Vlak do Pusanu

Jak kdysi prohlásil Jirka Roméro: „ Zombí jsou, kurva, mrtvoly! Nejdřív mají rigor mortis a pak hnijí. A s dekompostujícími svaly, klouby a kostmi fuckt běhat nemůžou …“ Ťamani a BredPit mají naprosto logické zdůvodnění otce žánru evidentně v ženském zevním genitálu, a tak i tato „Korejská válka 부터“ přichází s armádou tlejících žlutých turbonebožtíků, co jdou v touze po hryzání živých opiček někdy doslova přes mrtvoly. Kromě té akutní běhavky jsou však jinak dost retardovaní, protože potmě piču vidí a nedokáží vyčenichat ani úplně živou a řádně žluklou korejskou důchodkyni. Nicméně při tom ohlodávání se téměř zcela vyvarovali těch obvyklých rákosnických o-pičáren, a tak je z toho nakonec vcelku hezky udělaná a nekokotmediální, avšak ničím nevybočující kýčovitá zombijáda s patetickým hevyendem, ve které nechybí lostomiloušká holšiška Dae-si Goomoo, dramaticky těhotná samice Yoo-mam Booben, hrdinný týnejdžr Pook-mi Yebak, otylý dělnický správňák a silák Dam-jim Sodoo a bezskrupulózně zmrdský vlakvedoucí Yeboo Lee-di. (13.09.2016)

World War Z na korejský způsob. Tam, kde si amíci vystačí povětšinou s přímočarou akcí, nasadí Korejci to své pověstné kouzlo. Ani nevím, jak ho nazvat, ale modří již vědí. Balancuje to přesně na hraně, ale až na kýč to jde jen výjimečně a na na jazyku zanechá tu pravou, asijskou příchuť. Mňam, zase jsem si pochutnal. (22.09.2016)

Nejlepší zombie film? Za mě jednoznačně ANO! Skvělá práce s výstavbou postav a dramatických konfliktů přerůstající ve vývoj a příběhové oblouky. To vše je poháněné nelítostnými zombie, kteří mají skvělou výstavbu, jasné pravidla a skvělým způsobem jsou přeneseni na filmové plátno. Ať už se bavíme o stylu jakým je tvůrci točí nebo o hereckým a kostymerským zpracování. Ovšem nejsilněji funguje právě to zasazení do vlaku s izolovanými vagóny, kde se seznamují cizinci a nevíte na koho se můžete spolehnout. Extrémně silná klaustrofobie. Celé to pak pozvedají samotné postavy, které mezi sebou mají silné paralely a jsou zrcadlem jedna druhé, přičemž vývoj hlavního hrdiny je skvostný a samotné finále o to bolestivější. Příběh, který vás pohltí, zarazí do sedačky, sežvýká a vyflusne. Miluju to! (22.08.2023)

Zombies sú s nami už strašne dlho a vinou toho je z roka na rok ťažšie vymyslieť na túto tému niečo originálne. Tomuto filmu sa to podarilo a pritom stačilo vymyslieť iba netradičné prostredie – vlak. Práve v ňom a v priľahlých, tomu odpovedajúcich končinách (stanica, depo), sa odohráva toto vcelku príjemné prekvapenie. Ďalším plusom sú dobre stvárnení živí mŕtvi (hoci v tomto prípade skôr „nakazení“) a neoriginálne, ale sympatické a fajn postavy. Ku koncu je to možno už až zbytočne priveľká masakra, scenár nie je z najnepredvídateľnejších a ako sa tak blížime k záverečným titulkom, tým sa preživšie postavy blížia k hraniciam svojho logického správania sa, ale i napriek tomu snímku hodnotím kladne. (10.01.2017)

Na vlak do Pusanu by se rozhodně neměli dívat rodiče malých dětí, zejm. holčiček, a těhotné ženy, ženy ve vyšším stupni těhotenství by snad raději neměly ani jezdit vlakem, co kdyby náhodou. Klišé tam o sebe zakopávají jak ti zmatení zombíci (jak je možné, že takový zombík běží rychleji, než dotyčný běžel jako normální živák?), ale i když jsem okoralý cynik, na konci jsem si zaslzela do kapesníčku a posmrkala rukávy noční košile. (12.11.2017)