The Disaster Artist: Úžasný propadák

Navzdory všemu, co o svém projektu Franco říká a co po něm papouškují publicisté a moderátoři talkshow, není "The Disaster Artist" dobrý film. V prvé řadě postrádá opravdové drama a srdce, ale také pořádný vhled do nitra postav. Na rozdíl od často vzpomínaného Burtonova "Eda Wooda" nepřináší "The Disaster Artist" žádný nový ani jakkoli intenzivní či procítěný pohled na Tommyho Wiseaua a jeho egocentrický tvůrčí potrat "The Room". Jen opakuje již mnohokráte řečené a doslovně do filmových sekvencí překlápí postřehy, které napadnou při koukání na "The Room" úplně každého. Na nesrovnalosti a mnohoznačnosti v mýtu, který se kolem filmu a jeho autora utvořil, jenom poukazuje, ale nejde po nich. Ve výsledku tak zůstává jen sled freakshow vinět, kde se Franco pitvoří a vydává to za velký herecký výkon, jenže jak paradoxně ukazuje závěrečné porovnání původních pasáží z "The Room" a jejich rekonstrukcí bratry Francovými a spol., Franco jen dělá, že je Wiseau asi stejně jako to před ním i po něm dělala řada fanoušků "The Room", když s kamarády o filmu mluvili a "přehrávali" nejbizarnější sekvence. Hlavní úskalí "The Disaster Artist" spočívá právě v samotném Francovi. Ten je totiž workoholik s patologickým strachem před tím na chvíli ustrnout. Proto také jeho filmografie na jedné straně vyvolává úžas nad počtem projektů, které každoročně stíhá realizovat coby producent, režisér a herec. Jenže smutnou pravdou zůstává, že Franco není žádný multitaskingový génius, ale prostě člověk s omezenou kapacitou jako prostě většina z nás. V herectví se to ještě dá maskovat chvilkovým vypětím a prací maskérů a kostymérů, ale právě Francovy režijní projekty jsou ukázkovým příkladem nedotaženého potenciálu. Franco se nedokáže soustředěně věnovat jedné věci několik měsíců, ba dokonce let jako pořádní režiséři, ani nemá vlastní osobitý rukopis, který by jeho projekty ozvláštňoval (jako např. u sériových řemeslníků Takašiho Miikeho či Seidžuna Suzukiho). Pro Franca je každý film jen jednou z tisíce položek na neustále bobtnajícím "to do" listu, které mu skýtají chvilkové povyražení. Jenže zatímco u stylových ptákovinek jako "Future World" to není nic proti ničemu, téma "The Disaster Artist" by si zasloužilo uchopení někým jiným než fantastou s ADHD, který z toho, že během natáčení se všemi komunikuje parodováním Wisseaua ze sebe zkouší dělat velkého auteura nořícího se do nitra role. Naději v tomto směru skýtá dokumentární projekt "A Room Full of Spoons" s jehož tvůrci se Wisseau soudil, protože si dovolili právě to, co Franco ne, že si za cíl vzali odhalení oněch velkých otázek obklopujících "The Room" – odkud Tommy pochází, kolik mu je let a kde na film sehnal peníze. (12.07.2018)

Mám jednu zásadní připomínku, James Franco nevypadá jako obstarožní zfetovaný Tarzan, čímž mi kazí dojem z dokonalého splynutí s Wiseauem. Úžasný propadák je poměrně zábavným filmem o natočení něčeho neuvěřitelného. Když člověk zná konotace, je vlastně s podivem, že Pokoj není ještě horší, i když vážně netuším, zda by to bylo vůbec možné. (31.03.2023)

Franco si vybral jedinečný příběh jedný woodovsky zábavně špatný kultovky, dobře to pojal (spíš jako poctu než vyložený výsměch), natočil, mistrně zahrál i zpromoval a ještě tím tak znásobil slávu jednoho z dvorních hollywoodských exotů - "all american" Drákuly Tommyho Wiseaua. Nedokážu říct, jestli je lepší vidět dřív originál, tohle, nebo radši jenom tohle, každopádně THE ROOM je teprve tímto definitivně věčný. (20.02.2018)

Vtipné nahliadnutie do tvorby jedného z najkultovejších filmov. Franco si tu konečne strihol výbornú úlohu. Výborne sa na to pozerá, sú tu skvelé emócie a funguje to. V zásade jeden z tých filmov, ktoré zarezonujú ešte dlho po svojom vzniku a slúžia ako akýsi epilóg k pôvodnému filmu. Nečakal som, že to bude až takto dobré. Takže spokojnosť. (03.02.2018)

Parodovat už tak samu o sobě dostatečně legrační předlohu, to je jako nošení pederastů do sakristie. S trochou fantazie se však z toho rozhodně dal udělat solidní pomešní ministrantí grupáč. Ta ale scénáristům generála Franka zjevně chyběla, a tak prostě vzali Opus Asinusi odpudivého polského ufona a jakoby kolem něj jen nastavěli pár dodatečných kamer, které suše sledovaly, jak ten otřesně ubohý mentální moulinex vlastně vznikal. Kuba sice se vší parádou trefil toho retardéra dokonale, nicméně jeho slizce prkenný bratr pobral snad ještě méně talentu než Tomek se Sesterem dohromady, jeho účinkování by se klidně dalo úspěšně parodovat v Katastrofálním kokotovi 2 a daleko lépe by zapadl mezi to toporné obludárium v originále. Když původní Room podpoříte roomem, lze se u té monstrózně bizarní velesračky i slušně pobavit, toto však byla jen nenápaditá, nudná, zoufale nevtipná a nic zajímavého nepřinášející reportáž z natáčení, byť se skvěle groteskně podaným vrchním dementem. (07.03.2018)