Manželství Marie Braunové

Můj druhý fassbinderovský film. Pocity mám z obou hodně podobné - tyhle filmy jsou prostě... jiné než cokoli, co jsem kdy viděl. Všechno působí jaksi odměřeně, jako by to záměrně šlo proti filmové iluzi. Nejvíc je to vidět na herectví, které jakoby úplně vybočovalo z hereckého stylu typického pro 70. léta. Část dialogů působí jako vnitřní monology nebo nahlas pronášené úvahy o morálce. Herci vystupují často přehnaně, jaksi divadelně a jindy jsou zase distancovaní, takže divák vůbec netuší, jak danou situaci prožívají (nejvíc to platí pro Hannu Schygulla). Manželství Marie Braunové je vlastně spíš filozofický traktát o údělu a úloze ženy v moderní společnosti než normální hraný film. A způsob, jakým Fassbinder pracuje s mizanscénou a vede kameru, je i tady naprosto geniální. (14.08.2020)

Pôvodne som mal pozerať niečo s Fassbenderom, ale nakoniec som sa rozhodol stretnúť sa prvý-krát s FASSBINDEROM, a k tomu zhliadnuť jeho svetoznáme uznávané dielo=Manželstvo Márie Braunovej, s naprosto fascinujúcou Hannou Schygullou, a tak sa dá na záver zhrnúť, že:„Vlk ostal sýty aj ovca celá” . Tento, takmer 40 rokov starý snímok poznám zo svojej zaujímavej filmovej knižky, viac ako tri letá mám informácie o tom, o čom je, ale až teraz som sa konečne odvážil vidieť ho vo svojej celučičkej kráse, s jedným brilantným hereckým výkonom, na aký sa len tak určite nikdy nezabúda... _ Pozoroval som mimoriadne pôvabnú, c-y-n-i-c-k-ú a atraktívnu ženu v stredných rokoch, ktorá bola oddaná sa vypracovať kariérne aj cez postel svojho šéfa, de-facto, všetci muži v jej objatí vyšli asi tak na „psí tridsiatok” , za prvého Hermanna sa vydala počas bombardovania, s druhým černochom Billom nebude mať príliš dlhého trvania-milenecká láska, lebo “navrátilec” sa vracia zrovna domov v momente, keď sa to nehodí, a v amoku ho O-N-A zabije, z tretieho Karla Oswalda si robí iba dobrý deň, a so štvrtým Willim Klenzeom len špásuje... Má dokonalý prehľad o tom, ako sa chová, čo si môže i nemôže dovoliť, ale viacej prevláda to, že si robí, čo sa jej zachce, no situáciu, ktorá sa na záver totálne vyhrotí, nepredvídala, aj keď asi zrejme mala ? Možno také zadosťučinenie, ktoré som jej v skutočnosti neprial, i keď si o to viac-menej koledovala, že tak skončí... ? _ R.W.F. dám ešte do budúcna šancu+pochválim perfektnú kameru Miša Ballhausa. (09.09.2018)

Nemecké mestá vyzerali po vojne hrozivo (Berlín, Drážďany, Hamburg...), najhoršie na tom boli mestá a továrne v sovietskej zóne. Úplne iná situácia v bombardovaní Nemecka nastala po Jaltskej konferencii, kedy bolo jasné rozdelenie Nemecka na okupačné zóny. Briti a Američania bombardovali tie priemyselné objekty, ktoré sa mali dostať do rúk Sovietom aby, ochromili povojnový rozvoj tejto krajiny. Úplný opak nastal v zóne Američanov, predsa si Američania nebudú bombardovať továrne v Nemecku, kde majú svoje podiely, vyrábali pre Hitlera a tvorili sa pre nich zisky. V skutočnosti nebola nemecká ekonomika ešte úplne zničená, ale to čo zostalo bolo rozobraté spojencami v rámci reparácii. Muži zväčša padli vo vojne, boli nezvestní alebo ešte v zajatí. Ženy tak boli rovnako ako počas druhej svetovej vojny odkázané iba na seba. Museli sa postarať o zvyšky svojich rodín, nakŕmiť deti a nájsť im strechu nad hlavou. Na to však musel začať fungovať normálny život. A museli to byť ženy, ktoré začali dvíhať mestá a ekonomiku z popola a o tom je trilógia filmov Manželstvo Márie Braunovej,1979; Lola, 1981 a Túžba Veroniky Vossovej, 1982. (07.07.2015)

Film hodný pozoru a zalíbení už pro to, jak proti sobě Fassbinder okatě poštvává citlivě vypiplanou organickou gradaci křehoučkého děje, který dýchá životem stejně jako vzdouvající se křivky Mariiných ňader, jak jí víc a víc dochází, co všechno smí ženská pro život udělat, a zdánlivě necitlivé řemeslné zpracování (kdo viděl třeba Čínskou ruletu, ví, že Fassbinder si v jemnostech rafinované filmařiny sáhl na vrchol a že přechod k jiným nástrojům filmování je tu záměrný, vytvářející silný kontrapunkt), obhroublou filmařinu, upozorňující na sebe schválně přetaženými hereckými podáními postav, zrnitou kamerou, zvukovými překryvy... - aby se nakonec z těch dou právě filmařina v posledních minutách zmocnila celku, ovládla pole a křehce se vyvíjející, neustále ohrožený příběh kovářským kladivem drsně zatloukla do stanov uměleckého žánru melodramaticky přetaženým a výsměšně krutým finále (ten příliš dlouhý záběr na knoflík hořáku, zopakovaný i pro nejhloupějšího diváka, aby naznačil, jak s tím vším bude zameteno, protože tak lze, protože vyprávíme, protože to je možné a dovoleno). Fassbinder nás nehodlá nechat zapomenout, že jsme sledovali film. *** Více podotýkám ještě u Loly, podivně konstrastního snímku k tomuto. *** (23.10.2015)

Fassbinder má svůj hodně specifický styl, díky kterému je celkem rozpoznatelný. Ta odtažitost je zde patrná až do poslední scény, která je tak trochu překvapením, ale zároveň nevyhnutelným důsledkem. Celý příběh má relativně dobré a zajímavé postavy, které ale mohou být i pro diváka vzdálené. Fassbinder ale celý film držel pevně v rukou. (12.11.2015)