Vzpomeň si

Život ve lži. Setkali se v táboře Auschwitz v Polsku. Stojí za smrtí jeho rodiny. Je poslední osobou, která dokáže rozpoznat jeho tvář. I kdyby o jeho osudu rozhodoval coby s válečným zločincem soud, i přes jasné důkazy by se procesu zřejmě nedožil. Trest musí přijít jiný. Ovšem devadesátníka Zeva trápí stařecká demence. Nejde jen o tu krátkodobou, ale nemoc už ochromuje také centrum paměti dlouhodobé. V domově důchodců má naštěstí parťáka, který sice fyzicky strádá, ale hlava mu šlape pořád dobře. Vlastně až příliš dobře. A někdy se ukáže, že paměť dokáže být zatraceně milosrdná. Výsledek je krutý a přes pomalé tempo poutavý. Jde o honbu za nepotrestaným nacistou s pomocí „záludné paměti“, kdy každá ze Zevových zastávek „něco“ přinese. A které stojí na hereckém výkonu legendárního Christophera Plummera. Kupříkladu scény u šerifa z domu s věcmi, které jeho nedávno zesnulému tátovi přirostly k srdci, jsou výtečné. 75% (04.03.2021)

Road movie jinak moc nemusím, ale zase mám jistou slabost pro příběhy o pomstě a tady mě zaujalo i spojení s tématem nacismu a přeživších z Osvětimi. ------------- Jeden z těch filmů, kde konec úplně změní vyznění celýho filmu a po tom, co jste viděli finální zvrat, už na ten film nikdy nebudete moct koukat stejně. Tady se vyplatí počkat na konec. Já ho vůbec nečekala, naopak se režisérovi dařilo mě celou dobu vodit za nos. Zezačátku mi to přitom přišlo jako jeden z těch filmů, který mě za chvíli přestanou bavit a přeskočím je. Naštěstí tempo postupně zrychluje a napětí stoupá, takže to čekání na konec nebylo nějak úmorný. Určitě je třeba ocenit i Plummerův výkon. Zase ale než se k tomu konci dojde, občas scénář hlavnímu hrdinovi až moc nahrává. 7/10 (15.10.2023)

Tu treba do konečného hodnotenia skutočne vyčkať až do samotného konca a nerobiť predčasné súdy. Priebeh deja popravde nie je vôbec objavný, vieme, že starček ide hľadať tú správnu osobu podľa zoznamu štyroch rovnakých mien a tak je zrejmé, že až číslo 4 bude tým skutočne hľadaným. Všetci traja predchádzajúci ale mali zaujímavé povahové črty, pričom vám môže dosť prekážať, že sú poňatí až príliš jednorozmerne a povrchne. Ale opäť treba zopakovať, že si treba počkať až do konca, kedy sa aj rozhodnutie neísť príliš do hĺbky epizódnych postáv zmotivuje. Egoyan asi implicitne poukazuje prostredníctvom dávnej histórie koncentračných táborov aj na minulosť vlastného národa a titulné "remember" zrejme patrí aj tureckej vláde, ktorá nie a nie stále priznať farbu. Ale môže ísť aj o nadinterpretáciu, na to by dokázal zrejme odpovedať iba samotný Egoyan. (17.04.2020)

jak se říká, někdy je lepší nevědět, oč jsem přišel, když jsem na to zapomněl :-D Skoro až do konce jsem si říkal: Sakra, o co tady jde? Občas jsem klimbnul, ale naštěstí jsme se ženou spali na střídačku, takže jsme si dokázali děj vzájemně doplňovat. Vlastně až po závěrečném rozuzlení, když jsem si přečetl, že to točil Atom Egoyan, jsem si vyčinil za netrpělivost a mladickou nerozvážnost a uspěchanost :-D (15.03.2016)

Každé ráno si musí vzpomenout, že mu zemřela žena, a posunout se zase o několik šouravých kroků blíže k cíli, jehož splnění jí slíbil na smrtelné posteli. Už jen tohle téma je samo o sobě zatraceně silné. Plummer z něj ale navíc ve své pomstychtivé roli ublíženého Žida ždíme ještě mnohem víc - thrillerového a dost možná i krvavého víc. Drsná důchodcovská revenge jízda, která spiklenecky pomrkává na takové perly hollywoodské kinematografie, jako je např. Vykoupení z věznice Shawshank, Memento nebo Věčný svit neposkvrněné mysli. Beze srandy. (09.05.2016)