Spojenci

Zjednodušujúce určite, ale v pekných šatoch retro-hollywoodu, ktorému sa to ľahko odpúšťa. Prekvapivo negíčové, napínavé až mrazivé, už samotnou atmosférou temnej doby, do ktorej je ICH PRÍBEH zasadený. Perfektne zrežírované, s chladnou profesionalitou, bez tlačenia na emócie, ktoré by sme od Zemeckisa čakali. A bez veľkých ľúbostných motívov, ktoré by sme čakali od Silvestriho. Pretože takto parádne napísaný scenár s tak silným PRÍBEHOM nič z toho nepotrebuje. Ten záver ma úplne rosekal. (08.02.2017)

Hodně jsem se rozhodoval jestli mám hodnotit na 80% nebo 60%, je to totiž úplně přesně 70%. První půle doslova nuda. Je to takový hezký příběh s hezkou výpravou kde se nic neděje, poznáte krásy Casablanky z roku 1942, krásný francouzský styl budov á la Paříž s nádechem orientu, chodící velbloudy v ulicích a staré auta z třetí říše. Prostě idylka na sobotní dopolední oddech po páteční pařbě, kdy se vám nechce moc přemýšlet a kdy si chcete uvařit snídani a u filmu luštit třeba křížovky, nebo posílat fotky z předešlého večírku. Jenže kvůli tomu do kina nechodíme, že? Druhá půle začala alespoň trošku povedenou scénou s písečnou bouří a ta mi trošku nabudila testosteron a já se začal konečně probouzet z deliria. Začal jsem lehce vnímat problémy nacisty ovládanému Vichistickému režimu v této orientální zemi, kterou chtěli spojenci získát díky strategicky významnému přístavu. Začal jsem jim fandit, ale stále taková pohodička idylka, která už byla i skoro ve 3/4 a stávalo se to tak trochu nechutně nezajímavé. Poté konečně pořádný zvrat, a začalo ródeo, které si Brat Pitt alias Max Vatan vysnil po válce. Posledních 30 minut opravdu tedy konečně obrat a mě film začal opravdu bavit. Byly v něm cítit konečně pravé emoce, jenže dalo se jim věřit? Poslední scénu milostného páru jsem hltal a zanechala ve mě hluboký dojem, odcházel jsem ze sálu spokojen. Zemeckis má ale na víc, stejně jako film a doma se mi rozložilo, že vlastně konec zachránil vše a mohli v klidu vypustit 80 minut filmu. Proto nakonec pouze za *** i když pocitově na 69,9%. Výkony Pitta a Cotillard nezklamali. (26.01.2017)

Zemeckis s Burgessem si ujíždějí na nenápadných kamerově trikových hrátkách, ale namísto manželského dramatu bezděky mapují kýčovitou druhoválečnou romanci, kde sex je ekvivalentem pouštní bouře a rodinný piknik přesného úderu do hrotu Luftwaffe. Tyhle obrazy, snaživě opsané od Spielberga, včetně Williamsových not, jenom dokazují, že některé žánry jsou i pro zkušené vypravěče passé. Ten film má subjektivně čtyři hodiny. (25.01.2017)

"My oba známe lidi, co spolu šukali a pak to posrali a jsou mrtví." Jenže tady prý nejde o šukání, ale o emoce a já zcela výjimečně s tímto ženským pohledem na svět souhlasím. Mě se to totiž líbilo, protože jsem poměrně dlouho neoplýval jistotou, zda jde o zkoušku, provokaci nebo zradu. A přestože se obvykle rád tvářím jako cynik, tak tentokrát jsem i já toužil slyšet klavírní verzi Marseillaisy, což tímto samozřejmě popírám. A taky popírám, že bych na konci přistihl slzu ve svém levém oku, protože jsem vůči filmovým emocím imunní a Marianne Beausejour rozhodně není můj typ. Tedy fyzicky, protože do jejího chování bylo velmi snadné se zamilovat. Mě prostě baví německá přesnost a tady jí rozhodně nebylo málo. (21.04.2017)

We´ll always have Hampstead.. Spojenci nejsou vycizelovaný, válečné pozadí i oči ždímající masterpiece ala Anglický pacient, přesto mě Zemeckis dostal. Pozvolna budovaným napětím kolem hledání pravdy i strohým, pravděpodobným a zasraně emotivním koncem. Snad to bylo i tím dlouhým marockým prologem, ale ještě nikdy jsem si nepřál slyšet Marseillaisu tak jako teď.. (10.04.2017)