L. A. - Přísně tajné

Nemohu se vyhnout srovnáním s filmem Obvyklí podezřelí, kteří jsou dle mého názoru o laťku výš jak Hansonovo dílo. Zatímco u Singerovy prvotiny jsem byl napjatý po celou dobu a tleskal nad její pointou, zde jsem se zpočátku nudil a finální odhalení mne nechalo absolutně chladným. Za největší plusy snímku tudíž považuji vynikající dvojici Peace - Crowe a skvěle sekundujícího Kevina Spaceyho. Kim Basinger si moje sympatie bohužel nezískala, to samé platí pro nijak oslňující výkon Jamese Cromwella. Zkrátit o dobrou půl hodinu a určitě bych mířil s hodnocením výš. Takhle se pouze jedná o další odškrtnutý film ze seznamu místní topky. (04.11.2009)

Úžasné herecké obsazení, které se vymačkává do poslední kapky. Jediný film, kde Kim Basinger vypadá k světu a první film ve kterém mi nijak výrazně nevadí příběh braný jako retrospektíva = Nejlepší kriminální drama 90.tých let 20 století. Budiž je Curtis Hanson pochválen a doufejme, že dobří policisté z Los Angelské policejní jednotky budou dále strážit naše životy. Ámen. (30.07.2005)

Více Oscarů pro takové filmy. Co naplat, 1997 byl moooc dobrý ročník, ale odrbat L. A. Confidential, které si je zasloužilo naprosto dokonale svojí poctivou ruční prací, na úkor něčeho tak velkolepého a umělého (rozuměj z velké části počítačem vytvořeného) jako byl Titanic, to tedy pardon, to se nedělá. Taková velká retro detektivka, a ještě k tomu takhle vypilovaná, to je velmi vzácné kvítko, které je třeba ocenit. Mladý ambiciózní detektiv Pearce kontra férový drsňák Crowe i ostatní hrají jako o život a celý film má perfektní atmosféru, ke které svým nemalým dílem přispívá i Jerry Goldsmith vzpomínající na Čínskou Čtvrť. Tady zkrátka není o čem. Bez jakýchkoliv emocí dávám 90% - právě proto, že dívat se na to můžu bez jakýchkoliv emocí kromě respektu ke skvěle odvedené práci. (24.02.2003)

Režijně přehledná, formálním stylem „retrocool“, dějově mnohovrstevnatá a přesto stále poutavá a herecky dokonale přesná kriminálka, která si z Ameriky 50. let a města andělů šikovně udělala vábivou kulisu, uvnitř jejíž zdánlivě nebeské čistoty se skrývá špinavost morálky, které není svatý lidský život natož tak zákon. Hanson na obsáhlé ploše 130 minutové stopáže rozebírá charaktery policistů, kteří si však jistě zasloužili lepší osobní historii než šablonovitou větnou frázi o nehezké minulosti týraného dítěte či příkladného synka kráčejícího v otcových šlépějích. Tu poruší pouze cynický samolibec Jack Vincennes Kevina Spaceyho, když na otázku proč se dal k policii odpoví „Vlastně si už ani nepamatuju.“. Ale ani to však filmu nebrání, aby poutal každým políčkem, aby dýchal na diváka svou úžasnou atmosférou, ale aby jej zároveň donutil přemýšlet nad tím, jak sakra mohla Kim Basinger získat za takovou roli Oscara. PS: Moment, kdy Bud White zlomí židli, je pro mě jeden z naprosto zásadních ikonických momentů kinematografie. (07.12.2006)

Noirová detektivka ze staré školy, která si přes množství odkazů k filmům, které definovaly žánr (Občan Kane, Dotek zla, Čínská čtvrť) zachovává svébytný výraz, odpovídající pozdním 90. letům (rychlejší střih, "televizní" spoléhání na detaily tváří). Vzorově semknutý scénář, bohatě využívající paralel a dávkující informace takovým způsobem, aby byl divák permanentě "zaháčkovaný", bych se nebál zařadit mezi ty nejlepší, které byly v post-klasickém Hollywoodu napsány. Přihoďte výtečnou gradaci a bezchybný casting a moderní klasika, jejíž s každým dalším zhlédnutím pouze sílí, je na světě. 90% Zajímavé komentáře: Isherwood, Marius, tron, Bebacek, Aiax, Triple H (17.07.2005)