Vážený občan

Výsledkom tohto filmu je zrejme poznanie, že úspech sa neodpúšťa. Hlavne v malomeštiackej spoločnosti, ale samozrejme sa nechcem "dotknúť" ani nikoho z veľkomesta. Dôvod vyhorenia úspešného spisovateľa som sa nedozvedel, respektíve nepochopil, osobne by som všetky tie plánované návštevy rôznych kútov sveta veľmi rád absolvoval. Daniel dal prednosť rodnému mestu a to mu všetku "úctu" dalo poriadne vyžrať. Ale aspoň si neplánovane užil. Tento príbeh by sa mohol odohrávať presne takto kdekoľvek na svete a v scenári by sa pozmenili iba lokality. (11.11.2019)

Vážený občan disponuje jedním z nejlepších scénářů, který jsem za dlouhou dobu viděl, dokáže unikátně balancovat mezi komedií a dramatem (přičemž oba žánry zde ze sebe vycházejí, humor vychází ze zápletky a dobře napsaného protagonisty a drama zase často z toho, kdy se stal obětí onoho humoru), má skvělé oko na různé charakterové, scénické i prostorové detaily, je obecně aplikovatelný na více prostředí a na závěr ještě předvede svou podvratnost. Pětihvězda by byla naprosto zasloužená, kdyby... kdyby ten film nebyl tak formálně odpornej. Nenavazující, nenačasovaný střih, hrůzná práce se světly, ohavný TV look kamery, zkrátka vizuální trest na takové úrovni, že to smrdí tvůrčím záměrem, který se tak snaží vymanit ze smyčky svého tématu, tedy uložením se do sarkofágu akademické akceptovatelnosti, což je jedním z témat filmu. V tom však není konzistentní, protože si sem tam využije formálních zkratek, dovysvětlovaček a hudby. Je to strašná škoda, protože nic jinak zábavnějšího a trefnějšího jsem nepotkal už dlouho. (26.10.2017)

Vice nez povedene drama o uspesnem spisovateli, ktery se po 40-ti letech vraci do sveho rodneho mestecka kdesi v Argentine. Uvedomuje si, jak je jeho zivot vzdaleny tem mistnim a postupne zjistuje, ze jeho navrat nebyl z jeho nejlepsich napadu. Povedena kritika spolecnosti na malem meste. Slusne herecke vykony, dostatek absurdnich, usmevnych situaci i tech, ktere vedou k zamysleni. (19.08.2018)

„Odjel jsem ve dvaceti. A nevrátil jsem se. V životě jsem dokázal jedinou věc, unikl jsem Salasu.“ Jenže jeden se prostě neponaučí…Už úvodní ostrý projev naznačí, že Danielovi není brutální upřímnost úplně cizí. V Argentině, kde vše funguje jinak, se slavný navrátilec nejprve těší přízni, úsměvům a publicitě. Jenže jak se místním znelíbí, úsměvy ztvrdnou a dobré způsoby zmizí. Gradace nepříjemných událostí, kterým Danielova upřímnost a podrážděnost vůbec nepomáhá, tak na sebe nenechá dlouho čekat…Snímek je bilančním dramatem, hořknou tragikomedií stejně jako kousavou satirou (a z „lovu“ zatraceně zamrazí). Ano, Daniel mohl prchnout dřív, technická stránka filmu není nijak mimořádná a co předcházelo závěru se nevysvětlí. To ale nemění nic na tom, že duo argentinských tvůrců dobře vědělo, o čem vypráví, a tento příspěvek k tématu „vracet se po letech domů není dobrý nápad“ by neměl zapadnout. Za mě solidní 4*. „Nate. Papír snad chytne.“ - „To je kniha, kterou jste napsal?!“ - „Pálím vlastní knihy, abych přežil.“ (15.12.2019)

Nebýt autenticity kamery, i když to asi byl záměr, že si občas - zejména ze začátku - připadáte jak účastníci nějakého dokumentu či sondy, dal bych maximum, protože film, kde je přes vhled do osudů maloměsta takto zaznamenán odraz společnosti, bych nakázal ke shlédnutí všem Čechům. Takové "A teď si vás kůpím, všecky" pošpanělsko-argentinsku, ale s mnohem vážnějším a odstrašujícím pohledem. A Oscar Martínez? Ten je ve filmu naprosto vynikající. (19.12.2017)