The Disaster Artist: Úžasný propadák

Parodovat už tak samu o sobě dostatečně legrační předlohu, to je jako nošení pederastů do sakristie. S trochou fantazie se však z toho rozhodně dal udělat solidní pomešní ministrantí grupáč. Ta ale scénáristům generála Franka zjevně chyběla, a tak prostě vzali Opus Asinusi odpudivého polského ufona a jakoby kolem něj jen nastavěli pár dodatečných kamer, které suše sledovaly, jak ten otřesně ubohý mentální moulinex vlastně vznikal. Kuba sice se vší parádou trefil toho retardéra dokonale, nicméně jeho slizce prkenný bratr pobral snad ještě méně talentu než Tomek se Sesterem dohromady, jeho účinkování by se klidně dalo úspěšně parodovat v Katastrofálním kokotovi 2 a daleko lépe by zapadl mezi to toporné obludárium v originále. Když původní Room podpoříte roomem, lze se u té monstrózně bizarní velesračky i slušně pobavit, toto však byla jen nenápaditá, nudná, zoufale nevtipná a nic zajímavého nepřinášející reportáž z natáčení, byť se skvěle groteskně podaným vrchním dementem. (07.03.2018)

Není to moc vtipné. Aspoň pro mě,, protože humor těžící z trapnosti snáším jen těžce a tady ho bylo požehnaně. Snímek je až maniakálně přesný. Jak do detailů napodobovali scény z The Room ještě dokládá děleným plátnem, kdy srovnává originální záběry s předělávkou. Filmaři šli do takových detailů, jako byly třeba stejné šperky hereček. K čemu vlastně takový film, který jen popisuje a nic nenabízí? Motiv podivného přátelství mezi plytkým hezounem Gregem a egomaniackým Tommym mě moc neoslovil. Nebylo to přátelství, ale závislost. Tommy získal obdivovatele, Greg podporovatele. Už z původního The Room vysvítá, že Tommy je nejenom magor, ale i otřesně odporná postava, dětinská, hloupá, sobecká a přitom krutá. A tenhle snímek to akorát potvrdil. (08.04.2018)

Tak trochu parazit - vše dobré v tom filmu je jen doslovnou citací Wiseauova antimistrovského díla, nic navrch dodáno není. Na rozdíl od Burtonova Eda Wooda tu nevzniká jedinečný svět, v němž se zamilujete do nadšení neortodoxního filmaře - jde prostě jen o rekonstrukci pár kultovních scén propojených hodně mizerným příběhem (obzvlášť otravný je Seth Rogen popisující vždy u každé scény Roomu explicitně to, co je na ní filmařsky špatně, protože by to asi jinak divák nepochopil, čímž vysává potenciál opravdové zábavnosti). Dynamika mezi sourozenci Francovými vůbec nefunguje, Wiseau je třeskutě nesympatický a necharismatický a přesto mu má být Greg upřímně oddaný. Jde o ilustraci událostí, o nichž mám nakonec dojem, že byly zajímavější než tenhle film - děj i pointa jsou vlastně ještě banálnější než v samotném The Room. Ne že by mi ten film vyloženě vadil, ale jak říkám - jde jen o parazita na popkulturním fenoménu, kde se tak nějak uspokojivě realizuje to, co každý tuší, že tam musí být. Jde o můj čtvrtý film od Franca coby režiséra a pomalu nad ním lámu hůl. A to ani neřeším, že ten film vypadá ošklivě a že kostýmy a make up herců vypadají strašně uměle - předpokládám, že to je nějaký záměr, který má evokovat původní The Room. I když je to divné, protože The Room těmihle nedostatky moc netrpí, mnohem větší problémy má třeba se zvukovou mixáží a střihem, což tu prakticky není reflektováno a Franco se připravil o možnost zajímavé filmové hříčky. PS: James je ok, ale Dave Franco je opravdu tragický herec. 5/10 (31.12.2017)

Ovládl festival v San Sebastiánu, získal hereckého Glóba, jenže tohle věrné ohlédnutí za vznikem vysmívaného projektu výstředního neumětela Tommyho Wiseaua, který dostal nálepku současného Eda Wooda, mě úplně neoslovilo. Absurdita Wiseaua a jeho filmu má samozřejmě velký potenciál, my jdeme nicméně poměrně očekávaně od setkání dvou mužů na divadelních prknech, přes snahu prosadit se v Hollywoodu, vlastní natáčení až k tragické premiéře. Není to o posměšném blbnutí, jde o upřímnou poctu, třeskutou satiru na Hollywood a portrét dvou nerozlučných přátel s vnitřními démony, kteří se neopustili ani v nejtěžších chvílích. Výborným tahem bylo obsadit do role neúspěšného naivního herce Francova bratra Davea, takže o uvěřitelnou chemii je postaráno. Skvělou komedií bych to rozhodně nenazýval, naneštěstí i těch dramatických scén je málo, místy je to hodně sterilní až nudné, z některých pasáží se úplně vytratila dynamika a jakákoliv přidaná hodnota. James Franco stejně jako ve 127 hodinách dokazuje, že náročnější party zvládne. Osvojil si křečovitou řeč těla, ospalý výraz, akcent. Naopak řada vedlejších postav vyznívá až zbytečně. Silné tři hvězdy, čtyři ale nedám. (27.01.2018)

James Franco má u mne respekt za to, jak dokázal u(ne)hrát Tommyho dikci, výraz, i mongoloidní přízvuk. Nevím, co od tohoto filmu očekávali někteří mí kolegové * či **, ale já dostal přesně to, co jsem očekával - zábavně dramatickou rekonstrukci toho, jak vznikl jeden z nejhorších filmů všech dob. Což mne také navnadilo do té míry, že jsem si The Room musel podruhé pustit... 80% (20.05.2018)