Ružové sny

„Právě uběhlo 10 vteřin vašeho života!“ Co mne od prvních scén na Hanákově filmu upoutalo, bylo jeho poetické kouzlo tkvící v obrazu kažodenního života, také pak v jednoduchém, ale příjemně jemném humoru, kameře se smyslem pro výtvarno i nádherné Hapkově hudbě, která tu doprovází nejen pošťákovy „růžové“ sny či scény s prostřihy na staré fotografie a lidová výtvarná díla. Zajímavé v rámci tohoto stylu, ve filmu zobrazujícím částečně nepropustnou hranici mezi dvěma světy romské a původní slovenské komunity na vesnice, je pak kombinace dvou hudebních stylů, kdy se Hapkovy „pouťové“ motivy střídají s klasickou romskou hudbou a zpěvy. Samotný příběh na mě však oproti oné poetice již tolik nezapůsobil. Zamilovanost přinesla i své momenty, ale tam, kde se zřejmě mělo prohloubit drama nebo jsem měl pocítit nezapomenutelné okamžiky vzácných setkání letní lásky postupně odsouzené k vynucenému konci či smutných procitnutí Jakuba mimo ně, tam se mi občas snímek trochu vlekl. V této chvíli mě tedy Ružové sny nezasáhly tolik, jak mohly, přestože svým náhledem do rozdílů dvou komunit v jedné vesnici přinesly v rámci čs. kinematografii své doby cosi jiného. [70%] (18.01.2024)

Pekný príbeh o náhlom letnom vzplanutí zakázanej lásky dvoch mladých ľudí z odlišného sociálneho prostredia. Ružové sny sú hravo a príjemne natočeným filmom o mladom páre v podaní nepresvedčivého Nvotu a očarujúcej Bittovej, ale aj množstva podivuhodných dedinských figúrok, ktoré ešte viac umocňujú celkovú epizodickosť snímky. Škoda, že sa ten milý a svojim spôsobom veľmi trpko poetický film asi po trištvrte hodine zvrtne na sled halucinogénnych haluzí a zmysel nedávajúcich scén s nulovou dejovou súvislosťou, ktorými je vyplnený bezmála dokonca. Tým príjemný zážitok končí. Na druhej strane je obdivuhodné, že v slovenskom filme zo sedemdesiatych rokov, navyše s takýmto námetom, niet štipky komunistickej propagandy. (6/10) (29.01.2012)

Poetické sbližování a vzdalování dvou odlišných duší na pomezí reality a snu. Rozpoznatelný rukopis režiséra Dušana Hanáka, pozitivní až idylická nálada celého snímku, vynikající civilní herectví dvou okouzlujících hlavních hrdinů, skvělé písně a hudba z pera Petra Hapky. Co si přát víc? Snad jen, aby se jednou, až budeme minority všeho druhu chápat jako neoddělitelnou součást naší společnosti a ne jako její přítěž či nucené zlo, mohlo stát téma tohoto filmu anachronismem. A stejně tak jako Jolanka v závěrečném snovém obrazu odpoutává Jakubovo uvězněné srdce (což je mimochodem jedna z nejhezčích metafor, kterou jsem v našich filmech viděl), abychom se od těchto myšlenkových stereotypů odpoutali i my. Snad jednou... (04.12.2009)

Poetika a křehkost milostného vztahu jakoby vypadla z doby květinových dětí, tj. nové vlny. Ale ejhle, ono se psalo 1976... Láska mezi poš'tákem Jakubem a cikánkou Jolankou je všemi zapovězená a prochází tvrdými zkouškami. Rozdílné povahy, mládí, všechno je nové a poprvé. Kdo z nás si nevzpomene na své "počátky" a typickou definici "mladí a blbí"... Ale těm dvěma nepřály především společenské konvence. Režie Dušana Hanáka mi přišla lehce rušivá, zbytečně moc epizodních postav, podivný střih. Za krásné oči Ivy Bittové jedna hvězdička navíc. (22.07.2009)

Věřím, že si to své fanoušky najde a ani se tomu nedivím. Je to poetické, krásně natočené, s příjemnou a vhodně vybranou hudbou a taky je to slušně zahrané. Má to jednoduchý romantický příběh, ale své kouzlo má a do té poetické atmosféry skvěle pasuje. Líbily se mi i ty snové scény. A taky jsem rád za to, že navzdory námětu to není jednostranné a ani jedna skupina zde není za tu vyloženě špatnou nebo vyloženě dobrou. Asi by si to ode mě zasloužilo větší hodnocení, ale ať se snažím sebevíc, nenapadá mě důvod, za co přesně ho dát. Je to příjemné a líbilo se mi to, ale místy mi to přišlo zbytečně vleklé a zas tak moc se mi to nelíbilo, abych kvůli tomu zvedal hodnocení. Navíc podruhé už to vidět nemusím. Ale rozhodně to má něco do sebe a třeba časem zvednu hodnocení, až se mi to rozleží v hlavě. Lepší 3* (20.02.2021)