Válka policajtů

Mezi skutečnými francouzskými gurmány se k žabím stehýnkům, červenému Valombreuse Bordeaux a vybranému sýru Bleu d´Auvergne nejlépe hodí právě tato Válka policajtů, kde můžeme vysledovat stejný název i v originále. Film vychází ze skutečného konfliktu, který existoval v té době ve francouzském policejním systému. Claude Brasseur zaslouží pochvalu za výborný výkon. (Krimi ze staré školy)._____Poťouchlý smysl pro humor projevil distributor, který dal stejný český název i fr. filmu z roku 2004, který se věnuje stejnému tématu, ale je to prostě už krimi nové školy, takže takyfajnšmekři co upřednostňují 36 Quai des Orfèvres před tímto filmem ze sedumdesátých let s oldschool dabingem se potom jeví v hodnocení francouzských policejních válek jako poněkud dezorientovaní. (24.10.2020)

Na můj vkus to bylo trochu přímočaré, během prvních deseti minut jsem pochopil oč jde a bylo zřejmé, že obě složky, stojící na jedné straně zákona, spolu spolupracovat nebudou až do konce filmu. Ze Hectora Sarlata čapnou, bylo také bez diskuze, ovšem závěr mi připadl takový "stručný". Výkony Brasseura a Jobertové byly dobré. (27.04.2009)

Jeden úkol, dva policejní týmy zatížené rivalitou. Měly by táhnout za jeden provaz, ale je tu spíše snaha ho přeříznout. Nebo alespoň inspektorku Marlène Jobert.. Nepochybně jeden ze zdrojů inspirace Oliviera Marchala, který nabízí několik pro francouzskou krimi typických aspektů. Sympatickou dávku cynismu a neučesanosti, charismatického hrdinu (Brasseur), cit pro odlehčení podporující civilnost a postavy v různém stupni zkaženosti. Při pohledu na ty zbytečné mrtvé je jasné, že tyhle dvě fízlovské bandy znamenají pro francouzskou společnost větší nebezpečí než Cruchotovi hoši.. (26.10.2020)

Typická francouzská kriminálka přelomu 70. a 80. let se silným obsazením v čele s Claudem Brasseurem a Marlene Jobert. V konfrontaci s dnešní filmovou tvorbou by to bylo na spolehlivé čtyři hvězdičky, ale v dobovém kontextu se přece jen jedná pouze o mírný nadprůměr, a to především díky scénáři, který trpí určitou nedotažeností. Jinak jde opět o typické motivy z francouzské produkce oné doby, tedy kritika politických praktik mocenských špiček, násilí ze strany policie a rivalita jednotlivých složek policejní moci, která zabraňuje účinnému zásahu ze strany státní moci. Celkový dojem: 65 %. (08.11.2009)

Parádní policajtská záležitost, která se mi líbila víc, než Francouzská spojka, když zůstanu v sedmdesátkách. Dvě policejní party jdou po stejném zločinci a kromě toho, že neváhají šikanovat a vydírat kohokoli, kdo by jim mohl pomoct, tak si dělají podrazy navzájem a strojí pochybné pasti, které občas stojí někoho z nich nebo nějakého civila život. A policejní šéf svým podřízeným vysvětluje, že "stát jim dovoluje zmlátit každého, kdo se jim nelíbí - teplouše, araby - a ještě jim za to platí". Plus je v obou partách zaháčkovaná stále ještě idealistická policajtka, která postupně přichází o poslední ideje... Brasser (Fush) je sympaťák a připomíná tu de Nira, na Jobert se pěkně kouká, ale herecky pokulhává, a Rich (Ballestrat) je dobrej studenej hajzl. Kamera a hudba mi přišly nic moc, neškodila by nějaká výraznější akční scéna (po vzoru té Spojky), ale zase je to příjemně sleazy - Jobert jde hned v první scéně full frontal, později ji skoro znásilní, pak ji vyšetřování zavede do pornokina...). Každopádně za mě jeden z nejlepších policajtských filmů a viděl jsem jich dost. (04.04.2024)