Ten, který přežil

Maximální dopad za potřeby minimálních prostředků - jeden z nejsilnějších realistických postapo filmů vůbec. Stejná krevní skupina jako Hillcoatova Cesta, ale totální nihilismus a opuštění humanistických hodnot tu na rozdíl od ní není prostředek k dosažení totální deprese, ale prostý a čistě logický důsledek maximální snahy o přežití v absolutní anarchii. A přitom je to přesně tak dlouhé, jak to potřebuje být - nejde o žádný ultrapomalý art typu Belly Tarra, délka scén a "pomalost" vyprávění jen nezbytně podtrhuje intenzitu s jakou film zapůsobí. 8/10 (27.03.2016)

Zajímavá premisa a její velmi jednoduchá (a levná) realizace, která se namísto postapokalyptického světa, či košatého příběhu soustředí čistě na přežití jednotlivce. Ač film sleduje chování lidí ve ztísněném prostoru, nejedná se o tak propracovanou psychologickou studii jako např. v The Divide. The Survivalist oslňuje spíše mazaností a zručností postav, dále jejich odhodlaností přežít a hlavně celkovým syrovým zpracováním. 6/10 (25.03.2016)

Až príliš nízky rozpočet na slabý príbeh. Komorné filmy ako aj post-apokalyptické zbožňujem ale toto bolo veľmi slabé. Nechcem povedať, že o ničom ale snímka je strašne pomalá a za prvé aj tak sa z nej nič nedozvieme, nie je to emocionálne vyčerpávajúce, šokuje to iba dvomi tromi scénkami.. Tak sa pýtam,, O čo išlo tvorcovi? Ale ako debut, klobúk dole. (08.01.2017)

Pre menej rozhľadených divákov atypický až nestráviteľný post-apokalyptický survival. Ale každý, kto pod-žáner sleduje, vie, že to nie je prvý, ani posledný podobný kúsok. Aký „taký“? Napríklad taký, v ktorom sa o postavách nedozvieme, až na drobnosti, prakticky nič. Takisto je nám zatajené, čo sa so svetom stalo; proste je v prdeli, nemá zmysel piplať sa v minulosti. Postavy neriešia príčinu (čo sa stalo a prečo?), ale dôsledok (ako prežiť vo svete, ktorý zanikol?). I koniec je taký... všakovaký... uzatvorene neuzatvorený... a skôr kladie nové otázky, než aby odpovedal na staré. Ale toto všetko sme v minulosti už veľakrát videli, takže tento film ozaj nie je nijakým spôsobom inovatívny. Samostatnou kapitolou sú škandalózne vsuvky erotického charakteru, ktoré sú síce samoúčelné, ale práve vďaka ním na tento film tak skoro nezabudnem. Na Miu Goth (Nymfomanky, Everest) si začínam dávať pozor. (21.11.2016)

Ze skromné knihovny si Milja vybrala fiktivní knihu "Man's inhumanity to man", s obrázky, které katalogizují nehoráznosti, kterých se lidé dopouštěli vůči svým "bližním". Zřejmě z toho pochopila, že se zde a nyní neděje nic neobvyklého... Všechny tři postavy byly velice zajímavé a určitě by si zasloužili řádné psychoanalytické zhodnocení, ale mě zaujalo především téma "zahrádkáři a zloději". A to nejen proto, že tento týden byla i moje zahrada vypleněna (stejně jako loni) našimi rómskými spoluobčany (rostliny vláčeli po silnici a tak stopy byly více než patrné). Zde se ale jedná o jiné pojmy (já si mohu koupit zeleninu v supermarketu, budu-li ovšem chtít): Co se stane, bude-li víc zlodějů než zahrádkářů? Dojde k diktatuře zlodějů (jak to známe třeba ze Sedmi statečných) nebo se zahrádkáři spojí v odborech proti zlodějům? Bude mít smysl ještě něco pěstovat? A proč byl navíc lov a sběr - po sedmi letech téměř bez člověka - tak chabý? ... Pozn. 1: Citace "Man's inhumanity to man" se poprvé objevuje v básni Roberta Burnse "Man Was Made To Mourn: A Dirge", z roku 1784, ve spojitosti s verši "And man, whose heav'n-erected face / The smiles of love adorn, - / Man's inhumanity to man / Makes countless thousands mourn!" Pozn. 2: Některé recenze uvádějí, že film postrádá soundtrack. To ale není úplně pravda, disonantní akord na harmoniku a působivá elektroakustická skladbička u výstupních titulků řeknou (hudebně) mnohdy víc, než když je film přebachován, přejaggerován přepinkfloyděn. (24.09.2017)