Jáson a Argonauti

Klasická poctivá výpravná báje, která si na nic nehraje, a přes různé odchylky od původního příběhu zachovává nejvěrohodnější atmosféru starověkého Řecka, jakou jsem kdy ve filmu viděla. Ačkoliv by se trikové záběry dnes někomu mohly zdát směšné, tvůrci se za ně nestydí, neschovávají akci za kameru, ale hrdě ukazují špičkovou práci tehdejší doby. A já žasnu, to jak na mě zapůsobil titán Talos, se nikdy žádné 3Danimované zrůdě nepodaří. Zhýčkaná moderními akčňáky mi dílo časem začalo připadat trochu statické, ale minimálně první hodinu jsem se bavila královsky. (16.12.2013)

Opravdu spise pohadkovy dobrodruzny pribeh o Jasonovi a jeho parte, ktery se vzdy kdyz je v problemech obrati na bohyni Heru (kterou ztelesnuje bohyne Honor Blackman) a ona to za nej vyresi...Souboje a bitvy jsou pohadkove mile a "bezkrevne", a pokud bych srovnaval zdejsi triky napr. se Zemanem...nevim nevim kdo by zvitezil...Zaverecna bitva s kostlivcema je ovsem bozi!!! (26.04.2009)

Pečení je radost, Hera je pečení, pojďme se tedy podívat, co velká Bohyně másla upekla v Thesálii potažmo v Kolchidě. "Kéž neprolétla, plujíc v dálnou Kolchidu, loď Argó nikdy jícnem temných Symplégad. Kéž neskácel se nikdy v lesích pélijských smrk pod sekyrou, aniž vesly ozbrojil kdy ruce reků, kteří rouna zlatého šli dobýt Peliovi!" Jak se hezky civilně k tématu vyjadřovalo obyvatelstvo obou zúčastněných zemí ještě dlouho poté, co už se po Kolchidě z Argonautů nemotal jediný (nezaměňovat Argonauty s agronomy, i když i setí a sklizně se tu dočkáme). Bájná Kolchida evidentně po ztrátě rouna přestala být tou zemí míru a štěstí, kterou bývala, když se jim tam ještě ostatky zlatého berana povalovaly. Loď Argó byla skutečně přehlídkou šampionů své doby, testosteron z toho přímo kapal. A ač mám, pochopitelně, která žena by neměla?, poměrně hodně výhrad k Iásonovi, který se nakonec projevil jako bezcharakterní hajzl (film končí akorát včas), musím uznat, že fešák to byl, stejně tak se ale rodičům povedl Pelias a Hylas a vlastně nakonec i poněkud vyšeptalý Héráklés měl něco do sebe. Médea byla jedním slovem sošná. Drak byl působivý, i když z dílny stejného tvůrce se mi víc líbil jednohlavý drak v Sedmé Sindibádově cestě. Kostlivci byli báječní, i když moje šťouravá dušička si nemůže odpustit poznatek, že mandibula na kostře jen tak silou myšlenky držet nebude a taky mi není jasné, jak může oživlou kostru poškodit meč vražený mezi žebra, že po takovém zákroku zemře podruhé (potažmo jako nemrtvý poprvé). A pak, ale to už je vyšší dívčí z logiky - kostlivci podle toho, co pronesl král Aiétés, byli to ti, kdo přišli ukrást rouno, neuspěli, protože drak je zahubil, jak by někdo takový mohl být povolán k pomstě na úspěšném zloději? Ještě tak bych brala, pokud by to bylo odčinění viny. Možná, že se tady něco ztratilo v překladu. Jenže přes to malicherné vrtání do detailů, ty triky jsou úžasné, kolos kolosální, kostlivci kostnatí, bohové božští a hrdinové hrdinní. Pohled na Olymp je stejný, jako v mém velmi oblíbeném o generaci mladším Souboji Titánů, i když Zeus zde není zdaleka tak impozantní a působí trochu jako dobrosrdečný strýček od vedle. Jedno je však jednoznačně dané. Aby byl Olymp Olympem, musí tam být aspoň jedna Bond girl. (11.01.2014)

Škoda, že z ideálneho mýtického podkladu si autori zobrali tie najmenej akčné príhody námorníkov a dodali im iba troška šmrncu a nápadu. Väčšiu časť filmu tvorí pozeranie na oprskaných alebo utekajúcich Argonautov, čo pri tak krátkej stopáži nie je teda žiadna výhra.Rayov figúrkový Tálos, Harpyje a kostíci sú však bravúrny (23.04.2011)

Výpravná antická báje o cestě Jásona a jeho společníků za zlatým rounem, kterou lehce nad průměr povyšuje práce trikařské legendy Raye Harryhausena (Zlatá Sindibádova cesta, Souboj titánů atd.). Některé triky jsou působivé, některé mile naivní, ale Harryhausenovou poznávací značkou jsou hlavně jeho rozpohybované figurky - oživlá Héfaistova socha, útočné harpyje, semihlavý dračí strážce rouna a ozbrojení kostlivci dělají z tohoto filmu stravitelnou podívanou a částečně mažou handicap v podobě skutečnosti, že Don Chaffey není príliš schopný režisér. Celkově tak tři* a půl. (28.08.2004)