Trash Fire

Ani komedie, ani horor, ale drama o jedné svini a nešťastných lidech. První třetina je poněkud ubíjející, dialogy mezi Owenem a Isabelou, kteří se navzájem neustále urážejí a ponižují, mi daly zabrat. Hlavně Owen je prezentován jako sebestředné hovado se vším všudy. No a pak je zde fanatická babička jako důkaz toho, že přemíra víry může zabíjet. Vtipné snad byly jen momentky s hadem a vylitým olejem (původně jsem myslel, že se jedná o benzin) na prahu dvířek vedoucích pod dům, který se nešikovná babička snažila zapálit. Spíše na tři hvězdy, ale čtvrtou dávám za šťastný konec. (01.03.2017)

První půlhodinu jsem jsem ve společnosti těch nepříjemných, zlých postav vyloženě trpěl. Po přesunu děje k sestře a babičce hlavního hrdiny ale začne být Trash Fire zajímavým způsobem znepokojivý. Film je prezentovaný jako komedie - a humoru je v něm dostatek, ale jedná se přinejlepším o komedii velmi černou, s až devastujícím účinkem. (05.11.2016)

Trash Fire se ze začátku tváří jako depresivní reklama na nefunkční partnerský vztah, no jakmile se věci hnou kupředu, tvůrci dají plný průchod doposavadním náznakům černého humoru, takže divák se dostává sledování děje až na hranici jakési pomatenecké freak show. Za mě palec hore, smál jsem se dost. 80% (07.12.2016)

Zatímco první půlhodina postavená na konverzacích a přehlídce sebestřednosti, bulimie a epileptických vibrací vypadá jak pilot nějakého hořkého sitcomu (název by mohl být How I met my asshole), zbytek připomíná Meet the Parents přetáhnuté černým suknem humoru, jemnou dávkou cynismu a hrstkou broků.. Svérázná vykonavatelka boží vůle, chovající chřestýše v záchodových mísách a nešetřící slovem coura, vás pak během něj donutí přemýšlet, jak je člověk formován prostředím a jak jde bigotnost ruku v ruce s rukou pod vlastními kalhotkami.. (08.03.2017)

Hodně dobré. Vykreslit nejdřív tak nesympatickou postavu, kterou je skoro nemožné tolerovat, a pak ji postavit do jejího prostředí, kde její chování získá úplně nový kontext. Popis děje by zněl jako hrozný klišé, ale vypracováno to je bezchybně až k mírně neuspokojivému, ale vlastně pochopitelnému závěru. Jediná škoda, že babička je až takový magor. Vlastně obecně působí uhýbání k hororu u tak psychologicky propracovaného filmu podivně. V hororech tohoto typu žánrové prvky většinou suplují hloubku fóbií a emocí, které jsou tu ale rozpracovávány souběžně s jejich žánrovým odrazem - místy je to matoucí, ale ne nutně špatné. (08.11.2016)