Bohéma

Zatím nejsem úplně přesvědčená. Námět super, ale proč je to jenom o chlapech? Jasně, je tam nemastná neslaná hlavní "hrdinka" a pár manželek, které cosi řeší, ale jinak se seriál točí kolem (nesporně velkých a důležitých, ale přece jen) mužů. Módu "vyprávění ve vyprávění" - tady vzpomínky na válku versus rok 1968 taky moc nechápu, ale třeba se k tomu tvůrci nějak doberou. V prvním díle mě z vykreslení předválečných nálad mrazilo, ta paralela je mnohem bližší současnosti než šedesátému osmému. Ale ve druhém díle je mrazení to tam, a člověk má dojem, že vlastně za války bylo u filmu všechno pořád nablýskaně krásné. Možná bylo. Ale je to nuda. (23.01.2017)

Tohle je docela pěkný průšvih. Mohl to být skvěle natočený dobový seriál z velmi těžké a hnusné doby, který divákovi ukazuje dramatické osudy jednotlivých herců a poměry panující na tehdejším Barrandově, bohužel není. Chtěla jsem na vlastní oči vidět osudy herců, které znám z filmů pro pamětníky, ale dostala jsem jen slepenec lží a polopravd, který klouže jenom po povrchu a nikam pořádně nezabředá. Jen něco nakousne a přežvýká podle svého. Nejdříve mi přišla absolutně zbytečná postava Ondřeje Pavelky, nezajímala mně, ale je to vyprávěč, takže jsem ho vzala na milost. Pak mě začala štvát postava se jménem Lili. Vždyť je fiktivní a s děním na Barrandově nemá nic společného a je zbytečná. Nic do seriálu nepřináší. Copak tu nebyla Baarová, Gollová, Vítová a samozřejmě Adina Mandlová. Tyto dámy by taky mohly vyprávět a že by to bylo vyprávění opravdu šťavnaté. O mužském osazenstvu studia ani nemluvím. Dvě hvězdy dávám za Michala Dlouhého, Sašu Rašilova a Vladimíra Javorského. Ti velmi příjemně překvapili. Zbytek se veze na vlně špatného scénáře. Nic strhujícího tu není. Přitom doba a herecké legendy k tomu u přímo vybízely. (09.02.2017)

Kdyby část dějových linek nevyšuměla do ztracena, část postav bez vysvětlení nemizela z epizody na epizodu a podařilo se více akcentovat ty příběhy, které v sobě nesly dramatický potenciál (narození malého Nového, soud s Burianem), určitě by nebylo tak obtížné dobdít každou epizodu až do konce. Tezovitost a faktografická nepřesnost byly nakonec docela podnětné, protože jsem alespoň měla motivaci si problematiku Barrandova přípomenout. (20.02.2017)

Bohema nabízí fiktivní pohled do zákulisí československého filmu od první republiky přes dobu válečnou až do roku 1958 (s flashbacky do roku 1968). Jako fanoušek naší kinamatografie bych měla zajásat a volat sláva. Leč přes poměrně vysoké hodnocení se žádné nadšení nekoná. Důvodů je několik. První otázkou, kterou si od počátku kladu, je cílová skupina. Má seriál přinést poučení divákům, kteří o této době a osudech herců nic neví? Nebo jí má přiblížit nové generaci, která zná herecké bardy jen tu a tam z filmů pro pamětníky? Obávám se, že první skupina se nebude orientovat v ději, druhou skupinu naše kinematografie nezajímá natolik, aby se dívala na seriál o ní. Neinformovaný divák dostane zavádějící informace a informovaný divák se nestačí divit! Zatímco mužské osazenstvo má slušné zastoupení v herecké i režisérské elitě, ženská část je v herečkách redukována na fiktivní postavu a pomíjí prvorepublikové hvězdy. S historickými fakty je nakládáno velmi diletantsky. Copak seriál neměl žádné odborné poradce ze strany historiků?! Jakýkoliv divák, ať už méně či více informovaný, je vlastně ošizen. Na jedné straně výborné herecké výkony (Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl), na druhé nevěrohodné. Jakoby tvůrci zapomněli, že diváci herce dobře znají, včetně jejich podoby, mluvy a gest. Je smutné, že Bohéma tak zůstane jediným seriálem, který se naší kinematografii věnuje, protože další asi v dohledné době nikdo nenatočí a v budoucnu už nebude pro koho - herce a dobu, o které to mělo být si už nikdo nebude pamatovat. Nepíšu to ráda, ale je to další promarněná šance České televize. (19.02.2017)

Rozpačité dojmy způsobuje zejména scénář mísící fikci s historií prapodivnými způsoby. Fiktivní postavy tak ovlivňují životy skutečných, kterým se často v seriálu stalo mnohé, co odporuje historické realitě. Navíc je tu rámec roku 1968, který je dobrý snad jen pro ukázání smrti Maca Friče, ale jinak jen ubírá čas, přitom postav jsou spousty a jejich osudy už jsou beztak zhuštěny až až. Celkem to drží nad vodou herecké výkony většiny zúčastněných. Nepotěšila mě ani špatná práce s hudbou. A filozofická otázka na závěr: proč si připomínáme jen staré sviňárny, ale hrdinské střípky z dějin necháváme stranou? (21.02.2017)