otravnou hudbou, že hned to nadšené napětí, které už se jakžtakž začíná dostavovat, opět rychle opadne. Inu Sedláček. (13.02.2017)