Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (více)VOD (1)
Epizody(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (244)
Seriál s velmi dobrým úmyslem, od kterého jsem čekal "České století 2", ale tak úplně jsem se ho nedočkal. Především za to může příliš mnoho epizod, které Bohéma má, a to, že její děj zdržují postavy, které si tvůrci vymysleli, ačkoliv by to docela stejně šlo i bez nich. Také jaksi nafoukaná režie Roberta Sedláčka se mi ne vždy líbila. Zkrátka dílů mohla být klidně polovina a mohly se soustředit pouze na to nejlepší - na herecké výkony Vladimíra Javorského, Michala Dlouhého, Jaroslava Plesla, Petra Stacha, Saši Rašilova nebo Lenky Vlasákové, díky nimž to celé stálo alespoň trochu za to a bez nichž by Bohéma nebyla ani zdaleka taková. ()
Ano, i já se musím připojit k těm, kterým bylo v prvním dílu těžko se orientovat v množství postav. Všechny postavy jsou "odlity" jakoby z jedné formy, která nedává možnost rychle rozpoznat o koho vlastně jde. Možná by stačilo v dialozích postav občas přidat nějaké to oslovení jménem toho osloveného, pro lepší zapamatování. Víte paní Brdečková, opakování je matka moudrosti. Také bych se ale na Vás mohl obrátit pouhých oslovením bez vašeho jména: "Opakování je matka moudrosti, vážená paní". A v ten okamžik (množstvím postav zmatený) divák neví, koho jsem oslovil. Začne přemýšlet, o koho se vlastně jednalo a to už mu uniká další děj. To jen tak na okraj, ale zatím to mohu hodnotit slibně. ()
Neskutečná nuda. Už jen fakt, že jedni herci hrají jiné mnohem známější herce, je absurdní. Stejně tak to, že představují situace, které se odehrávají jen v hlavách tvůrců a vůbec neodpovídají skutečnosti. Kdo ví, jak to tehdy bylo. Většina aktérů a pamětníků už nežije a i oni by sotva mohli pravdivě popsat tehdejší poměry ve světě filmu. Vyložili by si je tak, aby z toho vyšli čistí. Kdo ví, jak by se kdokoliv z nás zachoval v situaci, kdy by šlo jemu či jeho rodině o život a pokud by nebyl hrdina, tak jestli by se mu to dalo vyčítat. Je to takové šturmování do boje, když bitva už skončila. Viděla jsem kompletně jen jeden díl a byla to ztráta času. ()
Na BOHÉMU se lze dívat ze dvou výchozích bodů. Buď jako na umělecký dokument, nebo jako na umělecké postižení mimořádně rozporné doby. V prvním případě lze určitě nalézt řadu pih na kráse, které ovšem rozezná jen zvlášť poučené oko. V druhém nezbývá než sledovat kvalitu scénáře (určitě dobrou), režie (solidní) a přehlídku polistopadového herectva staršího (střední generace) i mladšího (mileniálové). V obou případech nanejvýš dobré a vlastně povzbudivě kvalitní až výborné (Pleslův Miloš Havel nebo Javorského Vlasta Burian či Dlouhého Zdeněk Štěpánek nebo Rašilovův Oldřich Nový). Dobrý je i nápad s ruskou srpnovou agresí a přihlížející dramaturgovou dcerou. Byla tu ještě jedna možnost: osobnosti filmového mikroprostředí přejmenovat a fantazii popustit ještě více uzdu. Zbývá otázka, jak by to bylo nebo mohlo být přijato. ()
Oproti Českému století se tento projekt Roberta Sedláčka bohužel už tolik nevyvedl. To, co musím zkritizovat nejvíce, je především otřesný střih. Scény absolutně bez rozmyslu poskládané za sebou tak postrádaly veškerou logiku a člověk se chvílemi ztrácel nejen v tom, kdo je kdo (to platí především pro první dvě epizody), ale taky o čem je vlastně zrovna řeč a kdy že se to zrovna vlastně odehrává. Dále výběr určitých hereckých představitelů příliš nekorespondoval s charaktery a hlavně vizáží tehdejších hvězd. Byť se maskéři velmi snažili, ze Saši Rašilova ani Davida Novotného zkrátka noblesního a šarmantního Oldřicha Nového a groteskního Jaroslava Marvana nevydolovali. Naopak vyzdvihnout musím Vladimíra Javorského, Michala Dlouhého, Petra Stacha, Pavla Batěka a (jako vždy mnou opěvovaného oblíbence) Jaroslava Plesla. Právě jejich výkony dokázaly celý projekt vyzdvihnout do vkusné a kvalitní roviny a ruku v ruce s obstojným scénářem mohly člověka jistým způsobem obohatit a nechat jej zamyslet se, zda opravdu tehdejší barrandovští tvůrci v dané době jednali či dokonce mezi sebou vážně hovořili právě takto a zda opravdu vztahy mezi nimi byly takové, jaké nám je Sedláček naservíroval. ()
Galerie (189)
Zajímavosti (41)
- Jaroslav Marvan (David Novotný) se v seriálu v roce 1945 objevuje pod nápisem Národ sobě, i když Marvan se stal členem Národního divadla až v roce 1954. (raininface)
- Natáčení začalo v pražském divadle ABC, které představuje Divadlo Vlasty Buriana uzavřené v roce 1943. Natáčelo se také v Teplicích a v Krušnohorském divadle, nebo v Regionální knihovně, kde místní ředitelna zastoupí pracovnu Emila Háchy. (ČSFD)
Reklama